Drahá Hanko a všichni přátelé Papežského misijního díla dětí!

Se srdci naplněnými radostí vám přejeme požehnané a radostné prožití Velikonoc! Po té dlouhé cestě postem, která nás dovedla až sem, k tryskající radosti z Krista, který je vzkříšen, a my s Ním máme podíl na novém životě. Děkujeme i za zaslané fotografie z projektů na Srí Lance. Je to úžasné vědomí, že jsme součástí jedné velké rodiny živého Boha. Zasíláme i mnoho pozdravů od našich filipínských dětí dětem do České republiky. Velmi jsme na vás mysleli při našich i vašich postních duchovních cvičeních.

Děti z naší mateřské školky končí školní rok. Jsou velmi vděčné za své malé úspěchy a spolu s jejich rodiči se modlí a děkuji dárcům z České republiky za podporu jejich vzdělání a jedno výživné jídlo denně. Také jsme pomohli jednomu pětiletému děvčeti zachránit zrak lékařským zákrokem a zakoupením speciálních brýlí. Tento zákrok se bude opakovat každých 6 měsíců, dokud nebude moci používat brýle normálně.

Požehnanou dobu velikonoční! Kristus vstal z mrtvých, aleluja!

Na přiložených fotografiích je zakončení školního roku, Květná neděle a děvčátko s brýlemi

S láskou a vděčností

sr. Claudia a Gilda a komunita sester Naší Paní od Piety

Milý otče,

s radostí Vám oznamuji, že jsme prostřednictvím Papežského misijního díla dětí od vás obdrželi 2 000 USD na provoz dětského domova Sv. Františka v Matale na Srí Lance. Velmi Vám děkuji, že tak štědře pomáháte dětem v nouzi, o které se staráme a posílám stručnou zprávu o našem projektu, kterým je dětský domov Sv. Františka, určený chlapcům od pěti do 18 let různých ras a náboženského vyznání.

Náš domov leží v hornaté krajině střední části Srí Lanky ve městě Matale, 140 km od hlavního města Colombo, v diecézi Kandy. Sirotčinec byl založený františkánskými misionářskými bratry. Děti v naší péči jsou většinou sirotci, nebo se jedná o děti opuštěné, chudé a bezmocné. Našim cílem je vychovat z nich dobré občany naší země.

Tento projekt nám umožňuje poskytovat jim základní pomoc jako je zajišťování stravy, oblečení, ubytování, lékařské péče a vzdělání atd. Máme nyní v péči 76 chlapců. Nekteří z nich k nám byli posláni z dětského centra pro výživu a péči, jiní pocházejí z rozpadlých rodin, nebo jsou podvyživené v důsledku toho, že jejich rodiny nejsou schopny se o ně postarat.

Většina chlapců jsou katolíci a patří do diecéze Kandy, pár z nich však pochází i z jiné části země. Mají určeny každodenní povinnosti. Většina dětí navštěvuje vládní školu, účastní se také katechetického a biblického vzdělání zajišťovaného kostelem Sv. Tomáše v Matale. Jednou týdně mají mši svatou v naší kapli, a v pátek a neděli v kostele Sv. Tomáše. Všechny děti jsou členy Papežského misijního díla dětí a účastní se jeho aktivit.

Rád bych využil této příležitosti a poděkoval všem podporovatelům za to, že nám svými příspěvky v roce 2017 pomohli udržet náš domov v provozu. S vděčností vzpomínáme také na dárce z České republiky, kterým naši chlapci nejsou lhostejní. Chtěli bychom vás ujistit, že se za vás společně s chlapci denně modlíme.

Přeji vám vše dobré.

S díky

Bratr J. Selvanayagam C.M.S.F., Ředitel domova sv. Františka

„Moc zdravím a omlouvám se, že píšu tak pozdě. Máme velmi špatný internet. Už dva měsíce se snažím poslat tyto informace. Tak doufám, že teď konečně dojdou. Díky moc za všechny modlitby.“ Salesiánka Jarka Chorovská píše z Jižní Venezuely.

Kdo jsou Janomamové

Janomamové žiji na severu Brazílie a jihu Venezuely. Jedná se o zdatný bojovný kmen, početný, velmi radostný, mladý a plný naděje. Po tisíc let si zachoval svou totožnost (zvyky a tradice). Žije velmi silným společenským životem (tanci, oslavami, shromážděními). Janomamové ve Venezuele žijí na rozloze přes 175 tis. km2. Většina kraje je Amazonský prales, pro nás velmi špatně přístupný. Janomamové se v něm velmi dobře orientují pěšky a stavějí si v něm svůj oválný dům neboli „šapun“. Tato kultura se tvořila mnoho po století a je založená na pověstech, mýtech a zvycích, které se předávají z generací na generace. Při jejich shromáždění se používá „yopo“, což je droga – prášek, jehož šňupání jim umožní dostat se do transu. Tím se mohou spojit s nadpřirozenem – s duchy. Při těchto setkáních je hlavním aktérem šaman. Jeho úkolem je chránit šapun od jakéhokoliv zla (nemoci, smrti a jiného nepřítele). Tyto osoby jsou dost vážené.

Muži mají vždy u sebe luk a šípy, které si vyrábí z přírodních materiálů. Musí jimi ochránit rodinu od případného nebezpečí, jako je tygr či jiné zvíře. Šípy se používají při bojích a na lovu. Lovem si Janomamové získávají obživu. Především loví: divoká prasata, opice, krokodýly, pávy, hady, želvy, něco jako srny, hlodavce lapa… Taky dost loví ryby, i když to často bývá také práce žen. Jejich častou aktivitou je také sběr ovoce v pralese. Někdy musí jít čtyři hodiny, než narazí na místo kde se nachází. Součástí jejich jídelníčku jsou také housenky, mravenci, žáby, med. Umí také pěstovat banány, juku, cukrovou třtinu, kukuřici, sladké brambory, ananas, papáju a tabák. Janomamové ne vždycky mají dostatek jídla, ale pokud nějaké mají, vždy vám nabídnou a děti jsou v tom příkladem.
Děti jsou v rodině velmi dobře přijaté a milované. Dítě do tří let je vázáno na matku, která ho stále nosí s sebou. Když je větší, tak se osamostatňuje a jeho hlavní činností je hra. Dívky velmi brzy začínají s pracemi žen, jako je nošení dříví, vody a příprava pokrmu. Stávají se ženou první menstruací. Kluci začínají mít luk a šípy a zkouší lovit ptáčky a malá zvířátka. Nemají žádný zvláštní obřad, kdy se stanou muži, ale vetšinou se stávají zodpovědnými, když mu dají ženu.

Společenský život a svérázné pohřební obřady

Oslavy, které Janomamové pořádají, jsou příležitostí k pozvání sousedních šapunů. Směňují se věci (šípy, hrnce, sítě na spaní, tabák, mačeta), domlouvají se svatby, sdělují se novinky, plány, informace apod. Těmito oslavami se udržuje přátelství a spojenectví, které je velmi důležité v období boje. Při těchto oslavách mají důležitou roli ozdoby. Malování nejen tváře, ale celého těla. Je několik barev a motivů, které se malují pro různé příležitosti. Např. černá barva (uhlíkem) je vetšinou při pálení zesnulého a do boje. Červená barva „onoto“ je pro oslavy a tance. Peří z různých ptáků je použito na na ozdoby uší a ramen. Kůže z opice jako čelenka zdobí většinou muže. Ženy se zdobí také květy a dřívky.

Dalším silným prvkem je obřad pálení zesnulého a konzumace jeho popele. Když někdo zemře všichni se sejdou okolo a brečí, zpívají a tančí. Někteří muži připraví dříví a poté se namalují na černo. S pokřikem vejdou do domu kde leží zesnulý. Vytáhnou jeho tělo ven a položí na dříví. Tato „pohřební služba“ bdí nad tím, aby bylo tělo dobře spáleno. Po vychladnutí popele se posbirají kousky kostí a uschovají v košíčku do dne oslavy. Po té rodina začne organizovat oslavu. Hledají se na zahradě banány. Ty se pak zavěsí, aby uzrály. Muži vyráží na lov, který trvá přibližně týden. Ženy mezitím připravují jukové placky a ozdoby. Po nocích zpívají a tančí, aby muži měli dobrý lov. Když se muži vrátí z lovu, večer vytáhnou košík s pozůstatky a pláčou. Poté ozdobí košík peřím. Další den po ránu uvaří banánový nápoj a sejdou se v domě zesnulého. Když je vše připraveno, několik mužů namalovných na černo přinese košík. To vše provází pláč smíchaný se zpěvem. Dva muži namalovaní a nazdobení přinesou kmen a hole, taky nazdobené. Do kmenu vysypou kosti zesnulé osoby a holemi je rozdrtí. Takto vzniklý jemný prášek se smíchá z bananovým nápojem. Šaman odežene zlé duchy, aby tento nápoj neuškodil nikomu, kdo ho pije. Vetšinou pijí jen muži. Popel, který zůstane, se rozdělí do několika nádobek a dá se rodině, aby mohla uspořádat další oslavu. Posledním okamžikem je rozdělení lovu (uzeného masa) a jukových placek pro všechny pozvané. Misionáři a misionářky se vždy zúčastnily těchto obřadů. Před dvěma lety zemřela sestra Antonieta a Janomamové si vyžádali od rodiny její popel, aby mohli uspořádat tuto oslavu. Takto jí vzdali čest, protože ji brali jako jednu z nich.

Misionáři mezi Janomamy

Mezi Janomamy přišli poprvé misionáři v roce 1957, aby společně s nimi kráčeli k Bohu. Nyní pracujeme na čtyřech místech jako apoštolátní komunita, která je tvořena ze salesiánů, sester a laiků (dobrovolníků).
Společně se scházíme jednou za měsíc, abychom plánovali, hodnotili, vyměňovali si názory, modlili se a oslavovali. Společně se také snažíme Janomamy poznat, přijmout je a vážit si jejich kultury.
Ze začátku misie se sestry věnovaly také nemocným. Dnes jsou zde již zdravotníci z řad Janomamů. Také zdravotnictví ve Venezuele posílá na toto místo své lékaře. Misionáři se tedy více zabývají evangelizací, výchovou a vzděláváním. Mezi Janomamy již je skupina křesťanů a někteří se zúčastnili kurzu o Bibli, a tak mohou v osadě vést bohoslužbu slova. Také zde najdeme velkou skupinu katechumenů, těch kteří se připravují na křest.

Jsou zde 4 větší školy a 20 škol v osadách s přibližně 1 000 dětí. První misionáři společně s Janomamy vypracovali materiál na vyučování: knihy, sešity a jiné pomůcky. Do velkých škol se děti dopravují lodí. V odpoledních hodinách je vyučování pro dospělé.

Při kurzech samoobživy se mohou naučit některým dovednostem, které mohou využít k přivýdělku: jako například kurzy šití, háčkování, tkaní, výrobu lodí a pádel… Několik let zde funguje šicí dílna pro ženy a prodejna výrobků. Zajišťuje možnost práce pro ženy a výrobky pro celé okolí. Ručně vyrobené košíky se směňují za potřebné věci, jako jsou mačety, háčky na ryby a podobné. Také vzděláváme ohledně lidských práv, práv na pozemek a práv pro indiány. Organizujeme také preventivní programy, kde se domorodci seznamují s úskalím drog a těžbou zlata.

Drazí z Papežských misijních děl!

Dnes na památku Panny Marie Lurdské svěřujeme vaši misijní cestu na Srí Lanku Naší Paní. Dovedu si představit, jak velkou radost jste místním lidem svou návštěvou přinesli.

Při našich lednových oslavách slavnosti Dítěte Ježíše přišlo do kostela opravdu hodně dětí a každé z nich obdrželo na památku obrázek Dítěte Ježíše. Náš otec měl pro děti připravenou opravdu pěknou promluvu, která je měla inspirovat k společnému životu a vrůstání do důvěrného spojení s Ježíšem. Na konci mše svaté se zasvětily Dítěti Ježíši.

Díky vaší podpoře děti obdržely svoje denní jídlo – velmi horkou polévku.

Stále jsme s vámi spojeny v modlitbě!

Kéž nás Panna Maria stále inspiruje v pomoci dětem, jako milovaným dětem Božím.

Sr. Gilda a Claudia, Filipíny, Calamba

Naši drazí z Papežských misijních děl v České republice!

Posílám vám pozdravy a modlitby při příležitosti slavnosti Dítěte Ježíše, kterou zde budeme slavit v neděli 21. ledna. Jde o největší slavnost na Filipínách od dob, kdy Filipíny patřily Španělsku. Zde v komunitě v Calambě budeme mít mši svatou s požehnáním dětem a následně spolu posnídáme – bude to pro mnohé z nich jediné pořádné jídlo ten den.

Do tohoto dne vstupujeme také s nadějí a radostí, že budeme jistě v duchovním spojení s vámi všemi po celém světě v Papežském misijním díle dětí. My přidáváme ještě postoj velké vděčnosti za vaši nepřestávající pomoc. Zrovna dnes ráno nás přišla prosit jedna chudá žena o léky pro své dítě se silným zánětem v oku. Tomu děcku jsme mohli poskytnout pomoc díky vaší pomoci skrze projekt na zdravotní ošetření!

Pozdravy a modlitby všem dětem ve vaší zemi… jsme šťastné, když nám posíláte fotografie, můžeme je tady sdílet s našimi dětmi.

Kéž Bůh ochraňuje a provází všechny projekty na ochranu dětí svou prozřetelností.

Sjednoceni v modlitbě

sr. Gilda a sr. Claudia, Calamba

Drazí z týmu Papežských misijních děl!

Děkujeme srdečně za vaši zprávu o tom, jak jste prožili Misijní neděli. Děkujeme také za fotografie dětí, které se jejích oslav aktivně účastnily. Je radost se na ně podívat! Jsem si jistá, že jejich čistá srdce a modlitby jsou pro Boha velkým potěšením. I pohled na jejich rodiče, kteří s nimi program připravili, mě naplňuje radostí. Prožívám nad fotografiemi pocit štěstí z naší jednoty v lásce a solidaritě. Opravdu pociťujeme rodinu, rodinu Božích dětí.

Děti z naší misie v Calambě se za vás také modlily misijní růženec nedaleko jejich domovů. Poprvé jsme jim vysvětlily symboliku barev na misijním růženci a jen jsme s tichou radostí pozorovaly, jak se jejich srdce rozšiřují v prosbách obejmout celý svět spolu s Matkou Marií.

Je ohromující, jak Boží prozřetelnost v našich životech pracuje… V onom dnu, kdy jsme od vás obdrželi e-mail, dorazila také finanční pomoc pro naši misii s dětmi od nunciatury. Děkujeme, ať je Bůh veleben.

Přikládám také potvrzení do vaší kanceláře i do Říma.

Přejeme vám požehnaný čas blížícího se adventu!

V modlitbě jedno

Srov. Ermenegilda, představená

Milí přátelé v Papežských misijních dílech a dobrodinci misií,

srdečně Vás zdravím z Májského regionu v jihovýchodním Mexiku na Yukatánském poloostrově.

Od listopadu 2015 zde působím jako kaplan a před rokem jsem byl jmenován farářem. Spolu s jedním třiaosmdesátiletým kaplanem máme na starosti asi 45 000 obyvatel zde a v okolních 35 vesničkách, které patří k naší farnosti.

Sousední farnosti jsou vzdáleny 80 – 120 km. Rozlohou má naše farnost 5000 km², tedy skoro velikost ostravsko-opavské diecéze.

Některé obce jsou dosažitelné jen polními cestami po desítky kilometrů. Snad si tedy dokážete představit, co to znamená pro dojíždění do vesniček a hromadu pastoračních aktivit. Do vesniček přijde kněz jen jednou za měsíc. Mnoho lidí žije v opravdových chýších, se střechou z palmových listů. Teplota se zde pohybuje mezi 20 – 38 stupni. V létě bývá v noci 22 – 25 stupňů, v zimě někdy 18° C – a tomu říkají zima!

Dnes Vám píši unaven po intenzivním dni, kdy jsem navštívil dvě velice vzdálené vesničky. Lidé ale tolik touží po Bohu, že toho člověk nelituje.

Minulý týden jsme zde slavili Misijní neděli. I zde, v misiích, slavíme, modlíme se a pamatujeme na misijní oblasti. Jelikož nám pršelo, nemohli jsme mít plánované misijní procesí. Alespoň jsme se setkali v kostele na misijní růženec v barvách kontinentů, každá kaple v naší farnosti má svoji barvu.  Letos jsme zde měli růžence, placky a balonky českého Papežského misijního díla dětí. Děti připravily růženec z balónků z naší vlasti. Při obětním průvodu byly přineseny všechny kontinenty a děti dostaly na památku misijní růženec. Modlili jsme se za šíření a růst víry ve všech kontinentech – i na tom evropském.

Během týdne jsem navštívil některé vesničky. Uviděl jsem tam, jak pyšně nosí odznak Papežského misijního díla dětí. Vesničané nemají internet, aby se podívali na webové stránky PMD v ČR. Ale myslím si, že jsme prožili duchovně a mnohem intenzivněji tento “misijní most“. A v naší vlasti byl říjnový Missio magazín věnován dění zde v naší farnosti. Tím byli diváci televize Noe spojeni s námi zde.

 Děkuji za modlitby a všem velkorysým dobrodincům za podporu misijní činnosti. Pán Bůh zaplať!

S mým kněžským požehnáním

Váš P. Jiří Brabec LC

Na začátku srpna loňského roku se do Bangladéše vydala výprava z české Národní kanceláře Papežských misijních děl. Cílem bylo navštívit diecézi v Mymensinghu a zúčastnit se otevření nové školy v jedné z vesnic oblasti – Katabari. Vybudování moderního zázemí pro sto dvacet dětí a jejich učitele bylo výsledkem jednoho z projektů Papežských misijních děl v oblasti. 

Se znepokojením jsme přijali zprávy o velkých záplavách, které tuto oblast v těchto dnech postihly. Zůstáváme v kontaktu s otcem biskupem, od kterého Vám přinášíme jeho poslední dopis:

Milí Leoši a přátelé,
srdečně vás zdravím z katolické diecéze Mymensingh v Bangladéši!

Ano, máš pravdu! Od března u nás bez přestávky prší. Severovýchodní část naší diecéze je od samého začátku deštivého období opravdu těžce postižena. Lidé, kteří tam žijí, kvůli bleskové povodni vůbec nemohli sklízet úrodu na rýžových polích. Navíc plechové střechy jejich domů zcela poškodilo krupobití. Sice zaseli podruhé, ale jejich pole se opět ocitla úplně pod vodou. Tito lidé jsou dnes naprosto zoufalí. Domy ve čtyřech vesnicích mají potrhané a děravé střechy, jedná se o vesnice Bangalvita, Kaitakona, Shreepur a Ramnathpur. V poslední době se přidaly ještě farnosti Baluchora, Ranikhong a Bhalukapara, ale také nově vzniklá farnost Dhairpara, Biroidakuni a Mariamnagar jsou zasaženy obrovským množstvím dešťové vody, ale také vodou, která do Bangladéše míří z Indie.

Sám jsem situací otřesen a nevím, jak je utěšit a povzbudit. Škody jsou rozsáhlé a nebude možné se z nich vzpamatovat během krátké doby. Jsou zničené i všechny cesty. Charita Bangladéš sice od začátku těchto těžkých časů distribuuje nějaké suché potraviny, ale bohužel jich není tolik, kolik by bylo potřeba pro ty, kdo jsou ve velké nouzi. Kromě toho k nám ještě z Indie přicházejí divocí sloni, kteří také ničí úrodu a domy, a dokonce mají na svědomí lidské životy.

Velmi si vážím toho, že se zajímáte o naši situaci a ocením, pokud byste naše chudé mohli nějak podpořit….

Také se za vás modlíme. Bůh vám žehnej.

Biskup Ponen Paul Kubi CSC