„Moc zdravím a omlouvám se, že píšu tak pozdě. Máme velmi špatný internet. Už dva měsíce se snažím poslat tyto informace. Tak doufám, že teď konečně dojdou. Díky moc za všechny modlitby.“ Salesiánka Jarka Chorovská píše z Jižní Venezuely.

Kdo jsou Janomamové

Janomamové žiji na severu Brazílie a jihu Venezuely. Jedná se o zdatný bojovný kmen, početný, velmi radostný, mladý a plný naděje. Po tisíc let si zachoval svou totožnost (zvyky a tradice). Žije velmi silným společenským životem (tanci, oslavami, shromážděními). Janomamové ve Venezuele žijí na rozloze přes 175 tis. km2. Většina kraje je Amazonský prales, pro nás velmi špatně přístupný. Janomamové se v něm velmi dobře orientují pěšky a stavějí si v něm svůj oválný dům neboli „šapun“. Tato kultura se tvořila mnoho po století a je založená na pověstech, mýtech a zvycích, které se předávají z generací na generace. Při jejich shromáždění se používá „yopo“, což je droga – prášek, jehož šňupání jim umožní dostat se do transu. Tím se mohou spojit s nadpřirozenem – s duchy. Při těchto setkáních je hlavním aktérem šaman. Jeho úkolem je chránit šapun od jakéhokoliv zla (nemoci, smrti a jiného nepřítele). Tyto osoby jsou dost vážené.

Muži mají vždy u sebe luk a šípy, které si vyrábí z přírodních materiálů. Musí jimi ochránit rodinu od případného nebezpečí, jako je tygr či jiné zvíře. Šípy se používají při bojích a na lovu. Lovem si Janomamové získávají obživu. Především loví: divoká prasata, opice, krokodýly, pávy, hady, želvy, něco jako srny, hlodavce lapa… Taky dost loví ryby, i když to často bývá také práce žen. Jejich častou aktivitou je také sběr ovoce v pralese. Někdy musí jít čtyři hodiny, než narazí na místo kde se nachází. Součástí jejich jídelníčku jsou také housenky, mravenci, žáby, med. Umí také pěstovat banány, juku, cukrovou třtinu, kukuřici, sladké brambory, ananas, papáju a tabák. Janomamové ne vždycky mají dostatek jídla, ale pokud nějaké mají, vždy vám nabídnou a děti jsou v tom příkladem.
Děti jsou v rodině velmi dobře přijaté a milované. Dítě do tří let je vázáno na matku, která ho stále nosí s sebou. Když je větší, tak se osamostatňuje a jeho hlavní činností je hra. Dívky velmi brzy začínají s pracemi žen, jako je nošení dříví, vody a příprava pokrmu. Stávají se ženou první menstruací. Kluci začínají mít luk a šípy a zkouší lovit ptáčky a malá zvířátka. Nemají žádný zvláštní obřad, kdy se stanou muži, ale vetšinou se stávají zodpovědnými, když mu dají ženu.

Společenský život a svérázné pohřební obřady

Oslavy, které Janomamové pořádají, jsou příležitostí k pozvání sousedních šapunů. Směňují se věci (šípy, hrnce, sítě na spaní, tabák, mačeta), domlouvají se svatby, sdělují se novinky, plány, informace apod. Těmito oslavami se udržuje přátelství a spojenectví, které je velmi důležité v období boje. Při těchto oslavách mají důležitou roli ozdoby. Malování nejen tváře, ale celého těla. Je několik barev a motivů, které se malují pro různé příležitosti. Např. černá barva (uhlíkem) je vetšinou při pálení zesnulého a do boje. Červená barva „onoto“ je pro oslavy a tance. Peří z různých ptáků je použito na na ozdoby uší a ramen. Kůže z opice jako čelenka zdobí většinou muže. Ženy se zdobí také květy a dřívky.

Dalším silným prvkem je obřad pálení zesnulého a konzumace jeho popele. Když někdo zemře všichni se sejdou okolo a brečí, zpívají a tančí. Někteří muži připraví dříví a poté se namalují na černo. S pokřikem vejdou do domu kde leží zesnulý. Vytáhnou jeho tělo ven a položí na dříví. Tato „pohřební služba“ bdí nad tím, aby bylo tělo dobře spáleno. Po vychladnutí popele se posbirají kousky kostí a uschovají v košíčku do dne oslavy. Po té rodina začne organizovat oslavu. Hledají se na zahradě banány. Ty se pak zavěsí, aby uzrály. Muži vyráží na lov, který trvá přibližně týden. Ženy mezitím připravují jukové placky a ozdoby. Po nocích zpívají a tančí, aby muži měli dobrý lov. Když se muži vrátí z lovu, večer vytáhnou košík s pozůstatky a pláčou. Poté ozdobí košík peřím. Další den po ránu uvaří banánový nápoj a sejdou se v domě zesnulého. Když je vše připraveno, několik mužů namalovných na černo přinese košík. To vše provází pláč smíchaný se zpěvem. Dva muži namalovaní a nazdobení přinesou kmen a hole, taky nazdobené. Do kmenu vysypou kosti zesnulé osoby a holemi je rozdrtí. Takto vzniklý jemný prášek se smíchá z bananovým nápojem. Šaman odežene zlé duchy, aby tento nápoj neuškodil nikomu, kdo ho pije. Vetšinou pijí jen muži. Popel, který zůstane, se rozdělí do několika nádobek a dá se rodině, aby mohla uspořádat další oslavu. Posledním okamžikem je rozdělení lovu (uzeného masa) a jukových placek pro všechny pozvané. Misionáři a misionářky se vždy zúčastnily těchto obřadů. Před dvěma lety zemřela sestra Antonieta a Janomamové si vyžádali od rodiny její popel, aby mohli uspořádat tuto oslavu. Takto jí vzdali čest, protože ji brali jako jednu z nich.

Misionáři mezi Janomamy

Mezi Janomamy přišli poprvé misionáři v roce 1957, aby společně s nimi kráčeli k Bohu. Nyní pracujeme na čtyřech místech jako apoštolátní komunita, která je tvořena ze salesiánů, sester a laiků (dobrovolníků).
Společně se scházíme jednou za měsíc, abychom plánovali, hodnotili, vyměňovali si názory, modlili se a oslavovali. Společně se také snažíme Janomamy poznat, přijmout je a vážit si jejich kultury.
Ze začátku misie se sestry věnovaly také nemocným. Dnes jsou zde již zdravotníci z řad Janomamů. Také zdravotnictví ve Venezuele posílá na toto místo své lékaře. Misionáři se tedy více zabývají evangelizací, výchovou a vzděláváním. Mezi Janomamy již je skupina křesťanů a někteří se zúčastnili kurzu o Bibli, a tak mohou v osadě vést bohoslužbu slova. Také zde najdeme velkou skupinu katechumenů, těch kteří se připravují na křest.

Jsou zde 4 větší školy a 20 škol v osadách s přibližně 1 000 dětí. První misionáři společně s Janomamy vypracovali materiál na vyučování: knihy, sešity a jiné pomůcky. Do velkých škol se děti dopravují lodí. V odpoledních hodinách je vyučování pro dospělé.

Při kurzech samoobživy se mohou naučit některým dovednostem, které mohou využít k přivýdělku: jako například kurzy šití, háčkování, tkaní, výrobu lodí a pádel… Několik let zde funguje šicí dílna pro ženy a prodejna výrobků. Zajišťuje možnost práce pro ženy a výrobky pro celé okolí. Ručně vyrobené košíky se směňují za potřebné věci, jako jsou mačety, háčky na ryby a podobné. Také vzděláváme ohledně lidských práv, práv na pozemek a práv pro indiány. Organizujeme také preventivní programy, kde se domorodci seznamují s úskalím drog a těžbou zlata.