Dne 15. 7. 2015 si připomínáme 165 let od narození – svaté Františky Xavier Cabrini ze severní Itálie, která je považována za patronku imigrantů.

Už v době dospívání Františka měla touhu být misionářkou. Na podnět biskupa založila první ženskou řeholi misionářek:

Biskup si tehdy zavolal Františku a řekl jí: „Ty chceš být misionářkou. Já neznám žádnou ženskou řeholi misionářek; ty ji musíš založit!“ Odpověď Františky byla jednoduchá: „Najdu nějaký dům“. Dům skutečně našla. Byl to starý klášter. V něm 14. listopadu 1880 spolu se sedmi řeholnicemi ze zrušeného společenství Sester Prozřetelnosti zakládá nové společenství: „Misionářky Božského Srdce Ježíšova“. Více zde.

V dnešních dnech Misionářky Božského Srdce Ježíšova působí v 15 zemích. Například v USA, Brazílii, Austrálii, Svazíjsku a také na Filipínách na ostrově Mindanao.

Zveme Vás 4. – 5. července 2015 na Velehrad, kde se koná další ročník Národní cyrilometodějské pouti a s ní související Dny lidí dobré vůle. Ve Stojanově gymnáziu jsme pro Vás připravili výstavy Papežských misijních děl, které Vás prostřednictvím velkoformátových fotografií zavedou do Zambie, Ugandy a Papui-Nové Guineji.

„Jen v Ugandě a Papui jsme díky dárcům pomohli 33 941 dětem z chudých rodin. Postavili jsme mateřské školy, jesle pro děti žijící na ulici, válečné sirotky a děti nakažené virem HIV, zajistili jsme jídlo, lékařskou péči, oblečení, vzdělání nebo vystavěli cisterny na vodu pro lepší hygienu ve škole. Dále jsme například v Zambii postavili kláštery, kostely, fary, administrativní prostory, mateřské školy, parky pro bezpečnou hru dětí apod.“ uvedla s. M. Luisa Ščotková, diecézní ředitelka Papežských misijních děl v olomoucké arcidiecézi o podpoře projektů papežských misií.

Všechny Vás srdečně zveme!

Více zde.

… ohlédnutí a poděkování všem, kteří pomohli uskutečnit návštěvu bohoslovců Ze Zambie v ČR.

Začátkem loňských letních prázdnin jsme se v různých koutech Čech a Moravy mohli setkat se zajímavými hosty z Afriky. Otec Jiří Šlégr pozval do České republiky Národního ředitele Papežských misijních děl (PMD) v Zambii, P. Bernarda Makadani Zulu společně s rektorem Fr. Dennisem Phiri a 6 bohoslovci jmenovitě: Benjamin Mwanza, Cosmas Harrison Banda, Cedrick Mweshi, Benson Benny Phiri, Gerald Daka, Clinton Chota ze semináře sv. Dominika v Lusace.

Bohoslovci jsou členy místní seminární scholy “Scora Cantorum”, která je jako jedna ze dvou seminářů v Zambii podporována Papežskými misijními díly z České Republiky. Pro dárce z naší vlasti, kteří skrze PMD podporují pomoc chudým bohoslovcům v Africe a zvláště v zambijském semináři sv. Dominika, byla tato návštěva dobrou příležitostí k osobnímu setkání a nejen pro ně.

Během 11 denní návštěvy při různých besedách, bohoslužbách a setkáních vyprávěli o životě v Zambii, zpívali a hráli na typické africké nástroje. Hosté z Afriky se účastnili celkem 16 bohoslužeb, najeli přes 2 000 km. Pohostinnost hostitelů zajistila přes 330 jídel a 100 noclehů. Řada nadšených podporovatelů papežských misií uspořádala tradiční akce PMD: Misijní koláč® a Misijní jarmark®.

Navštívená místa a samotnou atmosféru setkání se zambijskými seminaristy, rektorem a ředitelem PMD v létě 2014 si lze připomenout díky unikátnímu cestovnímu deníku 1.,2.,3.,4.,5.,6.,7.,8.,9.,10.,11.,12.

Poselství bohoslovců dárcům a všem lidem z České Republiky:

„Celkově jsem nacházel naplnění skoro ve všech aktivitách, které se konaly, když jsem byl v Česku. Nejvíce mě zaujalo gesto farářů, které projevili při předávání sbírky (tj. obětování) do misijní truhly. To je něco, co by většina kněží nebyla ochotná udělat. Další věc, která mě zasáhla u srdce, byla připravenost sester (tj. v Praze, Kroměříži a na Velehradě) nás ubytovat a nabídnout nám vše potřebné. To ukazuje pravé křesťanské pouto mezi námi. Byl jsem také ohromen, když mi řekli, že zvony dostaly jména svatých. To je u nás doma neslýchané, protože nikdo by nevěnoval pozornost zvonu takovým způsobem. Další věc, která mě zaujala, byla koherence jednotlivých částí programu. Děkuji vám, Missio z České republiky, za vše, co jste pro nás udělali.

Mé poselství lidem z České republiky je, že pokračujeme ve společné práci pro slávu Boží. Pokračujeme v pojímání katolické víry. Ať vás nikdy neomrzí charitativní práce a zvláště pomoc misijním dílům v jejich rozkvětu. Děkuji vám mnohokrát za pomoc semináři sv. Dominika v Zambii. Mimořádně na vás apeluji, abyste pokračovali ve své podpoře, protože se těšíme, že v blízké době budeme moci do sv. Dominika přidat třicet nebo více lůžek. Doufejme, že partnerství, které jsme započali, bude mít dlouhého trvání.“

Benjamin Mwanza

„Návštěva v České republice mi otevřela oči v duchovním úřadě, na který se připravuji. Abych začal, co se mi líbilo nejvíce, byla pohostinnost lidí, které jsme potkali na všech místech, které jsme navštívili. České jídlo bylo příjemné a postele, do kterých jsme mohli složit hlavy, byly stejně tak pohodlné. Jedna věc, které jsem si také všiml, bylo to, že děti jsou vedeny ke katolické víře od raného věku. To je jistě ohromné, protože naplňují Kristova slova ,,Nechte maličké přijít ke mně.“ Dle mého je to dobré, abychom udrželi naši církev živou.

Poselství lidem z České republiky je díky za to, co děláte pro církev v Zambii, zvláště za podporu, kterou nám dáváte skrze česká Papežská misijní díla. Dalším poselstvím je udržovat mír, kterému se těšíte, a modlit se za Zambii, protože 24. října 2014 budeme oslavovat 50 let míru v Zambii.“

Benson Benny Phiri

„Chtěl bych se podělit o své zážitky z návštěvy v České republice. I přes dlouhé hodiny cestování to byl pěkný moment sdílení evangelijních hodnot jako lidé z jedné rodiny. Po příjezdu do České republiky jsem se cítil jako doma a vítaný díky pohostinnosti, které se mi dostalo. Na všech místech, která jsem navštívil, byli lidé hodní, otevření a společenští v tom, že byli ochotní podělit se o své příběhy a více než ochotní naslouchat mým zkušenostem, zvláště z Afriky a konkrétně ze Zambie, i přes jazykovou bariéru. Nejvíce vzpomínaným dnem je třetí den, kdy jsem navštívil baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Byl jsem pohnutý a dojatý množstvím lidí, kteří žíznili po Božím slově. Jak byli všichni duchovně naladěni, byl to okamžik duchovního růstu, prozření a povzbuzení na mé cestě ke kněžskému povolání.

Rád bych dal najevo svou srdečnou vděčnost všem, kteří se zapojili do příprav této návštěvy, těm, kteří přispěli duchovně, fyzicky a materiálně. Mé poselství těmto lidem z Česka je, že mají pokračovat ve stejném duchu – chovat se jako rodina ke každému, jak Ježíš řekl v Janově evangeliu 17:22, cituji: ,,slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno“, konec citátu. Ukázali jste svou jednotnost, tu jednotu hlásanou Ježíšem, kéž vám všemohoucí Bůh hojně žehná. Celkově mé zážitky byly plodné nad očekávání. Modlete se za mě, jako se já modlím za vás.“

Cedrik Kaluba Mweshi

„Pobyt v České republice bude žít v mých vzpomínkách. Lidé z České republiky mě prostě hodně překvapovali. Jsou to dobří lidé, schopní vycházet dobře s ostatními, velmi přívětiví, štědří, lidé dobré vůle, příjemně se s nimi žije. Jediný problém je jazyková bariéra. Kdybychom mohli jeden druhému rozumět, bývalo by to bylo ještě lepší než takhle. Líbila se mi všechna setkání, zvlášť když se malé děti zapojily do vyptávání. Fakt, že lidé zůstávali i po mši, na mně zanechalo dobrý dojem z toho, jak se zajímali o všechno, co my děláme. Událost ze 4. července 2014 na Velehradě byla pro mě jedním z nejlepších okamžiků v České republice.

Mé poselství lidem z České republiky je, aby pokračovali v tom, jak jsou dobří, a Bůh je odmění jeho vlastním způsobem. Ať stále mají požehnání, aby mohli pokračovat v dobré práci, kterou dělají pro církev. To je jeden ze způsobů evangelizace, starat se o Boží lid, pomáhat potřebným a velebit Ho a já věřím, že toto všechno se děje. Buďte si jisti naší modlitbou, dokud zůstáváme v tomto partnerství, a také prosíme o vaše modlitby, abychom mohli zůstat jedna rodina v jednom křtu našeho Pána Ježíše Krista.“

Chota Clinton C.

„Měl jsem mnoho obav, když jsem jel do České republiky, protože mají jinou kulturu, obyvatelstvo, jídlo, jazyk a počasí. K mému překvapení jsem se těšil ze skvělé pohostinnosti, které se nám dostalo. Je to moc hodný lid. Jídlo bylo super a počasí pro mě bylo příznivé. Líbila se mi velká víra, kterou jsem v Česku viděl. Lidé to se svou vírou myslí vážně. Je to mírumilovná země. Jediná věc, která mě držela zpátky, byl jazyk. Nemohl jsem s nimi účinně komunikovat na takové té osobní úrovni.

Moje poselství lidu v Česku je, že si máme pamatovat, že jsme jedna rodina skrze jeden křest, který jsme dostali, přestože pocházíme z různých zemí s různými dary. Společně jako jeden dosáhneme velkých věcí. Zvěčněme náš vztah. Spasení je pro nás všechny. Pamatujme na sebe navzájem v modlitbách. Moje návštěva v České republice byla důkazem, že semínka zasetá misionáři v Zambii docela nedávno, rostou. Děkuji vám, že pomáháte semináři sv. Dominika.“

Harrison Cosmas Banda

„Shledával jsem celou návštěvu v České republice naplňující, byl jsem spokojený se všemi aktivitami, s tím, jak byly organizované a jak lidé vyjadřovali svou radost, když nás viděli. Další věc, která mě nejvíc zaujala, bylo vřelé přijetí, pohostinnost a prozíravost tří společenství sester, které jsme navštívili a kde jsme byli ubytovaní v Kroměříži. To bylo vyjádřením lásky bez podmínek a za hranice, křesťanského způsobu života. Byl jsem také dojatý způsobem víry lidí v Česku, každý kout ve městech, které jsme navštívili, měl buď sochu světce nebo Ježíše. Zdá se, že křesťanství je v tamních lidech hluboce zakořeněné.

Poselství, které mám pro lid z České republiky, je, ať je nesklátí vlna sekularizmu, která odřízla mnoho částí světa a zvláště Evropy, ať jsou silní ve víře v Boha. Pak bude vztah vytvořený mezi zambijskou církví a tou v České republice silný. Pokračujme ve vzájemné duchovní, morální, materiální a finanční podpoře. Kéž Bůh žehná České republice.“

Gerald Daka

„Co jsme se na cestě naučili? Zjistili jsme, že katolická církev je jasně univerzální. Přišli jsme z neznámého malého města Lusaka v Zambii, byli jsme pohlceni novou rodinou víry. Bylo úžasné vidět, kolik lidí věnovalo své prostředky k tomu, aby se výlet vydařil, duchovní, věřící i světští lidé. Dali nám ubytování, velmi dobré jídlo a každému z nás zajistili výbornou dopravu každičký den našeho pobytu. Zvláštní poděkování patří řeholním sestrám, které nás ubytovávaly nejdelší dobu a s velkou láskou. Den odjezdu byl tak zasmušilý, když se všechny seřadily, aby nám daly sbohem… slzy stékaly dolů po tvářích. Co můžeme udělat, abychom se odvděčili? Jen Bůh je může odměnit.

Naučili jsme se, že jeden druhého můžeme v otázkách víry obohatit. Také jsme se učili obřadnému způsobu modlitby, který v Zambii, kde je tančící kostel, tak potřebujeme. Oceňujeme těžkou práci vykonanou PMD v České republice. Dříve jsme prostě jen obdrželi obvyklý příspěvek, aniž bychom věděli, odkud přišel, nebo jak byl vybrán. Když vidíme těžkou práci, kterou do toho ředitel PMD vložil těch pár dnů, kdy jsme tam byli, tak si toho více ceníme. Jsem rád, že jsme se zapojili do vybírání těch stejných příspěvků, a bohoslovci dosvědčí svým přátelům, že musíme brát vzdělání vážně, protože tamti lidé venku to taky berou vážně.“

Fr. Dennis Phiri

V rámci Dnů víry, které se uskutečnily ve dnech 30.5.- 6.6. po celé Praze a jejichž smyslem bylo přiblížit křesťanství nejširšímu okruhu spoluobčanů, se zapojila také Papežská misijní díla.

P. Karel Soukal diecézní ředitel pro apoštolský exarchát ve spolupráci se svými farníky vytvořil u kostela Nejsvětější Trojice blízko stanice metra Národní třídy koutek informující kolemjdoucí o činnosti PMD.

Farnost sv. Ignáce ve spolupráci s PMD vytvořila víkendovou akci pro rodiny s dětmi nazvanou Missionland. Po projíti branou z Ječné ulice do farního dvora se účastníci ocitli ve světě misií. Mohli pak svou aktivitou vycházející z toho, co misionáři potřebují umět, přispět k vytvoření kostela a nemocnice. Současně se tak dověděli mnoho o misiích. Dokončení stavby se nakonec podařilo a podílelo se na ní více než 500 dětí. Další akcí byly rozhovory o víře na ulici, které vedla v tzv. “létacích stanech” SM. Angelika, SCB, arcidiecézní ředitelka. Jeden z rozhovorů se týkal misijní práce sestry Veroniky v Senegalu. Při nich také zazněla hymna PMDD v podání dětského sboru ZŠ sv. Voršily.

Je 13. červen 2015. Krásný den. Rtuť teploměru od rána šplhá vzhůru, předpovědi počasí se předhánějí v líčení možných následků horka v podobě bouřek, lidé plánují využití už téměř předprázdninového víkendu. Někdo zamíří k nejbližšímu bazénu, někoho lákají sportovní akce, mnohé moravské vesnice se připravují na hojně navštěvované Antonínské hody, akcí a nabídek je nepřeberně.

Jedna mezi nimi je přece jen výjimečná. Ve Vranově nad Dyjí si dávají dostavení ti, jimž není lhostejná misijní činnost církve. Koná se zde 13. Celostátní misijní pouť a 10. Den dětí PMDD. Přestože zápis příchozích je ohlášen na 9. hodinu, dlouho před tím už se z nádvoří před farou ozývá lidské štěbetání. Mnozí jsou zde již od minulého dne a právě snídají. K dobré náladě přispívají i ti, jimž leží tíha následujícího dění na bedrech nejvíce: otec Marek Dunda a Bohunka Hubáčková. Nepůsobí dojmem, že by se stresovali. Vše už je připraveno podle nejlepšího vědomí a svědomí a ostatní je v rukou Božích.

Počty přítomných se zvyšují, u kostela rostou stánky Papežských misijních děl, Fatymu a BTM, o kousek dál informuje misijní výstava o historii i přítomnosti PMD. Autobus přiváží scholu z Mistřína, zatímco v kostele již ladí schola sv. Bartoloměje. Támhle se vydávají misijní pasy s mapkami kontinentů pro děti, vedle si dospělí vyzvedávají program s přednáškami. Na malém plácku se několik dětí z Hodonína přeměňuje na obyvatele Evropy, Asie, Austrálie, Oceánie a Afriky, aby při obětním průvodu připomněly, že misie jsou věcí lásky mezi lidmi celého světa. Do toho čas od času zaznívá neobvykle vtipné hlášení „místního rozhlasu“ v podání skautského hlasatele Pavla Lukeše.

Právě zve do střediska veškerého dění – do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Mše svatá v 10 hodin je opravdu slavnostní. Předsedá jí sám otec biskup Vojtěch Cikrle, u oltáře jsou i všichni přítomní kněží a jáhnové, mezi nimiž nechybí národní ředitel PMD Leoš Halbrštát. V lavicích se tísní děti i dospělí z různých koutů Moravy a velké části Čech, zahlédnout můžete diecézní ředitele PMD. Promluva je zaměřena misijně ke všem skupinám osazenstva. Děti trochu nesměle přitakávají, když se k nim otec biskup obrací s otázkou, zda opravdu chtějí misijně žít a pracovat. Dospělých se neptá. Mnozí z nich už vědí, jak důležitý, ale nesnadný úkol tahle otázka skrývá.

Závěrečné požehnání dává prostor k volnému rozhodnutí: vydat se s dětmi po trase poznávání světových kontinentů nebo zůstat v příjemném chládku kostela na poutavých přednáškách P. Günthera Ecklbauera a P. Pavla Zahradníčka? Někteří si vybírají, někteří se snaží zvládnout aspoň z části oboje. K posile těla je připraveno výborné občerstvení, pro občerstvení ducha jsou k dispozici kněží k hovorům a svátosti smíření. Útulné prostředí rotundy sv. Ondřeje zve k tiché adoraci. Hodiny se točí, zvon v pravidelných intervalech oznamuje ubíhání času. Mnozí znalí věci se těší na odpolední divadlo v podání žáků cyrilometodějské základní školy v Brně. Jejich bajky baví i nutí k zamyšlení. Následná modlitba růžence je pro některé posledním bodem programu. Čas je neúprosný a domů daleko. Kdo mohl ještě zůstat, nelitoval. Taneční vystoupení bylo ojedinělé, stejně jako misijní zkušenosti otce Marka Dundy s adoptivní farností – Jeníkovem v severních Čechách.

Letošní misijní pouť je za námi. Kéž byla pro všechny milou oázou, z níž lze dlouho čerpat do našich každodenních činností a misijního úsilí pro dobro druhých lidí i celé církve. Díky všem, kteří se jakkoliv zapojili. Konto pro chudé na Sri Lanku se i díky vám rozrostlo o téměř 18 tisíc korun.

Jana Zehnalová, Diecézní ředitelka PMD pro brněnskou diecézi

Vatikán. „Jak rád bych také pro vás našel slova, která by vzbudila dobu horlivější, radostnější, velkorysejší a odvážnější evangelizace, plné lásky až do krajnosti a překypující nakažlivým životem (Evangelii gaudium, 15)“, přivítal dnes v poledne Svatý otec František národní ředitele Papežských misijních děl. Audience v Klementinském sále Apoštolského paláce se konala v závěru týdenního generálního shromáždění.

“Misijní působení je paradigmatem každého díla církve. (…) Jako Kongregace pro evangelizaci národů a národní ředitelé Papežských misijních děl doprovázíte s úctou a láskou mladé církve, rozptýlené po celém světě, a vedete Boží lid k plnému prožívání univerzální misie. Znáte úžas, jaký v lidstvu vyvolává Duch svatý právě prostřednictvím těchto církví, které jsou často materiálně chudé, trpí obtížemi a pronásledováním kvůli věrnosti Božímu slovu a svědectví na obranu člověka. (…) Církev je povolána vycházet do ulic a jít vstříc tolika našim bratrům a sestrám, kteří žijí bez síly, světla a útěchy z Ježíše Krista, bez společenství víry, které by je přijalo, bez horizontů smyslu a života. (Evangelii gaudium, 49)“

Papežská misijní díla jsou nástrojem společenství mezi církvemi, podporují a uskutečňují sdílení lidských i materiálních zdrojů, pokračoval papež František:

“Pěkně prosím, dávejte si pozor, abyste neupadli do pokušení stát se nevládní organizací, či úřadem na distribuci řádné a mimořádné pomoci. Peníze nám pomáhají, ale také se mohou stát zkázou misie. Pokud se zaměříte hlavně na funkčnost anebo jí vyhradíte velký prostor, přivede vás to do záhuby. Když jsme si příliš jisti zdrojem misie, tedy jejím Hybatelem, nastává smrt. Prosím, v rámci mnoha plánů a programů nevylučujte z misionářského díla Ježíše Krista, neboť je to Jeho dílo. Církev, která se omezila na výkonnost stranického aparátu, už zemřela, i kdyby ještě po staletí přetrvávaly její programy a struktury pro kleriky a laiky, kteří jsou zaneprázdněni sami sebou.“

Pravá evangelizace je možná pouze v posvěcující síle Ducha svatého, který jediný je schopen církev obnovit, otřást jí a podnítit ji k odvážnému vyjití ze sebe, aby hlásala evangelium všem národům, loučil se papež František s národními řediteli Papežských misijních děl.

Zdroj radiovatican

Misijně pracovat znamená především svědčit o Kristu svým životem v prostředí, kde žiji. A toto poslání svěřuje Pán bez výjimky každému pokřtěnému, uvádějí stránky ČBK při představování Papežských misijních děl. (http://katechet.cirkev.cz/poslani/papezska-misijni-dila) Uznávám, že naplnit do důsledku toto poslání křesťana není v běžném životě vždy jednoduché. I zde platí, že není dobře člověku samotnému. Je proto přínosné setkávat se s lidmi podobně zaměřenými, sdělovat se a přijímat, nechat se bavit, ale i poučit, obdarovat i dávat. To všechno můžete zažít na Misijní pouti spojené s Dnem dětí Papežského misijního díla dětí (PMDD). Tato už tradiční slavnost se uskuteční v sobotu 13. června 2015 v malebném prostředí jihomoravského Vranova nad Dyjí.

Organizátoři připravili bohatý program pro všechny generace od 10h.Po společné misijní bohoslužbě s otcem biskupem Vojtěchem se dospělí mohou věnovat tichému občerstvení duše při adoraci v ústraní rotundy sv. Ondřeje nebo naslouchat hodnotným přednáškám P. Günthera Eckelbauera a P. Pavla Zahradníčka, zatímco děti se mohou poučit i vyřádit při zábavném putování světovými kontinenty. Na obě skupiny se v další části programu těší pro mnohé již dobře známý dramatický kroužek základní školy sester cyrilometodějek vedený s. Editou. Diváci mohou shlédnout dvě naprosto tematicky i choreograficky odlišná vystoupení oddělená modlitbou misijního růžence. S oficiálním programem se rozloučíme asi v 16.30. I po této době však nemusíte spěchat domů. Se svými zkušenostmi o misijní práci mezi našimi spoluobčany je připraven se s vámi rozdělit P. Marek Dunda.

Budete-li se cítit nasyceni duchovním programem, můžete nahlédnout do starodávné historie původně gotické pevnosti, dnes romantického státního zámku tyčícího se nad Vranovem. Mužskou část účastníků možná bude lákat návštěva pozůstatků pohraničního opevnění ve formě vojenských bunkrů, z nichž některé jsou přístupné veřejnosti. Zamilovaní mohou v podvečer vyrazit na Vyhlídku zamilovaných, která poskytuje idylický pohled na Bohem stvořený a lidmi dotvořený kraj.

Možností, jak využít letošní 13. Celostátní misijní poutě a 10. Dne dětí ve Vranově nad Dyjí je hodně. Zvu srdečně všechny a každého z vás. Přijeďte nabrat sil a pomoci potřebným na Srí Lance, jimž bude výtěžek akce věnován.

Jana Zehnalová, diecézní ředitelka PMD pro brněnskou diecézi

Národní kancelář Papežských misijních děl

Poselství Svatého otce Františka ke Světovému dni misií 2015

Drazí bratři a sestry,

Světový den misií 2015 se bude odehrávat na pozadí Roku zasvěceného života, který poskytuje podnět pro modlitby a úvahy. Jestliže totiž každý pokřtěný je povolán k tomu, aby vydával svědectví pro Pána Ježíše a hlásal víru, kterou dostal jako dar, platí to zvláště pro zasvěcenou osobu, protože mezi zasvěceným životem a misií existuje silné pouto. Následování Ježíše, které bylo v církvi určující pro vznik zasvěceného života, odpovídá výzvě vzít na sebe kříž a jít za ním, následovat ho v tom, jak se On odevzdal Otci, v úkonech služby a lásky i ve ztrácení života pro jeho znovunalézání. Protože celý Ježíšův život má misijní povahu, i ti muži a ženy, kteří ho následují více zblízka, přijímají úplně stejnou charakteristiku.

Jelikož misijní dimenze náleží k samotné povaze církve, patří niterně i ke každé formě zasvěceného života a nelze ji zanedbávat bez toho, že by to nezanechávalo prázdnotu, která zdeformuje jeho charisma. Misie není proselytismem anebo pouhou strategií; misie patří ke „gramatice“ víry a je něčím nezbytným pro toho, kdo začne naslouchat hlasu Ducha, jenž člověku našeptává „pojď“ a „jdi“. Kdo následuje Krista, nemůže se nestát misionářem a ví, že Ježíš „jde s ním, mluví s ním, dýchá s ním, pracuje s ním. Cítí, že živý Ježíš je s ním uprostřed misijního úsilí“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium,266).

Misie je vášnivou láskou k Ježíši Kristu a zároveň vášnivou láskou k lidem. Když setrváváme v modlitbě před Ježíšem ukřižovaným, poznáváme velikost jeho lásky, která nám dává důstojnost a podepírá nás; a zároveň vnímáme, že láska vycházející z jeho probodnutého boku se rozšiřuje na všechen Boží lid a na celé lidstvo. Právě v tom rovněž cítíme, že On nás chce používat, aby pronikal stále blíže k milovanému lidu (srov. tamtéž,268) a ke všem, kdo ho hledají s upřímným srdcem. V Ježíšově příkazu „jděte“ jsou přítomné všechny scénáře a stále nové výzvy pro evangelizační poslání církve. V ní jsou všichni povoláni k hlásání evangelia svědectvím života. A zvláště od zasvěcených se požaduje naslouchání hlasu Ducha, který je vyzývá, aby šli vstříc velkým misijním perifériím, mezi národy, k nimž se evangelium ještě nedostalo.

Padesáté výročí vydání koncilního dekretu Ad gentes nás vyzývá, abychom znovu četli a meditovali tento dokument, který se stal pro instituty zasvěceného života velkým misijním impulzem.

Pro kontemplativní komunity se objevila v novém světle postava sv. Terezie od Dítěte Ježíše, patronky misií, jakožto inspirátorky niterného spojení kontemplativního života s misiemi. Pro mnohé řeholní kongregace aktivního života se misijní touha iniciovaná Druhým vatikánským koncilem uvedla do života díky mimořádné misijní otevřenosti ad gentes, často provázené přijímáním bratří a sester pocházejících ze zemí a kultur, s nimiž se setkali při evangelizaci, takže dnes lze hovořit o širokém mezikulturním charakteru zasvěceného života. Právě proto je naléhavě nutné vrátit misijní ideál k jeho centru: k Ježíši Kristu; a k jeho požadavku: úplně se darovat při hlásání evangelia. V tomto směru nemohou existovat kompromisy: ten, kdo díky Boží milosti přijímá misijní poslání, je povolán, aby žil misijního ducha. Pro tyto lidi se hlásání Krista na mnoha perifériích světa stává způsobem, jak žít následování Krista, a je náhradou za mnohé námahy a strádání.

Každá tendence odchýlit se od tohoto povolání, i když je doprovázena šlechetnými pohnutkami spojenými s mnoha pastoračními, církevními nebo humanitárními potřebami, se neslučuje s osobním povoláním od Pána ke službě evangeliu. Vychovatelé v misijních institutech jsou vyzýváni jednak k tomu, aby jasně a poctivě ukazovali tuto životní a pracovní perspektivu, a stejně tak aby byli odborníky na rozpoznávání autentických misijních povolání. Obracím se především na mladé, kteří jsou ještě schopni odvážných svědectví a obětavých činů, jež často jdou proti proudu: nenechte si uloupit sen o skutečné misii, o následování Ježíše, k němuž bude patřit naprosté sebedarování. Ve skrytosti svého svědomí se zeptejte, z jakého důvodu jste se rozhodli pro misijní řeholní život, a svou připravenost pro jeho přijetí poměřujte tím, čím On je: darem lásky pro službu hlásání evangelia; a pamatujte na to, že hlásání evangelia je, spíše než potřebou pro ty, kdo ho ještě neslyšeli, nezbytností pro toho, kdo miluje svého Mistra.

Misie dnes stojí před výzvou respektovat potřeby všech národů, aby mohly vycházet ze svých vlastních kořenů a zachovávat hodnoty svých kultur. Jde o to poznávat a respektovat ostatní tradice a filozofické systémy a každému národu a každé kultuře přiznávat právo na to, aby se za pomoci své vlastní tradice přibližovaly k chápání Božího tajemství a k přijímání Ježíšova evangelia, jež je pro kultury světlem a jejich proměňující silou.

V rámci této komplexní dynamiky si klademe otázku: „Komu se má evangelní zvěst hlásat přednostně?“ Odpověď je jasná a nacházíme ji v samotném evangeliu: jsou to chudí, nepatrní, nemocní, ti, jimiž se často pohrdá a zapomíná se na ně, ti, kdo nemají nic na oplátku (srov. Lk 14,13-14). Evangelizace určená přednostně jim je znakem Království, které přinesl Ježíš: „Mezi naší vírou a chudými je nedělitelné pouto. Nikdy je nenechávejme samotné“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium,48). To musí být jasné především lidem, kteří se rozhodli pro zasvěcený misijní život; slibem chudoby si volí následování Krista v tom, co On upřednostňoval, nikoli ideologicky, ale ztotožněním se s chudými tak jako On a životem v jejich každodenních těžkých existenčních podmínkách, při němž se zříkají uplatňování jakékoli moci, aby se stávali bratry a sestrami těch posledních a přinášeli jim radost evangelia a výraz Boží lásky.

Proto, aby zasvěcení žili křesťanské svědectví a byli znamením Otcovy lásky mezi nejmenšími a chudými, je jejich úkolem napomáhat přítomnosti věřících laiků v misijní službě. Už Druhý vatikánský koncil prohlašoval: „Laici spolupůsobí v evangelizačním díle církve a účastní se jejího spasitelného poslání zároveň jako svědkové i jako živé nástroje“ (Ad gentes,41). Je potřebné, aby se zasvěcení misionáři se stále větší odvahou otevírali těm, kdo jsou připraveni s nimi spolupracovat, aby třeba jen na omezenou dobu získali zkušenost na tomto poli. Jsou to bratři a sestry, kteří si přejí sdílet misijní povolání zasazené do křtu. Misijní domy a struktury jsou přirozeným místem pro jejich přijímání a pro jejich lidskou, duchovní a apoštolskou podporu.

Misijní instituce a díla církve jsou plně ke službě těm, kdo neznají Ježíšovo evangelium. Pro účinné dosahování tohoto cíle mají zapotřebí charismat a misijního úsilí zasvěcených, ale také sami zasvěcení potřebují ke své službě nějakou strukturu; ta je výrazem péče římského biskupa o to, aby byla zaručena koinonia a aby se spolupráce a synergie stávaly integrální součástí misijního svědectví. Ježíš stanovil jednotu učedníků jako podmínku pro to, aby svět uvěřil (srov. Jan 17,21). Taková konvergence není totéž co právnicko-organizační podřízení institucionálním orgánům anebo umrtvení fantazie Ducha, který rodí různost, ale znamená posílení účinnosti evangelního poselství a prosazování oné jednoty úmyslů, jež je rovněž plodem Ducha.

Misijní dílo Petrova nástupce má univerzální apoštolský horizont. K tomu má také zapotřebí mnoha charismat zasvěceného života, aby tak mohlo obsáhnout široký horizont evangelizace a bylo schopno zajišťovat odpovídající přítomnost na hranicích i v dosažených oblastech.

Drazí bratři a sestry, vášní misionáře je evangelium. Svatý Pavel mohl prohlašovat: „Běda mi, kdybych ho nehlásal“ (1 Kor 9,16). Evangelium je pro každého člověka zdrojem radosti, osvobození a spásy. Církev si tento dar uvědomuje, a proto ji nikdy neunaví neustále všem hlásat „to, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli“ (1 Jan 1,1). Posláním služebníků slova – biskupů, kněží, řeholníků i laiků – je uvádět všechny bez výjimky do osobního vztahu s Kristem. Na obrovském poli misijní činnosti církve je každý pokřtěný povolán, aby co nejlépe, podle své osobní situace, prožíval své osobní nasazení. Velkorysou odpověď na univerzální povolání mohou poskytovat zasvěcení muži a zasvěcené ženy prostřednictvím intenzivního života modlitby a spojení s Pánem i svou osobní spásonosnou obětí.

Panně Marii, Matce církve a vzoru misijního života, svěřuji všechny, kdo v každém životním stavu spolupracují při hlásání evangelia ad gentes anebo na vlastním území, a ze srdce uděluji každému apoštolské požehnání.

 FRANTIŠEK

Ve Vatikánu 24. května 2015, na slavnost Seslání Ducha Svatého

MARTYROLOGIE ZA ROK 2014

Vatikán (Agenzia Fides) – Podle informací, které máme k dispozici, bylo v průběhu roku 2014 po celém světě zavražděno celkem 26 církevních pracovníků, tj. o tři více než v předchozím roce 2013. Již šestý rok po sobě je nejvíce násilným místem s extrémně vysokým počtem zabitých pracovníků pastorační péče Latinská Amerika. Za posledních deset let (2004-2013) bylo ve světě usmrceno celkem 230 církevních pracovníků, včetně tří biskupů.

V tomto kontextu by měli být také připomenuti všichni ti, kteří nepřišli o život násilnou smrtí. Především ti, kteří neopustili západní Afriku v době epidemie virusu Ebola, který zabil tisíce obětí. Řád svatého Jana z Boha přišel v Libérii a Sieře Leoně o čtyři bratry, řádovou sestru a tři zaměstnance v nemocnicích v Monrovii a v Lunsar, poté, co byli sami infikováni.

V roce 2014 přišlo ve své službě násilně o život 17 kněží, 1 řádový bratr, 6 řádových sester, 1 seminarista a 1 laik. Podle kontinentů:

Přehled kontinentů:

V Americe bylo zabito 14 pracovníků v pastoraci: 5 v Mexiku, 3 ve Venezuele, 2 ve Spojených státech, 1 v Kanadě, 1 v Kolumbii, 1 v Nikaragui a 1 v Peru. V Mexiku byl P. Rolando Martinez Lara zavražděn při loupeži v jeho kostele; seminarista Samuel Gustavo Gómez Veleta byl unesen a zavražděn ve Svatém týdnu; tělo otce José Acuña Asencion Osoria bylo nalezeno ve vodách řeky Balsas; otec John Ssenyondo byl nalezen v masovém hrobě; P. Gregorio Lopez Grosotieta byl unesen a zavražděn. Ve Venezuele otec Jesus Erasmus Plaza Salessi a bratr Luis Edilberto Sanchez Morante, saleziáni Dona Bosca byli zavražděni dvěma zloději, kteří se vloupali do školy; kněz Reinaldo Alfonso Herrera Lures byl unesen a zavražděn. Ve Spojených státech P. Eric Freed byl nalezen mrtev na své faře; P. Kenneth Walker byl zabit při loupežném přepadení. V Kanadě P. Gilbert Dasna byl zavražděn zločinci. V Kolumbii byl P. Andrés Duque Echeverry  zavražděn při loupeži.V Nikaragui byl Juan Francisco Meza Blandon zabit duševně nemocným člověkem. V Peru P. Alfonso Comino Zevallos byl ubit na své faře k smrti.

V Africe bylo zavražděno 7 pracovníků pastorační péče: 3 v Burundi, 2 ve Středoafrické republice, 1 v Jižní Africe a 1 v Tanzanii.V Burundi 3 sestry řádu Xaveriánek přišly o život násilnou smrtí: Lucia Pulici, Olga Raschietti a Bernadetta Bogian.Ve Středoafrické republice farář Forman Christian Wilibona byl zavražděn rebely v zátarasu; P. Paul-Emile Nzale přišel o život s ostatními lidmi při útoku na jeho farnost. V Jižní Africe sestra Mary Paule Tacke zemřela při loupežném přepadení.V Tanzanii sestra Clecensia Kapuli byl také zabita při přepadení.

V Asii byli zabiti 2 církevní pracovníci, jeden v Sýrii a jeden v Malajsii. V Sýrii jezuita otec Frans van der Lugt byl unesen a zabit ozbrojenými muži. V Malajsii sestra Juliana Lim zemřela na následky přepadení.

V Oceánii byli zavražděni dva církevní pracovníci, oba v Papui Nové Guinei.V Papuji Nové Guineji P. Gerry Maria Inau a Benedikt, pomocník komunity, byli zavražděni při pastorační návštěvě v odlehlé části diecéze Bereina.

V Evropě byl zavražděn jeden církevní pracovník. V Itálii P. Lazzaro Longobardi byl zabit železnou tyčí poblíž jeho fary.

Okolnosti smrti:

Mrtvé tělo otce Erica Freeda, faráře v Eureke v Californii (USA), bylo nalezeno 1. ledna 2014 na jeho faře. Na hlavě a po celém těle měl četné rány. Americký kněz, narozený v roce 1957, studoval a byl vysvěcen na kněze u Salesiánů Dona Boska. Kněžské svěcení přijal v Tokiu a několik let působil coby salesián jako učitel a kaplan v Japonsku. Od roku 1999 mu byla svěřena pastorace ve  farnostech a školách diecéze Santa Rosa. V roce 2011 byl jmenován farářem ve farnosti San Bernardo, ve které byl také zabit. Svými studenty i věřícími byl velmi milován, vzpomínají na něho jako na citlivého, usměvavého kněze, s mimořádným smyslem pro humor a nadšeného pro sport. Soudní proces s obviněným z vraždy otce Erica byl dvakrát odložen a dosud není uzavřen.

Otec Jesus Erasmus Plaza Salessi (80 let) a řeholní bratr Luis Edilberto Sanchez Morantes (84 let), Salesiáni Dona Boska, byli napadeni v noci z 15. na 16. února dvěma mladíky, kteří vstoupili do prostor Internátní školy Dona Boska v Guaparo, v okrajové čtvrti Valencia (Venezuela). Oba napadení zemřeli na následky utrpěných zranění. Jednalo se o dva nezletilé útočníky (13 a 15 let), kteří chtěli ukrást počítač, peníze, mobilní telefony a další hodnotné věci a kteří také znesvětili kapli. Otec Plaza zemřel v nemocnici během snahy lékařů zastavit krvácení způsobené mnoha bodnutími nožem. Bratr Luis zemřel na místě. Při tomto zvláště násilnickém a krutém činu byl vážně zraněn další kněz, který přispěchal na pomoc spolubratrům, a ještě jeden řeholník. Zavraždění řeholníci sloužili více než 50 let v salesiánské komunitě této země. Po pohřbu byl bratr Sanchez Morantes, Kolumbijec, pochován v chrámu P. Marie Pomocnice, zatímco ostatky otce Jesús Plaza byly převezeny do státu Mérida (Venezuela), odkud pocházel.

Otec Rolando Martinez Lara, farář ve farnosti Panny Marie Guadalupské v Canalejas (obec Jilotepec), diecéze Atlacomulco ve státě Mexiko, byl zabit při loupežném přepadení, ke kterému došlo nad ránem 19. února 2014 v jeho farnosti. Zločinci ho ubili k smrti. Vysvěcen na kněze byl v roce 2000. Kněz pracoval pro biskupskou komisi Pastorale sociale-Caritas.

Otec Lazzaro Longobardi, farář ve farnosti sv. Rafaela Archanděla v Sibari, byl nalezen mrtvý ráno 3. března poblíž fary, ve které bydlel. Pod jeho tělem byla nalezena kovová tyč, kterou byl ubit k smrti, velmi pravděpodobně v neděli večer 2. března. Kněz narozený v roce 1945 byl od roku 1987 farářem v Sibari. Byl oblíbený v celé farní komunitě, především pro své nasazení při hlásání evangelia mladým a těm nejposlednějším, lidem na okraji společnosti, zvláště pak tisícům přistěhovalců, kteří sem přicházeli hledat práci. Podle policie jeden z nich, který byl zatčen, knězi vyhrožoval a pokusil se ho okrást o peníze. Tragický závěr byl výsledkem opakované žádosti mladého muže o peníze, na niž kněz reagoval výčitkou, že v minulosti již několikrát ukradl dary z pokladniček v kostele, aniž by si na něj kněz stěžoval, protože doufal v jeho nápravu.

Otec Juan Francisco Blandon Meza, farář ve farnosti Neposkvrněného Početí Panny Marie v obci Wiwilí v diecézi Jinotega (Nikaragua), byl zabit v neděli večer 6. dubna 2014. 42letý kněz byl ve svém domě společně se dvěma ženami, se kterými hovořil, vtom přišel manžel jedné z nich, vystřelil a usmrtil manželku i kněze. Nakonec zastřelil i sám sebe. Otec Blandon Meza byl známý svým nasazením pro skupiny sociálně slabých a také tím, že bránil lidská práva. Podle diecézního biskupa Mons. Herrera byl byl útočníkem psychicky labilní muž.

Otec Frans van der Lugt, SJ, holandský jezuita, který žil ve „městě mučedníků“ v Homs (Sýrie), byl zabit v pondělí 7. dubna 2014 kolem 8. hodiny ranní. Řeholník byl unesen ozbrojenými muži, kteří ho před očima lidí ztloukli a poté zastřelili dvěma kulkami do hlavy před sídlem jezuitů v Homs. Otec van der Lugt žil v Sýrii od roku 1966, stále pracoval pro chudé a usiloval o mezináboženský dialog. V Homs v 80. letech zřídil za městem duchovní centrum, kde pečoval asi o čtyřicet mladých s mentálním postižením z okolních vesnic. V posledních třech letech války žil holandský řeholník v klášteře starého města, kde žili občané po dlouhé měsíce obklíčeni vojskem. Rozhodl se zůstat v Homs navzdory každodennímu bombardování a nedostatku jídla, a to i poté, co ostatní občané byli evakuováni. Byl posledním jezuitou, který v Homs zůstal.

Otec Christ Forman Wilibona byl zavražděn 18. dubna 2014 v Bossangoa (Středoafrická republika). Když se kněz vracel z Missa Chrismatis, která byla kvůli probíhajícím místním konfliktům slavena až na Velký pátek místo na Zelený čtvrtek, narazil na své cestě na zátaras povstalců Seleky sdružených s Peuls. Povstalci na něj vystřelili dvanácti kulkami, které ho na místě usmrtily. Místní lidé se snažili získat jeho mrtvé tělo, ale vrazi několik hodin bránili tomu, aby se k němu někdo přiblížil. Nakonec byl pohřben v  misii Paoua, kde byl farářem.

Seminarista Samuel Gustavo Gómez Veleta, 21 let, student Arcibiskupského semináře v Chihuahua (Mexiko), byl spolu s ostatními seminaristy v rámci Svatého týdne v obci Aldama, kde pomáhal při misijní činnosti. Byl unesen a den poté, v úterý Svatého týdne, 15. dubna, byl nalezen mrtvý.

Otec Gery Maria Inau a laik Benedikt z diecéze Bereina (Papua Nová Guinea) byli zabiti v neděli 4. května 2014 v odlehlé části diecéze, kam se vydali z pastoračních důvodů. Oba muži byli pravděpodobně obětí kmenového konfliktu, který trval v této oblasti už několik let. I když patřili každý k jiné skupině, pracovali společně, a tak vydávali svědectví o jednotě. Otec Inau obdržel povolání až v dospělosti, byl vysvěcen na kněze teprve 9 měsíců předtím. Byl velmi starostlivým knězem s velkou vírou, citlivý k potřebám svého lidu.

Otec Gilbert Dasna z Kongregace synů Panny Marie, Matky milosrdenství, kaplan farnosti u katedrály svatého Pavla v Albertě (Kanada), byl zabit zločincem večer 9. května 2014. Vzpomíná se na něho jako na kněze dobrého a štědrého, který vyzařoval radost a pokoj. Narodil se v Kamerunu v roce 1982, vysvěcen na kněze byl 11. července 2009 a kaplanem v katedrále sv. Pavla byl od 19. května 2011. V Kanadě žil tři roky.

Sestra Juliana Lim, 69 let, Kongregace Dítěte Ježíše, zemřela 21. května po násilném útoku ze dne 14. května v Seremban, malém městečku poblíž Kuala Lumpur. Dvě malajské řeholnice byly napadeny zamaskovaným mužem v kostele Navštívení. Muž je krutě zbil, ukradl jim drobné peníze a opustil je umírající. Sestra Juliana byla převezena do nemocnice v komatu a 7 dní bojovala o život. Druhá řeholnice byla také vážně zraněna. Podle policie se mohlo u útočníka jednat o gesto beznaděje, ale hypotéza o napadení z náboženských motivů není vyloučena.

28. května během útoku na farnost Naší Paní z Fatimy v centru Bangui, hlavního města Středoafrické republiky, kam se schovali různí lidé utíkající před násilím, zemřelo nejméně 18 lidí, mezi nimi i otec Paul-Emile Nzale, 76 let, středoafrické národnosti.

Otec Kenneth Walker z Kněžského společenství sv. Petra (FSSP) byl zabit 11. června kolem 21.00 hodiny v misii Matky Milosrdenství ve Fénixu v Arizoně (USA) zřejmě při pokusu pachatelů o loupež. S ním byl vážně zraněn ještě jiný kněz. Oba kněží v misii se zlodějům nejspíš postavili na odpor a ti na ně zaútočili. Otec Walker se narodil v roce 1985 v Ploughkeepsie ve státě Nex York a byl vysvěcen na kněze v roce 2012.

Sestra Mary Paule Tacke, 82letá americká řeholnice z Kongregace misijních sester Předrahé krve (CPS), známých také jako Misionářky z Mariannhill, byla zabita v Jihoafrické republice. Auto sestry Tacke přepadli bandité 15. června poblíž Mthatha, když jela na návštěvu do jednoho ze sirotčinců, který založila. Auto s bandity pronásledované policií nakonec havarovalo v blízkosti Qokolweni. Pachatelům se podařilo utéci, aniž by po řeholnici zanechali stopu. Po několika dnech pátrání bylo 20. června tělo sestry Tacke nalezeno v potoce poblíž vesnice Tyara, 60 km od Mthatha. Policie předpokládá, že řeholnice byla uškrcena. Sestra Tacke pocházela z Cottonwood v Idaho a pracovala v Jihoafrické republice od roku 1950.

Sestra Clecensia Kapuli, tanzanská řeholnice (50 let) z kongregace diecéze Mbeya „Naše Paní, Královna apoštolů“, byla zabita 23. června během pouliční krádeže v Dar es Salaam, hlavním ekonomickém městě v zemi. Právě opustila banku s potřebnou sumou peněz, aby jako ekonomka školy mohla zaplatit dělníkům, kteří tuto školu vedenou její kongregací rekonstruovali. Jedoucí auto, v němž byla se spolusestrou a řidičem, bylo zastaveno čtyřmi ozbrojenými muži, kteří začali střílet, řeholnici zabili a řidiče zranili. Spolusestře se podařilo utéct, stejně jako banditům, kteří ukradli peníze.

Tři xaverské misionářky (Misionářky Mariiny) italského původu byly krutě zavražděny v misii Saint Guido Maria Conforti de Kamenge, v okrajové čtvrti Bujumbury v Burundi. Sestra Lucia Pulici a sestra Olga Raschietti byly zabity odpoledne 7. září, zatímco sestra Bernadetta Bogian následující noc. Mladíka podezřelého ze zabití tří misionářek (protože byl přesvědčen, že klášter byl postaven na půdě patřící jeho rodině) zadržela burundská policie. Spolusestry zabitých řeholnic této stopě nevěří a zatčení mladíka považují za záminku k odvedení pozornosti vyšetřovatelů. Tři misionářky strávily svůj život v Africe a i přes svůj pokročilý věk a zdravotní problémy se vrátily do Burundi, protože se chtěly vrátit mezi své, kteří je milovali a respektovali. Byly pohřbeny v Kongu, jak si přály.

Tělo otce José Acuña Asención Osorio, Mexičana (42 let), faráře farnosti Arcelia diecéze Ciudad Altamirano (Mexiko), bylo nalezeno po anonymním oznámení v řece Balsas, daleko od jeho bydliště, u vesničky Santa Cruz de Las Tinajas, na území obce San Miguel Totolapan (region Tierra Caliente v centru země). Zmizel v neděli 21. září, kde zanechal vyděšené věřící, kteří ho očekávali na mši svatou. Příčinou smrti bylo udušení utopením. V této oblasti se nejednalo o první případ, technika spočívající v držení hlavy osob pod vodou, až dojde k udušení, byla používána zločinci při vydírání. Podle pitvy nastala smrt 22. září.

Otec Reinaldo Alfonso Herrera Lures, který sloužil v diecézi La Guaira ve Venezuele jako vojenský kaplan, zmizel ve čtvrtek večer 25. září, když se vracel ke svému autu, aby odjel domů. Kněz o sobě nepodal žádné zprávy, posléze bylo nalezeno jeho mrtvého tělo v sobotu večer 27. září. Otec Herrera Lures byl farářem v různých farnostech diecéze La Guaira. Několik měsíců byl vojenským kaplanem. Byl také kancléřem diecéze La Guaira a kaplanem gymnázia Champagnat de Caracas.

Otec Andrés Duque Echeverry, farář farnosti sv. Bonaventury v Medellinu v Kolumbii, se stal obětí krádeže 3. října. Ubili a zavraždili ho u východu z metra, jeho tělo bylo převezeno do márnice, ale nedařilo se ho identifikovat, protože mu byly ukradeny veškeré osobní věci, včetně osobních dokumentů.

Tělo otce Johna Ssenyondo, 60letého kolumbijského misionáře ugandského původu, bylo nalezeno v obecním kanále nedaleko lokality Chilapa – na území mexické diecéze Chilpancingo-Chilapa – spolu s dalšími mrtvolami. Kněz zmizel 30. dubna 2014, po oslavě svatby v komunitě Santa Cruz v Chilapa, kde vykonával svou pastorační službu. Policii nejsou okolnosti vraždy jasné. Tělo bylo nalezeno 29. října, ale soudní lékař dokončil poslední přezkoumání a oznámil tuto skutečnost diecézi až 13. listopadu. Otec Ssenyondo sem přijel před šesti lety z Guerrero, poté co se věnoval pastoraci v Tlacotepec – v oblasti Heliodoro Castillo. Následně byl ustanoven knězem v kostele Nejapa v Chilapa. Požádal, aby byl začleněn do diecéze.

Farář farnosti svatého Ondřeje apoštola v Pisco, ve střední části jižního Peru (provincie a diecéze Ica), otec Alfonso Comina Zevallos, 56 let, byl ubit k smrti na své faře vedle farního kostela 24. prosince. Podle dotazovaných byl kněz tlučen do obličeje a po hlavě židlí mezi 8. a 9. hodinou ranní, pravděpodobně více osobami. Jeho mobilní telefon nebyl v domě nalezen.

Mrtvé tělo otce Gregoria Lopez Grosotieta, 39 let, zmizelého 21. prosince, bylo nalezeno na Vánoce ve městě Colonia Juárez, na území obce Tlapehuala, kde žil (region Tierra Caliente ve středu diecéze Ciudad Altamirano, Mexiko). Kněz byl profesorem Velkého semináře Zvěstování ve své diecézi. Zemřel udušením několik hodin po svém únosu. Podle několika svědků byl kněz unesen pachateli, kteří ho nutili nastoupit do auta, které pro něj přijelo do semináře.

(Fides 30/12/2014)                                                   

Překlad Papežská misijní díla 2015

Kard. Fernando Filoni, prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, v pondělí 1. 6. 2015 v Římě zahájil generální shromáždění národních ředitelů Papežských misijních děl, které potrvá do soboty. Za Českou republiku se ho účastnil O. Jiří Šlégr, odstupující národní ředitel PMD, a jeho nástupce, trvalý jáhen Leoš Halbrštát, kteří navštívili redakci rádia Vatikán.

Kardinál Filoni ve své úvodní promluvě poznamenal, že hlásání evangelia nikdy nemůže být účinné, pokud je zaměřeno na lidské projekty, jakkoli mohou být správné a důležité. Poukázal proto na nezbytnost neustálé apoštolské formace všech spolupracovníků Papežských misijních děl, protože, jak zdůraznil, zejména v západním světě se vytrácí smysl pro církev. Máte tuto zkušenost také v našich zeměpisných šířkách? Odpovídá O. Jiří Šlégr:

“Na poli spolupráce v rámci církve mám dobré zkušenosti. Kdykoli jsem měl možnost oslovit lidi, ať už ve farnostech, nebo řeholních komunitách, či při různých setkáních, vždy byli a dosud jsou misiím velmi otevření. Práce pro misie samozřejmě vyžaduje formaci, abychom nezůstali jenom u sbírek pro chudé, hladové a potřebné, ale abychom vycházeli z evangelia. Ani sám Pán Ježíš neříká: Běžte do celého světa, nakrmte hladové a dejte napít žíznivým, ale: Hlásejte evangelium všem národům, křtěte je ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Jak připomíná také papež František, na konci života budeme souzeni z otázek, které už Ježíš dal a kterým říkám maturitní otázky: Měl jsem hlad, dali jste mi najíst. Měl jsem žízeň, dali jste mi napít. Ale zároveň budeme souzeni z toho, jestli se nám z nich nevytratil Ježíš a radost z evangelia. Řekl bych, že radost člověka, který žije s Pánem Ježíšem a obětuje se pro jeho evangelium, je nám posilou. O této radosti mluví papež František, který říká, že křesťan nemůže být smutný, i když trpí, je nemocný a pronásledovaný. Vnitřní hluboká radost spočívá v tom, že je neustále vyživován, formován a utvářen – v našem případě vzděláváním a kontaktem s lidmi, kteří pracují na misijním poli. Myslím, že jedna věc nám chybí, a tou je vysílání misionářů do světa. Vzpomínám si, že nám to už před mnoha lety na jednom misijním sympoziu připomínal kard. Tomko, bývalý prefekt Kongregace pro evangelizaci národů. Vyzýval k tomu, aby od nás kněží a řeholníci i řeholnice byli vysíláni na misie – nejenom na výlet, ale na trvalou práci. V této oblasti se už něco podařilo, ale stojí před námi ještě mnoho úkolů.“

Dalším bodem promluvy kard. Filoniho byla důležitost spolupráce a komunikace mezi jednotlivými národními řediteli PMD. Probíhá něco takového v české národní kanceláři?

“Musím přiznat, že na úplném začátku jsem dostal asi třináct diapozitivů z misií, neměli jsme žádný film ani materiály, které bychom mohli lidem ukazovat. Nyní se řadíme mezi země, které nabízejí kvalitní materiál. Soustřeďujeme se hlavně na filmové dokumenty, protože jsou použitelné snad ve všech zemích na světě. Naše země se zapsala dobrým způsobem právě v této mediální tvorbě. Kolegové z Německa, Rakouska, Austrálie, Spojených států amerických, ale také národní ředitelé z Afriky či Asie chtějí naše filmy, protože jsou kvalitně připraveny. Jsme tedy dobrým přínosem pro vzájemnou spolupráci všech ředitelů. Navíc je tu nedávná zkušenost z loňského roku, kdy jsme připravili novou tvář našeho webu. Ihned poté mne začal kontaktovat jeden člověk – původně jsem ho považoval za spam, ale ukázalo se, že je to kolega ze Spojených států amerických. Velmi se mu líbily naše stránky a chtěl z nich čerpat inspiraci. Nejprve jsme si telefonovali a nakonec jsme se sešli tady v Římě. Pro mne je to známka toho, že se ubíráme správným směrem…“

Prefekt Kongregace pro evangelizaci národů dále mluvil o tom, že se stále snižují výnosy ze sbírek na PMD. Jak je to v Česku?

“U nás máme jedinou vyhlášenou celostátní sbírku ve všech diecézích, která připadá na Misijní neděli. Vybraná částka se tu nesnižuje a každoročně dosahuje 16-17 milionů, za což Bohu díky. Zároveň se fondy shromažďují ještě skrze různé další aktivity – Misijní koláč, Misijní jarmark, Misijní štrůdlování, Pohled pro misie, Jeden dárek navíc – ke kterým je třeba připočíst dary jednotlivých dárců. Lidé si kupříkladu vyberou, že budou sponzorovat bohoslovce v jednom ze tří seminářů – v Keni, Ugandě a Zambii, které má Česká republika na starosti. Tyto dary vloni vynesly zhruba jednou tolik, co celostátní sbírka, a celkově jsme tedy vybrali 33 milionů .“

Kard. Filoni se zmínil rovněž o příští misijní neděli, která letos připadá na 18. října. Co na ni chystáte?

“V souvislosti s Misijní nedělí vždy připravujeme poselství Svatého otce Františka. Národní ředitel Papežských misijních děl píše dopis do všech farností, který se má číst týden předem. Na sobotní večer před Misijní nedělí připravujeme Misijní most modlitby, ke kterému zveme lidi doma i v kostele. Letos, když dá Bůh a podaří se to dobře připravit, jsem se inspirovali ve Švýcarsku rozšířenou nabídkou pro jednotlivé farnosti nebo komunity, co se týká prožití liturgie přímo na Misijní neděli. Tak, aby liturgie byla na první pohled misijní, aby lidé jenom nepřispěli do sbírky, což je také potřeba, ale aby odcházeli ze mše svaté s vědomím, že se zapojili a že prožili neděli misijně.
Kromě Misijní neděle, která bude až na podzim, chceme všechny pozvat na celostátní Misijní pouť v sobotu 13.6. ve Vranově nad Dyjí, kde by měl být i pan biskup Vojtěch Cikrle. Můžeme se tam setkat a zároveň poděkovat Bohu za všechno, co se v misích daří, a prosit o pomoc.“

V české národní kanceláři v současné době probíhá předávání úřadu mezi dvěma národními řediteli. O. Jiří Šlégr odchází po bezmála dvacetileté činnosti. Jak byste ji zhodnotil?

“Nejlepší hodnotitel je asi Pán Bůh sám, protože vidí do všeho, co se podařilo udělat a co chybí. Těší mne, když spočítám, kolik lidé za tu dobu věnovali na misie – ta částka se blíží téměř 400 stům milionů korun. Podařilo se nám vytvořit tradici vydávání misijních kalendářů, na které už jsou lidé zvyklí. V rámci Papežského misijního díla děti jsme v misijních klubkách začali dětem a jejich animátorům nabízet trvalou misijní formaci. Misijní klubka se už stala samozřejmostí a šíří se téměř nekontrolovaně ve všech diecézích. Mám radost z toho, že se podařilo propojit naši zem s různými zeměmi v Asii, Africe, Austrálii a Oceánii, kde nyní všude máme přátele a kde se za nás modlí. A mám radost z toho, že na našem webu od loňského roku funguje misijní kino, které nabízí filmy z oblastí, kde působíme. Myslím, že právě tyto záběry jsou dokladem toho, že naše pomoc funguje, zpětná vazba přichází a lidé nám mohou věřit… Mám rád definici jedné asistentky, která v národní kanceláři pracuje už delší dobu a která říká: Naše kancelář je kumulace dobra. Lidé se k nám obracejí, aby pomohli. Dobro je u nás skutečně hmatatelné a projevilo se kupříkladu v tom, že se nám vůbec podařilo udělat národní kancelář doslova „na koleně“, protože nám nikdo zpočátku nedal žádné prostory. Jsem za to vděčný a děkuji Bohu.“

Uvedl O. Šlégr. A s jakými pocity, cíly a plány nastupuje do úřadu národního ředitele PMD v České republice trvalý jáhen, Leoš Halbrštát?

“Když poslouchám vyprávění patera Jiřího, teprve poznávám, jaké množství práce za sebou zanechává a co všechno bylo třeba udělat, aby Papežská misijní díla v České republice vypadala tak, jak vypadají nyní. Do nedávné doby jsem s Papežskými misijními díly přišel do kontaktu jenom přes svoji manželku, která pracuje jako diecézní ředitelka v královehradecké diecézi. Jinak jsem byl vojenským kaplanem, což je úplně jiná práce a jiné zaměření. Tato práce tedy pro mne bude zcela nová, přebírám jí s doširoka otevřenýma očima a pomaličku se snažím naučit všechno to, na co měl P. Jiří bezmála dvacet let, abych mohl v jeho díle pokračovat. Samozřejmě každý jsme trochu jiného ražení, a proto budu mít zřejmě na některé věci malinko odlišný pohled, ale budu se snažit, aby Papežská misijní díla v České republice fungovala stále lépe a stále více lidi oslovovala. Je velmi důležité, že se nejedná o pouhé sbírání peněz, ale důležitější je šíření evangelia, šíření lásky k sobě navzájem. A z toho teprve vyplývá ona štědrost a pomoc potřebným.“

Sdělil pro naše mikrofony Leoš Halbrštát, který od prvního dubna tohoto roku nastoupil do úřadu národního ředitele Papežských misijních děl v České republice. Dodejme ještě, že papež František pozdraví národní ředitele Papežských misijních děl v pátek v rámci zvláštní audienice.

Více zde.