6. listopadu 2023 se papež František setkal ve Vatikánu s dětmi z celého světa v rámci akce nazvané Učme se od dětí.
Českou republiku zastupovaly děti z Papežského misijního díla dětí s Janou Trojovskou, asistentkou národního ředitele Papežských misijních děl v ČR a Angelikou Pintířovou, diecézní ředitelkou Papežských misijních děl v pražské arcidiecézi.
PAPEŽ FRANTIŠEK k dětem z celého světa: Dětský hlas je nezbytný a dospělí mu mají naslouchat
Tisíce dívek a chlapců ze čtyřiaosmdesáti zemí celého světa zaplnily v pondělí odpoledne vatikánskou aulu Pavla VI., aby se setkaly s papežem Františkem v rámci akce nazvané Učme se od dětí.
Očekávám vás, abych se od vás něco naučil, pozval je papež 1. října, když se při polední modlitbě objevil v okně Apoštolského paláce s pěti malými zástupci všech kontinentů.
V krátké úvodní promluvě se papež dětem svěřil, že při každém setkání s nejmladší generací se něčemu novému naučí: „Například mi připomínáte, jak je život krásný ve své jednoduchosti, a také mě učíte, jak je krásné být spolu! To jsou dva velké dary, které nám Bůh dal: žít a prostě umět být spolu. (…) Vaše přítomnost zde je znamením, které míří přímo k srdcím nás, dospělých, a my, dospělí, máme následovat vaši spontánnost a naslouchat vašemu poselství“.
Mír se uzavírá srdcem a podanou rukou
Poté se papež František dotkl mnoha témat, když odpovídal na otázky dětí, týkající se překvapivě především situace ve válčícím světě. Rania, dívka palestinského původu, vznesla otázku: „Pokud začne třetí světová válka, mír se už nikdy nevrátí?“ „Položila jsi otázku, která se dotýká tvé země“, odpověděl papež František. „Válka už vypukla na celém světě, nejen v Palestině. Válka je zlá a bere nám mír a život. Musíme pracovat pro mír“, dodal a požádal děti, aby s ním toto předsevzetí opakovaly a mlčky pozdravily rukou Raniu a všechny obyvatele její vlasti.
Mír je krásný. Ale jak se mír vytváří? To byla otázka ukrajinského chlapce Ivana. Jak nastolit mír? Těžká otázka, odpověděl František, snadnější je říci, jak se dělá válka, protože tu působí nenávist s pomstou, ubližování druhému. „Neexistuje žádná metoda, jak se naučit dělat mír. Existuje gesto: ruka podaná na znamení přátelství, vždy se snažit zapojit druhé lidi, aby šli stejnou cestou. Mír se uzavírá srdcem a podanou rukou“.
Od syrského dítěte zazněla přímá otázka: Proč ve válce zabíjejí děti a nikdo je nebrání? Zabíjení dětí je krutost, odpověděl papež a požádal o minutu ticha za všechny zabité děti. Je to nespravedlnost, válka je krutá a kdo za to platí? Nevinné děti, dodal a vyzval všechny k modlitbě Otčenáš.
Péče o stvoření a plýtvání potravinami
Nechyběly ani otázky týkající se péče o stvoření a plýtvání potravinami, což jsou témata blízká srdci papeže Františka. Na otázku Isadory z Brazílie, zda mohou děti zachránit Zemi, papež odpověděl: Děti mohou zachránit Zemi, protože jste prosté a chápete, že ničit Zemi znamená ničit sebe sama. Země nám dává vše, co potřebujeme k životu.
Mám velké obavy o přírodu, odpověděl pak papež na další otázku: Vezměte si, že na severním pólu taje led. Moře stoupají, fauna a ryby v mořích jsou zničené, proto mám obavy. Všichni bychom měli být znepokojeni.
A na otázku Luxelle, africké dívky, která se ho zeptala: Proč je takové horko, i když je podzim?, František odpověděl: To je velmi důležitá otázka. Lidé nepečují o stvoření a příroda se bouří. Musíme se naučit stvoření střežit a neznečišťovat ho.
Salma, devítiletá dívka z Ghany, pak položila otázku: Jak můžeme zabránit plýtvání? Každý z nás se musí naučit neplýtvat jídlem, řekl papež a vyzval děti: „Pokud v poledne něco zbude, snězte to večer, ale nevyhazujte to. Plýtvání jídlem je ošklivý hřích“.
Někdy se rozčílím, ale nekoušu
O čem papež sní? Kdo jsou papežovi přátelé? Nakonec nebyla nouze ani o zvídavé otázky, na které papež pobaveně odpovídal, například když se ho Massimo z Říma zeptal: O čem se vám v noci zdá?: Nevím, o čem se mi v noci zdá, protože spím. Papež odpověděl bez zaváhání, čímž vzbudil smích a potlesk celé auly Pavla VI. Někdy, vysvětlil, se mi zdají sny, které jsou vzpomínkou na mé mládí, na dobu, kdy jsem byl dítětem, ale většinu času spím. Snění je krásné, když člověk sní, má v sobě něco ze života.
Jak se uklidňujete, když se rozčílíte? zněla otázka Sophie z Filipín. Někdy se rozčílím, ale nekoušu, odpověděl František a dal dětem radu: Když se rozčílíte, než odpovíte, vypijte sklenici vody. Nakonec na otázku, kdo jsou jeho přátelé, papež odpověděl: Moji přátelé jsou lidé, kteří žijí se mnou, doma. Mám mnoho přátel mimo domov, v některých farnostech, a také někteří kardinálové jsou mými přáteli. Mám milost mít přátele, a to je milost od Boha, protože člověk, který nemá přátele, je smutný člověk.
Pouť české výpravy podrobně popisuje Jana Trojovská, asistentka národního ředitele PMD:
Setkání dětí z celého světa s papežem Františkem
Na velkolepé setkání dětí z celého světa s papežem Františkem se v pátek 3. listopadu 2023 vypravila i skupinka členů Papežských misijních děl z České republiky, čítající 6 dětí a 2 dospělé. Své zástupce měla i královéhradecká diecéze.
Natěšené děti i dospělí se společně sešli ve vlaku z Prahy do Vídně. Hned od počátku bylo vidět, že děti vytvoří skvělou partu. A tak se taky stalo. Pohodovou atmosféru narušila ve Vídni informace, že noční vlak, kterým jsme měli jet z Vídně až do Říma, bude kvůli povodním v Toskánsku končit už v Bologni a nikdo neví, co bude dál. Nicméně pod tlakem okolností to Italové zvládli na jedničku, když všechny cestující přepravili do Říma expresními vlaky Frecciarossa, jedoucími rychlostí až 300 km/h. Neskutečný zážitek i to, že jsme nakonec dorazili do Říma ještě o pár minut dřív, než jsme plánovali!
V sobotu panovalo krásné počasí, a tak jsme vyrazili navštívit hlavní památky. Hned po uložení věcí do úschovny jsme jeli k bazilice sv. Pavla za hradbami. Jet metrem v Římě není jen tak – na naše poměry bylo přeplněné – nebylo třeba se ani držet a člověk neměl kam spadnout, ale na místní poměry prý bylo poloprázdné. No, neumíme si představit, jak vypadá plné. Navíc všechny věci musí mít člověk neustále pod kontrolou. Naštěstí jsme byli připravení, tak se nikomu nic neztratilo.
Bazilika sv. Pavla za hradbami je překrásná, monumentální, obklopená zelení a v sobotním dopoledni sem zavítalo jen několik desítek turistů, tak jsme si ji mohli nerušeně prohlédnout, udělat první fotografie, i si dát něco dobrého na zub v místní restauraci. Děti ocenily štědrost jednoho německého turisty, kterého upoutala informace, že putují na setkání se svatým otcem, a každému z nich zaplatil coca-colu.
Poté jsme metrem přejeli ke Koloseu, kde už se to zase turisty jen hemžilo. Nicméně i zde byly děti nadmíru spokojené a stále se snažily ulovit co nejhezčí fotografii této letité památky. Dále jsme pokračovali k bazilice sv. Klimenta, kde je hrob sv. Cyrila a pak do lateránské baziliky sv. Jana. Během cesty jsme měli zpestření u jednoho z pouličních pítek, ze kterého se děti snažily napít, ale umyly u toho nejen sebe, ale i jedno ze zaparkovaných aut. Díky tomu, že bylo krásné počasí, tak trocha vody všechny jen pobavila. U lateránské baziliky jsme nejprve zavítali do starobylého baptisteria a obnovili své křestní sliby. Následně jsme obdivovali velkolepost baziliky a připomněli si, že 9.11. se slaví svátek jejího posvěcení, protože je to papežská katedrála.
Po noční dobrodružné cestě vlakem, kdy jsme spali o 4 hodiny méně, než jsme očekávali, a celodenním ťapkání po Římě se už začala ozývat únava, tak jsme ji zahnali vynikající italskou zmrzlinou, díky které jsme došli až k bazilice Santa Maria Maggiore. Zde jen někteří z nás zahlédli krásnou ikonu P. Marie, a pod oltářem uložené jesličky. Připomněli jsme si, že právě v této bazilice byla položena na oltář kniha se staroslověnskou liturgií a Cyril s Metodějem ji tu zpívali a Řím ji následně schválil, jak o tom v nedávné katechezi mluvil i papež František. Podobně jako u sv. Pavla a u sv. Jana, i tady jsme našli sv. bránu, která se už za necelé dva roky zase otevře při milostivém létě.
Odtud už jsme zamířili pro naše objemná zavazadla a hurá k taxíku, který nás za vydatného deště odvezl na krásné ubytování do Sacrofana. Zde jsme si konečně natáhli znavená těla, osprchovali se, vzali si čisté oblečení a zamířili na skvělou několik chodů čítající večeři, kterou jsme ani při nejlepší vůli nemohli sníst. A po ní už nás čekala noc v pohodlných postelích, ze kterých nás vytáhla až vůně snídaně.
Po ní jsme vyrazili do místní kapličky na mši svatou, při které se několik dětí mělo příležitost aktivně zapojit při přinášení darů. Ale všichni se snažili odpovídat v italštině a s radostí četli liturgická čtení v češtině – pochopitelně z mobilů.
Po mši svaté a krátkém osobním volnu jsme začali vymýšlet, jaké dotazy svatému otci položíme, pokud budeme mít příležitost. Bohužel jsme ji nedostali, ale i tak byl tento čas strávený přemýšlením a dotazy určitě smysluplně využitý.
Vzhledem k tomu, že se naše zásoby z domovů netenčily, tak jsme v krásném prostředí zahrad v Sacrofanu poobědvali z bohaté nabídky našich zavazadel a poté už zase autobusem zamířili do Říma. Tentokrát už jsme ale nejeli sami – spolu s námi vyrazili také P. Fabian z Guineji t.č. z Milána vedoucí výpravy z Brazílie, Peru a Seychel. Bylo to velmi příjemné a snažili jsme se o komunikaci, i když to nebylo vůbec jednoduché. V Římě jsme měli asi hodinu na prohlídku okolí baziliky 12 apoštolů, ve které byl připravený program pro děti, které přijely z jiných zemí. Potkali jsme se zde hlavně se Slováky a krásně jsme si s nimi popovídali. Po asi hodinovém programu na nás čekala úžasná voňavá pizza, kterou nám připravili dobrovolníci přímo na náměstí před bazilikou a rozdávali ji všem zdarma. Byla to nejlepší pizza, jakou jsme kdy jedli a k tomu jsme dostali tolik pití, kolik jsme chtěli. Vše jsme mohli zajíst skvělými malými muffiny buď smetanovými, nebo čokoládovými. Prostě paráda! A protože se čas už nachýlil, krátkou oklikou jsme osvětleným Římem došli k zastávce, kde nás vyzvedl opět autobus a spolu s už známými kamarády, a navíc s Francouzi, zase vyrazili na ubytování. Cesta nám ubíhala velmi rychle, protože jsme ji celou trávili komunikací rukama-nohama právě s Francouzi.
Dotknout se papeže
Pondělní ráno už se neslo v lehké nervozitě z nastávajícího hlavního setkání s papežem. Nejprve jsme si ale museli sbalit, což nebylo nic jednoduchého, protože objem se nezmenšoval, naopak přibylo pár drobností, které jsme museli do zavazadel vměstnat. Po snídani jsme tedy vyrazili ke Svatopetrskému náměstí, kde jsme nejprve čekali na registraci. Ne, že by bylo vše jednoduché a rychlé, však jsme si také tento den nazvali „frontovým“, protože jsme neustále na něco čekali, ale nakonec jsme vše zvládli, zaregistrovali se, a vypravili se do fronty na návštěvu chrámu sv. Petra. Před tím jsme museli absolvovat bezpečnostní prohlídku, kterou jsme naštěstí prošli i s pitím. Na návštěvu monumentální úžasné stavby nám bohužel vyšlo asi jen 20 minut, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek. Neminuli jsme svatou bránu, pietu, hrob svatých Jana Pavla II. i Jana XXIII. Podařilo se nám i „vnutit“ do zóny s oltářem sv. Václava, který je jinak návštěvníkům dovoleno jen zahlédnout.
Poté už jsme zamířili do Auly sv. Pavla VI., kde nás čekal úvodní program. Bohužel vše bylo pouze v italštině, ale snažili jsme se pochytit, co bylo v našich silách. Program byl doprovázen písničkami i scénkami, které evidentně všechny italské děti znaly a mohutně se smály. Bylo to
krásné a nakažlivé, takže za chvíli jsme se k nim přidali i my. Poté už se zezadu začínal ozývat aplaus a nikdo nepochyboval, komu patří. Všechny děti se snažily dostat na co nejlepší místa, aby papeže alespoň zahlédly, nebo se ho mohly dotknout. Papež všem s úsměvem žehnal a ze společného setkání měl stejnou radost, jako děti. S úsměvem a vtipem reagoval na jejich otázky, které měly vybrané děti připravené. Bohužel my jsme mezi ně nepatřili, ale ani to nezkazilo báječnou atmosféru a náladu. Naopak jsme vděčni, že žijeme v míru a nejsme reprezentanty ze zemí, kde se válčí, nebo jsou jiné velké problémy. Papež s námi pobyl asi hodinu a poté se opět se svým doprovodem a za mohutného skandování dětí „Francesco“ vydal k východu, což vyvolalo další „stěhování národů“. Všichni se snažili vytipovat, kudy bude projíždět a co nejrychleji se tam dostat. Tři dívky z České republiky byly tak úspěšné, že se jim téměř podařilo papeže dotknout. Bylo to úžasné, skvělé, fantastické!
Ze všech zúčastněných zářila radost, odhodlání šířit křesťanskou víru mezi ostatní i touha znovu něco takového prožít.
Milé překvapení na nás čekalo i venku, kde jsme všichni dostali balíček s jídlem, včetně čokolády a pitíčka. Bylo to prostě báječné! Povečeřeli jsme tedy na svatopetrském náměstí spolu s francouzskými kamarády, které naše společnost velmi potěšila. Ještě jsme stihli poskytnout rozhovor pro nejčtenější katolický týdeník ve Španělsku a potom už hurá pro naše naditá zavazadla a úprk s nimi na římské vlakové nádraží Termini. Tady už na nás čekal P. Ondřej Talaš, který s námi natočil krátký rozhovor pro TV NOE. Ještě ale neměl být konec všem našim patáliím.
Bůh je táta, co se postará
Za hodinu po tom, co jsme dostali na informacích radostnou zprávu, že náš noční lehátkový vůz pojede už z Říma, a my si budeme moci v klidu odpočinout a vyspat se, vyskočila na tabuli informace, že je vlak zrušen. Běželi jsme tedy znovu na informace, kde jsme dostali náhradní lístek do rychlovlaku Frecciarossa, který nám ale jel už za 10 minut. Věřte, že přesunout se se všemi zavazadly na neznámém obrovském nádraží v tak krátkém čase není žádná sranda. Ale s vyplazenými jazyky jsme to zvládli a vyčerpaní dopadli do svých sedadel. Po necelých 3 hodinách jsme vystoupili v noční Bologni, kde nás opět čekal přesun přes obrovské třípatrové nádraží a poté téměř dvouhodinové čekání na nočním nástupišti. Naštěstí jsme se kolem půlnoci dočkali přistavení našeho lehátkového vozu, do kterého jsme s úlevou nastoupili a snažili se co nejrychleji usnout. Ještě během cesty do Vídně stihla Andulka dát rozhovor pro rádio Proglas. Ve Vídni už nás čekala jen hodinová pauza, a poté vlak, který nás v pořádku všechny dovezl do našich domovů.
Byly to dny plné překvapení, zcela jiné, než naše původní představy, stály nás sice mnoho sil, ale jsme všichni obdarovaní, především novými zkušenostmi, zažili jsme mnohá setkání a na vlastní kůži pocítili, že jsme všichni Boží děti – bratři a sestry a Bůh je táta, co se stará a postará.
Další fotografie naleznete na Facebooku Papežských misijních děl
Video ze setkání: https://www.youtube.com/watch?v=_Dc7yYAa-Sc&ab_channel=Ond%C5%99ejPFTala%C5%A1
