Na velkolepé setkání dětí z celého světa s papežem Františkem se v pátek 3. listopadu 2023 vypravila i skupinka členů Papežských misijních děl z České republiky, čítající 6 dětí a 2 dospělé. Své zástupce měla i královéhradecká diecéze.

Natěšené děti i dospělí se společně sešli ve vlaku z Prahy do Vídně. Hned od počátku bylo vidět, že děti vytvoří skvělou partu. A tak se taky stalo. Pohodovou atmosféru narušila ve Vídni informace, že noční vlak, kterým jsme měli jet z Vídně až do Říma, bude kvůli povodním v Toskánsku končit už v Bologni a nikdo neví, co bude dál. Nicméně pod tlakem okolností to Italové zvládli na jedničku, když všechny cestující přepravili do Říma expresními vlaky Frecciarossa, jedoucími rychlostí až 300 km/h. Neskutečný zážitek i to, že jsme nakonec dorazili do Říma ještě o pár minut dřív, než jsme plánovali!

V sobotu panovalo krásné počasí, a tak jsme vyrazili navštívit hlavní památky. Hned po uložení věcí do úschovny jsme jeli k bazilice sv. Pavla za hradbami. Jet metrem v Římě není jen tak – na naše poměry bylo přeplněné – nebylo třeba se ani držet a člověk neměl kam spadnout, ale na místní poměry prý bylo poloprázdné. No, neumíme si představit, jak vypadá plné. Navíc všechny věci musí mít člověk neustále pod kontrolou. Naštěstí jsme byli připravení, tak se nikomu nic neztratilo.

Bazilika sv. Pavla za hradbami je překrásná, monumentální, obklopená zelení a v sobotním dopoledni sem zavítalo jen několik desítek turistů, tak jsme si ji mohli nerušeně prohlédnout, udělat první fotografie, i si dát něco dobrého na zub v místní restauraci. Děti ocenily štědrost jednoho německého turisty, kterého upoutala informace, že putují na setkání se svatým otcem, a každému z nich zaplatil coca-colu.

Poté jsme metrem přejeli ke Koloseu, kde už se to zase turisty jen hemžilo. Nicméně i zde byly děti nadmíru spokojené a stále se snažily ulovit co nejhezčí fotografii této letité památky. Dále jsme pokračovali k bazilice sv. Klimenta, kde je hrob sv. Cyrila a pak do lateránské baziliky sv. Jana. Během cesty jsme měli zpestření u jednoho z pouličních pítek, ze kterého se děti snažily napít, ale umyly u toho nejen sebe, ale i jedno ze zaparkovaných aut. Díky tomu, že bylo krásné počasí, tak trocha vody všechny jen pobavila. U lateránské baziliky jsme nejprve zavítali do starobylého baptisteria a obnovili své křestní sliby. Následně jsme obdivovali velkolepost baziliky a připomněli si, že 9.11. se slaví svátek jejího posvěcení, protože je to papežská katedrála.

Po noční dobrodružné cestě vlakem, kdy jsme spali o 4 hodiny méně, než jsme očekávali, a celodenním ťapkání po Římě se už začala ozývat únava, tak jsme ji zahnali vynikající italskou zmrzlinou, díky které jsme došli až k bazilice Santa Maria Maggiore. Zde jen někteří z nás zahlédli krásnou ikonu P. Marie, a pod oltářem uložené jesličky. Připomněli jsme si, že právě v této bazilice byla položena na oltář kniha se staroslověnskou liturgií a Cyril s Metodějem ji tu zpívali a Řím ji následně schválil, jak o tom v nedávné katechezi mluvil i papež František. Podobně jako u sv. Pavla a u sv. Jana, i tady jsme našli sv. bránu, která se už za necelé dva roky zase otevře při milostivém létě.

Odtud už jsme zamířili pro naše objemná zavazadla a hurá k taxíku, který nás za vydatného deště odvezl na krásné ubytování do Sacrofana. Zde jsme si konečně natáhli znavená těla, osprchovali se, vzali si čisté oblečení a zamířili na skvělou několik chodů čítající večeři, kterou jsme ani při nejlepší vůli nemohli sníst. A po ní už nás čekala noc v pohodlných postelích, ze kterých nás vytáhla až vůně snídaně.

Po ní jsme vyrazili do místní kapličky na mši svatou, při které se několik dětí mělo příležitost aktivně zapojit při přinášení darů. Ale všichni se snažili odpovídat v italštině a s radostí četli liturgická čtení v češtině – pochopitelně z mobilů.

Po mši svaté a krátkém osobním volnu jsme začali vymýšlet, jaké dotazy svatému otci položíme, pokud budeme mít příležitost. Bohužel jsme ji nedostali, ale i tak byl tento čas strávený přemýšlením a dotazy určitě smysluplně využitý.

Vzhledem k tomu, že se naše zásoby z domovů netenčily, tak jsme v krásném prostředí zahrad v Sacrofanu poobědvali z bohaté nabídky našich zavazadel a poté už zase autobusem zamířili do Říma. Tentokrát už jsme ale nejeli sami – spolu s námi vyrazili také P. Fabian z Guineji t.č. z Milána vedoucí výpravy z Brazílie, Peru a Seychel. Bylo to velmi příjemné a snažili jsme se o komunikaci, i když to nebylo vůbec jednoduché. V Římě jsme měli asi hodinu na prohlídku okolí baziliky 12 apoštolů, ve které byl připravený program pro děti, které přijely z jiných zemí. Potkali jsme se zde hlavně se Slováky a krásně jsme si s nimi popovídali. Po asi hodinovém programu na nás čekala úžasná voňavá pizza, kterou nám připravili dobrovolníci přímo na náměstí před bazilikou a rozdávali ji všem zdarma. Byla to nejlepší pizza, jakou jsme kdy jedli a k tomu jsme dostali tolik pití, kolik jsme chtěli. Vše jsme mohli zajíst skvělými malými muffiny buď smetanovými, nebo čokoládovými. Prostě paráda! A protože se čas už nachýlil, krátkou oklikou jsme osvětleným Římem došli k zastávce, kde nás vyzvedl opět autobus a spolu s už známými kamarády, a navíc s Francouzi, zase vyrazili na ubytování. Cesta nám ubíhala velmi rychle, protože jsme ji celou trávili komunikací rukama-nohama právě s Francouzi.

Dotknout se papeže

Pondělní ráno už se neslo v lehké nervozitě z nastávajícího hlavního setkání s papežem. Nejprve jsme si ale museli sbalit, což nebylo nic jednoduchého, protože objem se nezmenšoval, naopak přibylo pár drobností, které jsme museli do zavazadel vměstnat. Po snídani jsme tedy vyrazili ke Svatopetrskému náměstí, kde jsme nejprve čekali na registraci. Ne, že by bylo vše jednoduché a rychlé, však jsme si také tento den nazvali „frontovým“, protože jsme neustále na něco čekali, ale nakonec jsme vše zvládli, zaregistrovali se, a vypravili se do fronty na návštěvu chrámu sv. Petra. Před tím jsme museli absolvovat bezpečnostní prohlídku, kterou jsme naštěstí prošli i s pitím. Na návštěvu monumentální úžasné stavby nám bohužel vyšlo asi jen 20 minut, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek. Neminuli jsme svatou bránu, pietu, hrob svatých Jana Pavla II. i Jana XXIII. Podařilo se nám i „vnutit“ do zóny s oltářem sv. Václava, který je jinak návštěvníkům dovoleno jen zahlédnout.

Poté už jsme zamířili do Auly sv. Pavla VI., kde nás čekal úvodní program. Bohužel vše bylo pouze v italštině, ale snažili jsme se pochytit, co bylo v našich silách. Program byl doprovázen písničkami i scénkami, které evidentně všechny italské děti znaly a mohutně se smály. Bylo to

krásné a nakažlivé, takže za chvíli jsme se k nim přidali i my. Poté už se zezadu začínal ozývat aplaus a nikdo nepochyboval, komu patří. Všechny děti se snažily dostat na co nejlepší místa, aby papeže alespoň zahlédly, nebo se ho mohly dotknout. Papež všem s úsměvem žehnal a ze společného setkání měl stejnou radost, jako děti. S úsměvem a vtipem reagoval na jejich otázky, které měly vybrané děti připravené. Bohužel my jsme mezi ně nepatřili, ale ani to nezkazilo báječnou atmosféru a náladu. Naopak jsme vděčni, že žijeme v míru a nejsme reprezentanty ze zemí, kde se válčí, nebo jsou jiné velké problémy. Papež s námi pobyl asi hodinu a poté se opět se svým doprovodem a za mohutného skandování dětí „Francesco“ vydal k východu, což vyvolalo další „stěhování národů“. Všichni se snažili vytipovat, kudy bude projíždět a co nejrychleji se tam dostat. Tři dívky z České republiky byly tak úspěšné, že se jim téměř podařilo papeže dotknout. Bylo to úžasné, skvělé, fantastické!

Ze všech zúčastněných zářila radost, odhodlání šířit křesťanskou víru mezi ostatní i touha znovu něco takového prožít.

Milé překvapení na nás čekalo i venku, kde jsme všichni dostali balíček s jídlem, včetně čokolády a pitíčka. Bylo to prostě báječné! Povečeřeli jsme tedy na svatopetrském náměstí spolu s francouzskými kamarády, které naše společnost velmi potěšila. Ještě jsme stihli poskytnout rozhovor pro nejčtenější katolický týdeník ve Španělsku a potom už hurá pro naše naditá zavazadla a úprk s nimi na římské vlakové nádraží Termini. Tady už na nás čekal P. Ondřej Talaš, který s námi natočil krátký rozhovor pro TV NOE. Ještě ale neměl být konec všem našim patáliím.

Bůh je táta, co se postará

Za hodinu po tom, co jsme dostali na informacích radostnou zprávu, že náš noční lehátkový vůz pojede už z Říma, a my si budeme moci v klidu odpočinout a vyspat se, vyskočila na tabuli informace, že je vlak zrušen. Běželi jsme tedy znovu na informace, kde jsme dostali náhradní lístek do rychlovlaku Frecciarossa, který nám ale jel už za 10 minut. Věřte, že přesunout se se všemi zavazadly na neznámém obrovském nádraží v tak krátkém čase není žádná sranda. Ale s vyplazenými jazyky jsme to zvládli a vyčerpaní dopadli do svých sedadel. Po necelých 3 hodinách jsme vystoupili v noční Bologni, kde nás opět čekal přesun přes obrovské třípatrové nádraží a poté téměř dvouhodinové čekání na nočním nástupišti. Naštěstí jsme se kolem půlnoci dočkali přistavení našeho lehátkového vozu, do kterého jsme s úlevou nastoupili a snažili se co nejrychleji usnout. Ještě během cesty do Vídně stihla Andulka dát rozhovor pro rádio Proglas. Ve Vídni už nás čekala jen hodinová pauza, a poté vlak, který nás v pořádku všechny dovezl do našich domovů.

Byly to dny plné překvapení, zcela jiné, než naše původní představy, stály nás sice mnoho sil, ale jsme všichni obdarovaní, především novými zkušenostmi, zažili jsme mnohá setkání a na vlastní kůži pocítili, že jsme všichni Boží děti – bratři a sestry a Bůh je táta, co se stará a postará.

Další fotografie naleznete na Facebooku Papežských misijních děl

Video ze setkání: https://www.youtube.com/watch?v=_Dc7yYAa-Sc&ab_channel=Ond%C5%99ejPFTala%C5%A1