Příspěvky se štítkem Papež

Misijní úmysly papeže Františka na rok 2021

Úmysly papeže Františka pro 2021 svěřené Celosvětové síti modlitby s papežem (Apoštolátu modlitby)

LEDEN

Misijní úmysl – Lidské bratrství

Modleme se, ať je nám dána Pánem milost žít v plném bratrství s bratry a sestrami jiných náboženství, abychom zakusili vzájemnost modlitby a překonávali uzavřenost.

Národní úmysl – Děkujeme za sdělovací prostředky a prosíme za odpovědné pracovníky, aby přinášeli pravdivé informace včetně dobrých zpráv.

ÚNOR

Všeobecný úmysl – Násilí na ženách

Modleme se za ženy, které se staly oběťmi násilí, aby je společnost chránila, brala vážně jejich utrpení a byla ochotna je vyslechnout.

Národní úmysl – Děkujeme za dobré zdravotnictví v naší zemi a prosíme za všechny, kdo pečují o potřebné, aby v nich viděli obraz Boží a svou službu jim prokazovali s úctou a láskou.

BŘEZEN

Misijní úmyslSvátost smíření

Modleme se, abychom prožívali svátost smíření s obnovenou vroucností a mohli zakoušet nekonečné Boží milosrdenství.

Národní úmysl – Děkujeme za dar postní doby a prosíme o požehnané využití darovaného času, abychom poznali, co všechno ke svému štěstí nepotřebujeme a v čem je pravá radost.

DUBEN

Všeobecný úmysl – Za základní práva

Modleme se za ty, kdo riskují život v boji za základní lidská práva v diktaturách, autoritářských režimech a nezřídka i v demokraciích, které prochází krizí.

Národní úmysl – Děkujeme za velikonoční radost a naději v životě nás křesťanů a prosíme, abychom byli světlem světa a solí země, jak to od nás svět právem očekává.

KVĚTEN

Všeobecný úmysl Modleme se, aby ti, kdo nesou odpovědnost za finance, spolu s vládami usměrňovali finanční oblast a chránili občany před nástrahami s nimi spojenými.

Národní úmysl – Děkujeme za mariánská poutní místa a prosíme, aby na nich lidé skrze Pannu Marii snadno nacházeli cestu ke Kristu.

ČERVEN 

Misijní úmysl Za krásu manželství

Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.

Národní úmysl – Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.

ČERVENEC

Všeobecný úmysl  Za přátelství ve společnosti

Modleme se, abychom i v okolnostech sociálního, ekonomického a politického napětí nabyli odvahu a odhodlání vést dialog a nabízet přátelství.

Národní úmysl

Děkujeme Bohu za mladé lidi a prosíme, aby obdařil jejich srdce novou milostí a aby dobře rozlišovali podstatné kroky ve svém životě. Modleme se také za organizátory, hosty a samotné účastníky Celostátního setkání mládeže v Hradci Králové.

SRPEN

Misijní úmysl Církev

Modleme se za církev, aby přijímala z Ducha Svatého milost a sílu obnovovat se ve světle evangelia.

Národní úmysl

Děkujeme za prázdniny a dovolené a prosíme za všechny, kdo potřebují oddech; ať přijmou k odpočinku i Ježíšovu nabídku: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mt 11,28)

ZÁŘÍ

Všeobecný úmysl – Za udržitelný životní styl

Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují.

Národní úmysl

Děkujeme za církevní školství a prosíme za stále kvalitnější prostředí v církevních školách, kde se tisíce dětí mohou poprvé setkat s živou vírou v Krista.

ŘÍJEN

Misijní úmysl Učedníci – misionáři

Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.

Národní úmysl

Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.

LISTOPAD

Všeobecný úmysl  – Za ty, kdo trpí depresemi

Modleme se, aby ti, kdo trpí depresemi a syndromem vyhoření, našli u všech podporu, jež jim svítí na cestu do života.

Národní úmysl

Děkujeme za vyzdobené hřbitovy a prosíme za všechny, kteří v těchto dnech myslí na své blízké zemřelé, aby je světlo svící přiblížilo ke Kristu, který přemohl smrt.

PROSINEC

Všeobecný úmysl – Katecheté

Modleme se za katechety, kteří jsou povoláni zvěstovat slovo Boží, aby ho dosvědčovali s odvahou a tvořivostí, v síle Ducha Svatého.

Národní úmysl

Děkujeme za advent a Vánoce a prosíme za srdce otevřená pro velký Boží dar, ať poznáváme, že narozený Ježíš je blízko každému člověku.

 

Denní modlitba Celosvětové sítě modlitby s papežem (Apoštolátu modlitby)
Nebeský Otče,
kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem, který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu světa, ti nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti. Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, to vše přináším jako svou nepatrnou oběť zejména na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Všeobecný nebo misijní úmysl
Národní úmysl
 
Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás!
Svatá Terezie z Lisieux, oroduj za nás!
Foto: Vatican Media/CNA

 

 

 

 

 

 

 

Světový den Papežského misijního díla dětí 2021

Na 6. ledna připadá v Česku slavnost Zjevení Páně, při které si připomínáme příchod mudrců z Východu vedených hvězdou do Betléma. Když spatřili Dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu (Mt 2,1-12). V tento den se žehná domům a při tom se píše nad dveře křídou písmena C+M+B nebo více známé jako K+M+B s aktuálním letopočtem. Mnozí si do počátečních písmen doplní jména tří králů: Kašpar, Melichar a Baltazar, ale zkratka písmen je z latinského Christus mansionem benedicat: Kristus požehnej tomuto domu.

Ve světě je 6. leden svátkem Papežského misijního díla dětí, svátkem všech dětí v misiích. Francouzský biskup Charles de Forbin Janson, zakladatel Papežského misijního díla dětí, totiž více než před 170 lety vyzval křesťanské děti, aby pomáhaly Církvi v jejím poslání evangelizace svojí modlitbou, obětí a gesty solidarity. Miliony dětí ve 120 zemích světa je aktivně zapojeno do práce pro Papežské misijní dílo dětí.

Význam Papežského misijního dne dětí podpořil papež František ve své promluvě 6. ledna 2021 z knihovny Apoštolského paláce:

“O dnešní slavnosti Zjevení Páně se slaví světový den dětských misií, do kterého se zapojují mnohé děti a dospívající po celém světě. Každému z nich děkuji a povzbuzuji je, aby radostně svědčili o Kristu a snažili se mezi své vrstevníky ustavičně přinášet bratrství“.

“Kristovo světlo se šíří hlásáním evangelia. Hlásáním – slovem i svědectvím. Stejnou „metodou“, kterou zvolil Bůh, aby přišel mezi nás, totiž vtělením, to znamená stát se druhému bližním, setkat se s ním, přijmout jeho realitu a přinést každému svědectví o své víře. Jedině tak může Kristovo světlo, jímž je láska, zazářit těm, kteří ho přijmou, a přitahovat druhé. Kristovo světlo se nerozlévá skrze pouhá slova či pomocí nepravých, podnikatelských metod. Nikoli, proniká vírou, slovem a svědectvím. Hvězdou je Kristus, ale také my můžeme a máme být hvězdou pro svoje bratry a sestry jako svědkové pokladů dobroty a nekonečného milosrdenství, které Vykupitel zdarma nabízí všem. Kristovo světlo se nešíří proselytismem, nýbrž svědectvím, vyznáním víry a též mučednictvím.”

Více informací o Papežském misijním díle dítě najdete zde

V České republice slavíme tento den 1. června různými aktivitami pro děti a setkáními.

Horské klubání 2018

Poselství papeže Františka k 94. světovému dni misií – 18. října 2020

Milé sestry, milí bratři,

rád bych vyjádřil svou vděčnost Bohu za vaše nasazení, se kterým v říjnu minulého roku celá církev prožívala mimořádný misijní měsíc. Jsem přesvědčen, že v mnoha společenstvích napomohl k misijní konverzi na cestě pod názvem: „Pokřtění a poslaní: Kristova církev na misii ve světě.“ V letošním roce, v němž nám pandemie Covid-19 přinesla utrpení a postavila před nás nové výzvy, pokračuje misionářské působení celé církve v duchu slov, která najdeme u proroka Izajáše: „Zde jsem, mne pošli!“ (Iz 6,8). Jsou stále novou odpovědí na Pánovu otázku: „Koho pošlu?“ (tamtéž). Toto volání vychází z Božího srdce, z jeho milosrdenství a v současné světové krizi se obrací na církev i na lidstvo. „Jako učedníci evangelia jsme byli náhle zasaženi nečekanou a prudkou bouří. Uvědomili jsme si, že plujeme na stejné lodi, jsme slabí a dezorientovaní, současně však důležití a potřební. Jsme povoláni, abychom veslovali společně. Potřebujeme vzájemné povzbuzení a útěchu. Všichni jsme na stejné lodi. Jsme jako učedníci, kteří jednomyslně a s úzkostí volají: ,Hyneme!‘ (Mt 8,25). I my jsme si uvědomili, že dál nemůžeme jít každý na svou pěst, ale společně“ (Meditace na Svatopetrském náměstí, 27. března 2020). Jsme opravdu vystrašení, dezorientovaní a bojíme se. Skrze bolest a smrt zakoušíme lidskou křehkost; současně však vnímáme svou silnou touhu po životě a po osvobození od zlého. V tomto kontextu se misijní povolání a výzva vyjít z lásky k Bohu a k bližnímu ze sebe ukazuje jako šance sloužit, sdílet, přimlouvat se. Misijní poslání, se kterým se Bůh obrací ke každému, nás vyvádí z vystrašeného a uzavřeného „já“ a skrze darování sebe sama nás přivádí k novému „já“.

V oběti kříže, kde se Ježíšovo poslání završuje (srov. Jan 19,28–30), zjevuje Bůh svou lásku ke každému a ke všem (srov. Jan 19,26–27). Od nás požaduje, abychom byli osobně připraveni být posláni, protože on je láskou v trvalé dynamice poslání, neustále vychází ze sebe, aby dával život. Bůh Otec poslal z lásky k lidem svého Syna Ježíše (srov. Jan 3,16). Ježíš je Otcův misionář: jeho život a jeho dílo jsou vyjádřením poslušnosti Otcově vůli (srov. Jan 4,34; 6,38; 8,12–30; Žid 10,5–10). Ježíš, který byl pro nás ukřižován a vstal z mrtvých, nás pak vtahuje do dynamiky lásky svým Duchem, který církvi dává život, přetváří nás v Kristovy učedníky a vysílá nás na misie do světa a k národům.

„Misijní poslání, církev vycházející – to není nějaký program, který musíme uskutečnit silou vůle. Ten, kdo vyvádí církev ze sebestřednosti, je Kristus. V poslání hlásat evangelium jsme činorodí proto, že nás pobádá a vede Duch“ (Senza di Lui non possiamo far nulla, LEV – San Paolo, 2019, 16–17). Bůh nám dává svou lásku vždy jako první a v této lásce se s námi setkává a volá nás. Naše osobní povolání vychází ze skutečnosti, že jsme Božími syny a dcerami v církvi, jsme jeho rodinou, bratry a sestrami v lásce, kterou nám Ježíš prokázal. Lidská důstojnost všech lidí vychází z Božího povolání, aby byli Božími dětmi, aby se ve svátosti křtu a ve svobodě víry stali tím, čím jsou od počátku v Božím srdci.

Sama skutečnost, že jsme život dostali zdarma, je nevyslovenou pozvánkou, abychom vstoupili do dynamiky sebedarování. Je zárodkem, který v pokřtěných uzraje jako odpověď lásky v manželství nebo v zasvěceném životě pro Boží království. Lidský život se z Boží lásky rodí, v lásce roste a k lásce směřuje. Z Boží lásky není nikdo vyloučen, skrze Ježíšovu svatou oběť na kříži Bůh zvítězil nad
hříchem a nad smrtí (srov. Řím 8,31–39). Pro Boha se zlo, a dokonce hřích stávají výzvou k ještě větší lásce (srov. Mt 5,38–48; Lk 23,33–34). Skrze velikonoční tajemství proto Boží milosrdenství uzdravuje původní ránu lidstva a rozlévá se na celý svět. Církev, univerzální svátost Boží lásky pro svět, pokračuje v Ježíšově poslání v dějinách a posílá nás všude, aby se skrze naše svědectví víry a hlásání evangelia Bůh znovu projevil svou lásku a mohl se dotýkat a proměňovat srdce, mysl, tělo, společnost a kulturu na každém místě a v každé době. 

Misie je svobodnou a vědomou odpovědí na Boží volání. Toto volání však lze pochopit pouze tehdy, žijeme-li v láskyplném osobním vztahu s živým Ježíšem v jeho církvi. Položme si otázku: Jsme připraveni přijímat přítomnost Ducha Svatého ve svém životě, odpovídat na povolání k misii, ať už v životě manželském, zasvěceném nebo kněžském, nebo jednoduše v každodenním životě? Jsme ochotni být vysláni kamkoli, abychom svědčili o své víře v Boha milosrdného Otce, abychom hlásali evangelium spásy Ježíše Krista, abychom měli účast na božském životě Ducha Svatého a budovali tak církev? Jsme připraveni jako Maria, Ježíšova matka, naplno sloužit Boží vůli (srov. Lk 1,38)? Tato vnitřní ochota je velice důležitá, abychom mohli nikoli abstraktně, ale dnes, v současné církvi,
odpovědět Bohu: „Zde jsem, mne pošli!“ (srov. Iz 6,8).

Výzvou pro misijní poslání církve je pochopit, co nám v této době pandemie říká Bůh. Nemoc, utrpení, strach, izolace nás nenechávají v klidu. Doléhá na nás chudoba těch, kdo umírají v osamocení, kdo jsou ponecháni na pospas, kdo přicházejí o práci a výdělek, těch, kdo nemají domov a nemají co jíst. Povinnost dodržovat fyzické rozestupy a zůstávat doma je pro nás výzvou, abychom pochopili, že potřebujeme společenské vztahy a komunitární vztah s Bohem. Tato situace by v nás v žádném případě neměla stupňovat nedůvěru a lhostejnost, ale měla by vést k větší pozornosti v našem vztahu k druhým lidem. Skrze modlitbu, ve které se Bůh dotýká našeho srdce a přetváří ho, se otevřeme potřebám lásky, důstojnosti a svobody našich bratří, jako i péči o tvorstvo. Skutečnost, že se s celou církví nemůžeme scházet ke slavení eucharistie, nám umožnila sdílet situaci mnoha křesťanských komunit, které nemohou slavit mši svatou každou neděli. Otázkou, kterou nám Bůh v této situaci klade: „Koho pošlu?“, se znovu obrací na nás a očekává od nás velkodušnou a přesvědčivou odpověď: „Zde jsem, mne pošli!“ (Iz 6,8). Bůh stále znovu hledá, koho poslat do světa a k národům, abychom vydávali svědectví o jeho lásce, o jeho záchraně od hříchu a smrti, o jeho vysvobození od zlého (srov. Mt 9,35–38; Lk 10,1–12).

Oslava Světového dne misií znovu potvrzuje, že vaše modlitba, reflexe a vaše materiální pomoc jsou příležitostí k aktivní účasti na Ježíšově poslání v jeho církvi. Křesťanská láska, konkretizovaná ve sbírce o třetí říjnové neděli, má za cíl podpořit misijní práci, kterou mým jménem organizují Papežská misijní díla. Odpovíme tak na duchovní i materiální potřeby národů a církví v celém světě, ke spáse všech.

Nejsvětější Panna Maria, hvězda evangelizace a potěšení zarmoucených, misionářka svého Syna Ježíše, ať nás i nadále provází a přimlouvá se za nás.

Dáno v Římě u Sv. Jana v Lateránu, dne 31. května 2020, na slavnost Letnic
FRANTIŠEK

Poselství papeže Františka k MN 2020

 

 

 

Světový den misií – Misijní neděle 18. října 2020

Misijní neděle, kterou oslavíme 18. října 2020, se nese v duchu hesla z knihy proroka Izajáše: „Zde jsem, mne pošli!“ (Iz 6,8)

Toto volání vychází z Božího srdce, z jeho milosrdenství a v současné světové krizi se obrací na církev i na lidstvo. „Jako učedníci evangelia jsme byli náhle zasaženi nečekanou a prudkou bouří. Uvědomili jsme si, že plujeme na stejné lodi, jsme slabí a dezorientovaní, současně však důležití a potřební. Jsme povoláni, abychom veslovali společně. Potřebujeme vzájemné povzbuzení a útěchu. Všichni jsme na stejné lodi,” píše v poselství pro letošní rok papež František.

Zatímco v minulém roce představovala Misijní neděle zakončení Mimořádného misijního měsíce října, tak ta letošní bude naopak příležitostí uvědomit si, nakolik zůstalo naše nadšení pro misie živé. Spojením jednotlivých farností na celém světě v modlitbě a příspěvkem do sbírky vytváříme výjimečné společenství solidarity, které obzvláště letos nabývá na významu, jak vyplývá i ze slov samotného Svatého otce, jenž nám připomíná, že všichni tvoříme posádku jedné lodě, a výzvou pandemie je pochopit, co nám jejím prostřednictvím chce Bůh sdělit:

Jsme jako učedníci, kteří jednomyslně a s úzkostí volají: ,Hyneme!‘ I my jsme si uvědomili, že dál nemůžeme jít každý na svou pěst, ale společně. Jsme opravdu vystrašení, dezorientovaní a bojíme se. Skrze bolest a smrt zakoušíme lidskou křehkost; současně však vnímáme svou silnou touhu po životě a po osvobození od zlého. V tomto kontextu se misijní povolání a výzva vyjít z lásky k Bohu a k bližnímu ze sebe ukazuje jako šance sloužit, sdílet, přimlouvat se. Misijní poslání, se kterým se Bůh obrací ke každému, nás vyvádí z vystrašeného a uzavřeného „já“ a skrze darování sebe sama nás přivádí k novému „já“. (…) Výzvou pro misijní poslání církve je pochopit, co nám v této době pandemie říká Bůh. Nemoc, utrpení, strach, izolace nás nenechávají v klidu. Doléhá na nás chudoba těch, kdo umírají v osamocení, kdo jsou ponecháni na pospas, kdo přicházejí o práci a výdělek, těch, kdo nemají domov a nemají co jíst. Povinnost dodržovat fyzické rozestupy a zůstávat doma je pro nás výzvou, abychom pochopili, že potřebujeme společenské vztahy a komunitární vztah s Bohem. Tato situace by v nás v žádném případě neměla stupňovat nedůvěru a lhostejnost, ale měla by vést k větší pozornosti v našem vztahu k druhým lidem. Skrze modlitbu, ve které se Bůh dotýká našeho srdce a přetváří ho, se otevřeme potřebám lásky, důstojnosti a svobody našich bratří, jako i péči o tvorstvo. Skutečnost, že se s celou církví nemůžeme scházet ke slavení eucharistie, nám umožnila sdílet situaci mnoha křesťanských komunit, které nemohou slavit mši svatou každou neděli. Otázkou, kterou nám Bůh v této situaci klade: „Koho pošlu?“, se znovu obrací na nás a očekává od nás velkodušnou a přesvědčivou odpověď: „Zde jsem, mne pošli!“ Bůh stále znovu hledá, koho poslat do světa a k národům, abychom vydávali svědectví o jeho lásce, o jeho záchraně od hříchu a smrti, o jeho vysvobození od zlého.

Jako každý rok připravila Papežská misijní díla u příležitosti Světového dne misí spoustu materiálů, které můžete využít při propagaci i oslavách Misijní neděle u vás ve farnosti. Vše najdete v přílohách ke stažení níže – poselství Svatého otce, dopis národního ředitele PMD, inspirativní náměty pro slavení Misijní neděle, plakát nebo modlitební kartičku.

Kartička k Misijní neděli je novým pravidelným materiálem vydávaným PMD. Vztahuje se k aktuálnímu misijnímu tématu a ve své farnosti ji můžete použít také jako odměnu pro ty, kteří přispějí na misijní sbírku.  Letos je na titulní straně plakát k Misijní neděli a na rubové straně modlitba v duchu hesla: Zde jsem, mne pošli. Kartička je k dostání u diecézního ředitele nebo v Národní kanceláři. Bylo jich však vytištěno omezené množství, proto pokud se na vás nedostalo, modlitbu si rovněž můžete stáhnout v dokumentech přiložených dole pod tímto příspěvkem a to buď jako pdf nebo obrázek. Společně s plakátem ji můžete umístit na své farní webové stránky.

Poselství Papeže Františka k Misijní neděli si můžete prohlédnout a stáhnout zde, doporučujeme též stránku Náměty ke slavení s novým materiálem “Zde jsem, mne pošli“.

 

Proměňme půst v konkrétní pomoc misiím

PROMĚŇME PŮST V KONKRÉTNÍ POMOC MISIÍM

Letošní postní dobu můžeme modlitbou, půstem a almužnou propojit s misiemi. Nabízíme několik možností, ze kterých si každý může vybrat. Žádná pomoc není malá, co děláme s radostí, stoupá na ceně.

👉 PODPOŘME DUCHOVNÍ POVOLÁNÍ V MISIÍCH

Prostřednictvím Papežského misijního díla sv. Petra apoštola nás nástupce sv. Petra papež František vybízí k co největší snaze o podporu povolání v misiích. Odpovězme na tyto výzvy a podpořme studium domorodých bohoslovců v misiích, aby evangelium mohlo být hlásáno po celém světě v jazyce, kterému rozumí i ti nejchudší.

Z České republiky putuje pomoc do seminářů v Africe, kde naši zcela zásadní podporu velmi nutně potřebují. Vedení seminářů spolu s bohoslovci se snaží pokrýt alespoň část nákladů na chod semináře prací na zahradě, chovem domácích zvířat, ryb apod. Naléhavost situace dokládá fakt, že kvůli nedostatku finančních prostředků si biskupové v misiích mohou dovolit přijmout třeba jen jednoho z deseti zájemců.
Budoucí kněze lze podporovat finančním darem i modlitbou.

Nyní podporujeme 773 studentů v pěti afrických zemích skrze 8 podpůrných projektů.
Libovolnou částkou můžete přispět na náš účet číslo
72 540 444/2700.
Variabilní symbol (VS) tohoto díla je číslo 30.
DĚKUJEME!

Přehled zemí a seminářů, kam směřuje naše pomoc, najdete zde

👉 24 HODIN PRO PÁNAvýzva papeže Františka od pátku 20. března do soboty 21. března

“Vybízím věřící, aby upřímně ve zpovědi přistupovali k Božímu milosrdenství a modlili se obzvláště za ty, kdo v důsledku pandemie prožívají nějakou zkoušku. Jsem si jist, že tam, kde nebude umožněno konání 24 hodin pro Pána, uskuteční se tento postní moment osobní modlitbou.“ (papež František)

Zapojit se do pomoci misiím skrze papežské misie můžete členstvím v PMD, např. v Misijní růži.
🙏 MISIJNÍ RŮŽE
je modlitba živého růžence, kdy se člen Misijní růže denně modlí jeden desátek růžence za misie. Mohou se zapojit jak jednotlivci, tak skupiny, kteří jsou pak vzájemně spojeni modlitbou v jednu misijní růži, tu tvoří 20 lidí.

S myšlenkou živého růžence přišla již v roce 1826 Pauline Jaricot, zakladatelka Papežského misijního díla šíření víry, aby podpořila misionáře i celé misijní úsilí církve.

Co členstvím získáte?
– Za všechny živé a zemřelé členy a dobrodince PMD (včetně členů Misijní růže) je ve vatikánské bazilice sv. Petra denně v 17:00 sloužena mše svatá.
– Modlí se za ně také lidé z misií a denně přináší oběť mše svaté mnoho misionářů ve všech kontinentech.
– Každý člen PMD obdrží členskou průkazku a bude dostávat aktuální informační misijní materiály jako je Misijní zpravodaj. V online katalogu je možné objednávat další materiály jako např. Misijní růžence, svíčky, kalendář…

🙏 „Modlitba je jako vzácný pramen,
dokud z něj člověk neochutná,
nemůže být obdarován.“

Vše o Misijní růži zde

Přihlásit se můžete zde

Můžeme na pomoc misiím věnovat třeba i výdělek v hodnotě hodiny či jednoho dne. Možností je opravdu hodně. A Bůh nezůstane dlužen!
Upřímně děkujeme!

Papež František slavil ve Vatikánu Misijní neděli

Ukázat životem, ba slovem, že Bůh miluje všechny

Papež František spolu s biskupy, kteří se účastní synody o Amazonii, sloužili 20. října ve zcela zaplněné vatikánské bazilice eucharistii u příležitosti Misijní neděle. Říká se jí také Světový den misií, který v církvi od roku 1926 připadá každoročně na předposlední říjnovou neděli. V bohoslužbě byl použit mešní formulář za evangelizaci národů, mající vlastní liturgická čtení (Iz  2,1-5; Žl 96 1-3,7-10a; 1 Tim 2,1-8; Mt 28,16-20), která pak Petrův nástupce komentoval ve svojí homilii. V samotném jejím závěru řekl:

Církev zvěstuje dobře jedině, žije-li jako učednice. A učedník se denně drží Mistra a se všemi sdílí radost z učednictví. Nedobývá, nezavazuje, nepřetahuje proselytismem, nýbrž dosvědčuje, staví se na stejnou úroveň, učedníků s učedníky a s láskou nabízí onu lásku, kterou jsme obdrželi. Toto je misie: darovat čistý vzduch z výšin tomu, kdo je ponořen ve světském zamoření; přinášet zemi onen pokoj, který nás naplňuje radostí pokaždé, když se na hoře setkáme s Ježíšem v modlitbě; ukázat životem, ba  dokonce slovem, že Bůh miluje všechny a nikdy se nad nikým nerozmrzí.

Drazí bratři a sestry, každý z nás, každý z nás „je na této zemi posláním“ (Evangelii gaudium, 273). Jsme zde, abychom svědčili, žehnali, těšili, pozvedali, sdíleli Ježíšův jas. Odvahu, On od tebe očekává mnoho! Pán zakouší jakousi úzkost vzhledem k těm, kdo dosud nevědí, že jsou dětmi milovanými Otcem, bratry, za něž dal život a kterým dal Ducha svatého. Chceš mírnit Ježíšovu úzkost? Jdi ke všem s láskou, protože tvůj život je drahocenným posláním: není tíhou k nesení, nýbrž darem k nabízení. Odvážně a beze strachu jděme ke všem!”

Celá homilie papeže Františka při mši z Misijní neděle 20. října je zde

 

Pouze v Kristu je spása každého člověka i národa

Papež František komentoval ve své promluvě, kterou Petrův nástupce pronáší každou neděli před mariánskou modlitbou Anděl Páně z okna posledního patra Apoštolského paláce, čtení této 29. neděle liturgického mezidobí a připomněl 100. výročí vydání apoštolského listu Benedikta XV. Maximum illud o šíření víry po celém světě. Tento list najdete zde. U příležitosti tohoto výročí vyhlásil papež František před dvěma roky zvláštním listem letošní říjen za Mimořádný misijní měsíc.

Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně 20. října, nám. sv. Petra:

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Druhé liturgické čtení této neděle nám prezentuje pobídku, kterou apoštol Pavel adresoval svému věrnému spolupracovníkovi Timotejovi: »Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky« (2 Tim 4,2). Tón je důrazný: Timotej má pocítit, že je zodpovědný za zvěstování Slova.

Světový den misií, který připadá na dnešek, je vhodnou příležitostí, aby si každý pokřtěný hlouběji uvědomil nezbytnost spolupracovat s novým úsilím na hlásání Slova, hlásání Božího království. Papež Benedikt XV. před sto lety vydal apoštolský list Maximum illud, aby v církvi podnítil nový rozmach misijní odpovědnosti. Upozornil na nezbytnost evangelně přehodnotit misijní činnost ve světě, aby byla očištěna od jakéhokoli koloniálního nánosu a zbavena podmiňování expanzivní politikou evropských států.

Poselství Benedikta XV. je i v dnešním změněném kontextu aktuální a vybízí nás, abychom překonali pokušení každé sebevztažné uzavřenosti i jakéhokoli pastorálního pesimismu a otevřeli se radostné novosti evangelia. V této naší době, poznamenané globalizací, která by měla být solidární a respektovat zvláštnosti národů, ale naopak strádá v důsledku homologací i starých mocenských  konfliktů, jež vydržují války a ničí planetu – v této naší době – jsou věřící povoláni šířit všude a s novým rozmachem dobrou zprávu, že v Ježíši milosrdenství vítězí nad hříchem, naděje nad strachem a bratrství nad nevraživostí. Kristus je náš pokoj a v Něm je přemoženo každé rozdělení, pouze v Něm je spása každého člověka a každého národa.

Nezbytnou podmínkou plného života v misijním poslání je modlitba, vroucí a nepřetržitá modlitba podle ponaučení, které podává Ježíš také v dnešním evangeliu, kde vypráví podobenství o tom, »že je třeba stále se modlit a neochabovat« (Lk 18,1). Modlitba je primární opora, kterou Boží lid poskytuje misionářům; oplývá sympatiemi a vděkem za obtížný úkol hlásat a dávat světlo a milost evangelia těm, kdo ho dosud nepřijali. Je to také dobrá příležitost pro otázku: modlím se za misionáře? Modlím se za ty, kteří se vydávají do dálav dosvědčovat Boží Slovo?

Maria, Matko všech národů, denně provázej a opatruj misionáře evangelia.”

Foto: Vatican Media

Papež František: Z misijního poslání církve není nikdo vyloučen

Papež František zahájil 1. října Mimořádný misijní měsíc říjen 2019.

Homilie papeže při nešporách 1. října, bazilika sv. Petra

V podobenství, které jsme slyšeli, se Pán prezentuje jako člověk, který si předtím než odcestuje zavolá svoje služebníky, aby jim svěřil svůj majetek (srov. Mt 25,14). Bůh nám svěřil svůj největší majetek: život, náš i těch druhých, a spousty rozmanitých darů každému. A tento majetek, tyto dary nejsou něčím, co je třeba schovat do trezoru, nýbrž povoláním. Pán nás volá, abychom odvážně a tvořivě tyto dary zužitkovali. Bůh se nás nebude ptát, zda jsme žárlivě střežili život a víru, nýbrž zda jsme se vydali všanc a riskovali, třeba i to, že ztratíme tvář. Tento Mimořádný misijní měsíc námi má otřást a pobídnout k tomu, abychom byli činorodí v dobrém. Nejsme notáři víry a strážníci milosti, nýbrž misionáři.

Jak se však stát misionáři? Životem, který dosvědčuje. Dosvědčovat životem, že známe  Ježíše. Svědectví je klíčové slovo, jehož slovní kořen označuje mučednictví. Především mučedníci dosvědčují víru, a to nikoli slovně, nýbrž životem. Vědí, že víra není propaganda či proselytismus a váží si daru života. Životem šíří pokoj a radost, mají rádi všechny – i nepřátele – z lásky k Ježíši. Jak bychom tedy my, kteří poznáváme, že jsme dětmi nebeského Otce, mohli zamlčovat radost z toho, že jsme milováni, a jistotu, že jsme drahocenní v Božích očích? Na tuto zvěst čekají mnozí. A jsme za to zodpovědní. Klaďme si tento měsíc otázku, jaké je moje svědectví?

Pán na konci podobenství nazývá »dobrým a věrným« toho, kdo je podnikavý, ale »špatným a líným« označuje služebníka, který zaujal defenzivní postoj (srov. vv.21.23.26). Proč je Bůh tak přísný na tohoto služebníka, který měl strach? Co udělal zlého? Jeho špatnost spočívá v tom, že nečinil dobro, zhřešil zanedbáním. A tento hřích může být celoživotní, život jsme totiž nedostali proto, abychom jej zahrabali pod zem, ale dali jej všanc; nikoli proto, abychom jej zadržovali, nýbrž věnovali. Kdo je s Ježíšem, ví, že má to, co dává; vlastní to, čeho se vzdává. Dávání je tajemstvím vlastněného života. Nedbalostí popíráme svoje povolání: zanedbání je opakem poslání.

Hřešíme nedbalostí čili proti poslání, když se namísto toho, abychom šířili radost, uzavíráme do tristního nářku a myslíme si, že nás nikdo nemá rád a nerozumí nám. Hřešíme proti poslání, když podléháme rezignaci: „už to nezvládnu, nejsem schopen.“ Jak to? Bůh tě obdařil talenty, a ty se považuješ za natolik chudého, že nemůžeš nikoho obohatit? Hřešíme proti poslání, když si neustále stěžujeme a říkáme, že všechno jde špatně, ve světě i v církvi. Hřešíme proti poslání, když otročíme strachu, který znehybňuje, a necháme ochromit oním „vždycky tomu tak bylo“. A hřešíme proti poslání, když žijeme život jako obtíž a ne jako dar; když stavíme do středu svoje námahy a nikoli bratry a sestry, očekávající lásku.

»Bůh miluje radostného dárce« (2 Kor 9,7). Miluje vycházející církev. Pokud nevychází, není církví. Vycházející, misionářská církev je taková, která neztrácí čas pláčem nad tím, co se nedaří, že totiž věřících ubývá a postrádají svoje dávné hodnoty. Církev, jež nehledá chráněné oázy, kde by byla v klidu, a přeje si být pouze solí země kvasem světa. Ví, že v tom je její síla, ta Ježíšova, nikoli sociální či institucionální váha, nýbrž pokorná a nezištná láska.

Začínáme dnes misijní měsíc říjen v doprovodu třech „služebníků“, kteří přinesli mnoho ovoce. Cestu nám ukazuje svatá Terezie od Dítěte Ježíše, která z modlitby učinila pohonnou látku misijní činnosti ve světě. Je to také růžencový měsíc. Ptejme se, jak se modlíme za šíření evangelia, aby naše zanedbání konvertovalo na poslání? Potom je tu svatý František Xaverský, který byl po svatém Pavlu možná největším misionářem v dějinách. I on námi otřásá, abychom vyšli ze svojí ulity a dokázali opustit svoje pohodlí kvůli evangeliu? A pak ctihodná Paulina Jaricot, dělnice, která podporovala misie ze svojí každodenní práce částí svého platu a stála u zrodu  Papežských misijních děl. A co my? Činíme z každého svého dne dar, abychom překlenuli rozštěpení mezi evangeliem a životem? Nežijme, prosím víru zákristiovým způsobem.

Provázejí nás řeholnice, kněz a laička. Říkají nám, že z misijního poslání církve nikdo není vyloučen. Ano, tento měsíc volá Pán také tebe. Volá tebe, otce i matku rodiny, tebe mladého člověka snícího o velkých věcech, pracujícího v továrně, obchodě, bance, restauraci, nezaměstnaného, nemohoucího na nemocničním lůžku… Pán tě žádá, aby ses daroval tam, kde jsi, tak jak jsi a tomu, kdo ti je nablízku. Život nepodstupuj, nýbrž daruj; neplakej nad sebou, ale nech se dojmout slzami toho, kdo trpí. Odvahu, Pán od tebe hodně očekává. Čeká, že se někdo odváží vydat se tam, kde chybí naděje a důstojnost, ad gentes, tam kde příliš mnoho lidí žije bez evangelní radosti. Jdi, Pán, tě nenechá samotného; svědectví ti umožní objevit, že Duch svatý tě předešel, aby ti připravil cestu. Odvahu, bratři a sestry, odvahu, Matko církve: najdi opět svoji plodnost v radosti z misijního poslání!

Poselství papeže Františka k 93. světovému dni misií – 20. října 2019

Pokřtění a poslaní: Kristova církev na misii ve světě

Milé sestry, milí bratři,

požádal jsem celou církev, aby se v měsíci říjnu 2019, kdy si připomeneme sté výročí vydání Apoštolského listu Maximum illud papeže Benedikta XV. (30. listopad 1919), věnovala mimořádnou pozornost misiím. Prorocká a prozíravá výzva k apoštolátu tohoto dokumentu potvrdila, jak je důležité, abychom dnes obnovili církevní misijní úsilí a zlepšili poslání církve hlásat a přinášet světu spásu zmrtvýchvstalého Ježíše Krista.

Motto tohoto poselství, stejně jako téma misijního měsíce října, zní: Pokřtění a poslaní: Kristova církev na misii ve světě. Slavení tohoto měsíce nám pomůže především znovu objevit misijní rozměr naší víry v Ježíše Krista, kterou jsme zdarma obdrželi při křtu. Jsme Božími dětmi, a to není nikdy záležitost individuální, ale vždy církevní. Ze společenství s Bohem – Otcem, Synem a Duchem Svatým – se rodí nový život s ostatními bratry a sestrami. Božský život není nějaký produkt, který máme prodávat, nejsme proselyté; je bohatstvím, které je třeba rozdávat, šířit, hlásat: to je smysl misie. Tento dar jsme dostali zadarmo a zadarmo se o něj dělíme (srov. Mt 10, 8), aniž bychom kohokoli vylučovali. Bůh chce, aby skrze církev, všeobecnou svátost spásy, došli všichni lidé spásy v poznání jeho pravdy a milosrdenství (srov. 1 Tim 2,4; 3,15 II. vatikánský koncil, dogmatická konstituce Lumen gentium, 48).

Církev je ve světě na misii: víra v Ježíše Krista dává správný rozměr všem skutečnostem a ukazuje nám svět Boží optikou a Božím srdcem. Naděje nám otevírá věčné horizonty božského života, na kterém máme skutečně účast. Dobročinná láska, kterou můžeme zakoušet ve svátostech a v bratrské náklonnosti, nás pobízí, abychom šli až do končin země (srov. Mi 5,3; Mt 28,19; Sk 1,8; Řím 10,18). Církev, vycházející až do nejzazších končin, vyžaduje stálé a trvalé misijní obrácení. Je mnoho svatých, mnoho věřících mužů a žen, kteří dosvědčují a ukazují, že lze být zcela otevření, milosrdní a druhým blízcí a odpovídat tak na neodbytný podnět lásky. Její vlastností je totiž dar, oběť a nezištnost (srov. 2 Kor 5,14-21). Ten, kdo hlásá Boha, buď člověkem Božím (srov. Apoštolský list Maximum illud).

Toto poslání se nás dotýká v první osobě: já jsem stále misií, ty jsi stále misií, každý pokřtěný je misií. Kdo miluje, dává se do pohybu, je pobádán, aby vycházel ze sebe, je přitahován a přitahuje, daruje se druhému a navazuje životodárné vztahy. Pro Boží lásku není nikdo neužitečný či bezvýznamný. Každý z nás jako plod Boží lásky je ve světě misií. I kdyby moje matka a můj otec zradili lásku lží, nenávistí a nevěrností, Bůh se nikdy nevzdá daru života a každého svého syna od počátku volá k božskému a věčnému životu (srov. Ef 1,3-6).

Ve křtu dostáváme život, který nám dává víru v Ježíše Krista, vítěze nad hříchem a nad smrtí. Utváří nás k Božímu obrazu a Boží podobě a včleňuje nás do Kristova těla, kterým je církev. Křest je tedy skutečně nezbytný pro spásu, protože nám zajišťuje, že v Otcově domě jsme vždy a všude syny a dcerami, nikoli sirotky, cizinci nebo otroky. To, co v křesťanovi utváří svátosti, jejichž naplněním je Eucharistie, je povolání a úděl každého člověka v očekávání obrácení a spásy. Křest je totiž naplněním přislíbeného božského daru, který vytváří z lidského tvora syna v Synu. Jsme dětmi vlastních rodičů, ale ve křtu je nám dáno původní otcovství a pravé mateřství; pro koho není církev matkou, pro toho nemůže být Bůh Otcem (srov. Sv. Cyprián L’unità della Chiesa, 4).

Naše misie má své kořeny v Božím otcovství a v církevním mateřství, protože ve křtu je obsaženo Ježíšovo velikonoční poslání: jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás, plné Ducha Svatého, pro usmíření světa (srov. Jan 20, 19-23; Mt 28, 16). Křesťan je poslán, aby nikdo nebyl vynechán ze zvěsti o tom, že byl přijat za Božího syna. Je třeba ho ujistit o osobní důstojnosti a niterné hodnotě života od jeho početí až do jeho přirozené smrti. Pokud se rozmáhající sekularismus v našem životě stane aktivním a společenským odmítáním otcovského Božího díla, bude tak bráněno jakékoli skutečné podobě bratrství všech lidí, které se odráží ve vzájemné úctě mezi lidmi. Bez Boha Ježíše Krista se každá odlišnost redukuje na děsivou hrozbu, znemožňující jakékoli bratrské přijetí a plodnou jednotu lidského rodu.

Všeobecné určení spásy, kterou Bůh v Ježíši Kristu nabízí, vedla Benedikta XV. k tomu, aby požadoval překonání jakékoli nacionalistické a egocentrické uzavřenosti, jakéhokoli šíření evangelia kolonizační mocí s ekonomickými a vojenskými zájmy. Papež ve svém apoštolském listu Maximum illud připomíná, že božská univerzálnost církevní misie požaduje, abychom vyšli z exkluzivní příslušnosti ke své vlasti a svému etniku. Pokud má být kultura a komunita otevřená vůči poselství spásy Ježíše Krista, pak je třeba překonat každou nepatřičnou etnickou a církevní introverzi. V církvi je i dnes zapotřebí mužů a žen, kteří v milosti svého křtu velkodušně odpovědí na povolání vyjít ze svého domu, ze své rodiny, ze své vlasti, ze své rodné řeči, ze své místní církve. Jsou vysláni k lidem do světa neproměněného svátostmi Ježíše Krista a jeho církve. Když zvěstují Boží slovo, svědčí o evangeliu a slaví liturgii, vyzývají k obrácení, křtí a předávají křesťanskou spásu, přičemž respektují osobní svobodu každého člověka a vedou dialog s kulturou a náboženstvím národa, do kterého jsou vysláni. V církvi stále nezbytná Missio ad gentes přispívá zásadním způsobem k trvalému procesu obrácení všech křesťanů. Víra v Ježíšovo zmrtvýchvstání, církevní poslání obdržené ve křtu, zeměpisné i kulturní vyjití ze sebe a ze svého domu, odpuštění hříchů a osvobození od osobního a společenského zla – to vše vyžaduje misii sahající do nejzazších koutů světa.

Prozřetelná časová souhra s konáním mimořádné synody o církvi v Amazonii mě vede k tomu, abych zdůraznil, že poslání, které nám Ježíš skrze svého Ducha svěřil, je i pro tyto země a pro jejich obyvatele stále aktuální a naléhavé. Nové Letnice otevírají dokořán brány církve, aby žádná kultura nezůstala uzavřená do sebe a žádný národ nebyl izolovaný, ale otevřený všeobecnému společenství víry. Nikdo ať nezůstane uzavřen do svého já, do sebestřednosti v rámci své etnické a náboženské příslušnosti. Ježíšovo tajemství smrti a zmrtvýchvstání boří malicherná omezení světů, náboženství a kultur a volá je, aby se rozvíjely v úctě k důstojnosti mužů a žen, ke stále plnějšímu obrácení k Pravdě zmrtvýchvstalého Pána, který daruje všem opravdový život.

V této souvislosti se nabízejí slova papeže Benedikta XVI. na zahájení našeho setkání latinskoamerických biskupů v Aparecidě v Brazílii v roce 2007. Ocituji zde jeho slova, která beru za svá: „Co přineslo přijetí víry latinskoamerickým zemím a Karibským ostrovům? Přineslo jim poznání a přijetí Krista, neznámého Boha, kterého jejich předkové, aniž by si toho byli vědomi, hledali ve svých bohatých náboženských tradicích. Kristus je Spasitel, po kterém v tichosti toužili. Skrze křestní vodu obdrželi božský život, kterým byli přijati za Boží syny. Přijali také Ducha Svatého, který zúrodnil jejich kulturu, očistil ji a dal vzklíčit četným zárodkům a semenům vloženým vtěleným Slovem, nasměroval je na cestu evangelia. (…) Boží Slovo, které se stalo v Ježíši Kristu člověkem, se stalo i dějinami a kulturou. Utopická myšlenka probudit předkolumbovská náboženství a oddělit je od Krista a všeobecné církve by neznamenala pokrok, nýbrž úpadek. V podstatě by šlo o regresi k historickému okamžiku zakotvenému v minulosti“ (Proslov k zahajovacímu shromáždění, 13. května 2007: Insegnamenti III, 1 (2007), 855-856.

Svěřme misijní poslání církve Panně Marii, naší Matce. Ona, spojena se svým Synem již od počátku vtělení, se vydává na cestu, aby se stala součástí Ježíšova poslání, které se u paty kříže stává i jejím posláním: jako Matka církve bude skrze Ducha a víru dávat život novým synům.

Na závěr bych se rád krátce zmínil o organizaci Papežská misijní díla, o které hovoří již dokument Maximum illud jako o misijním nástroji. Papežská misijní díla svou službou všeobecné církvi utvářejí celosvětovou síť, která skrze modlitbu, misijního ducha a lásku křesťanů rozesetých po celém světě podpírá papeže v jeho misijním úsilí. Jejich dary pomáhají papeži v evangelizaci partikulárních církví (Papežské misijní dílo šíření víry), ve formaci místního kléru (Papežské misijní dílo svatého Petra apoštola), v utváření misijního povědomí dětí na celém světě (Papežské misijní dílo dětí) a v misijní formaci křesťanské víry (Papežská misijní unie). Znovu vyslovuji svou podporu těmto dílům s přáním, aby mimořádný misijní měsíc říjen 2019 přispěl k obnově jejich misijní služby mému úřadu. Z celého srdce uděluji své požehnání misionářům, misionářkám a všem, kdo jsou skrze křest kdekoli na světě zapojeni do misijního poslání církve.

Vatikán 9. června 2019, slavnost Seslání Ducha Svatého
FRANTIŠEK

Poselství papeže Františka k MN 2019

Mimořádný misijní měsíc říjen pomůže odkrýt smysl evangelizace

Papež František: Misie jako paradigma církevního života a pastorace

Papež František se letos vzhledem k apoštolské cestě do Rumunska nemohl osobně setkat s národními řediteli Papežských misijních děl, kteří v minulých dnech (27.5.-1.6.) zasedali v Římě. (Setkal se s nimi při generální středeční audienci).Vynahradil jim to osobním dopisem, který adresoval předsedovi této misijní instituce Svatého stolce, mons. Giampietrovi Dal Toso.

Papež v něm vyslovuje přání, aby několikadenní římská konference „povzbudila misijní činnost církve, povolané hlásat evangelium všemu stvoření, a upozornila na naléhavost missio ad gentes. Konání mimořádného misijního měsíce v říjnu tohoto roku“, pokračuje Svatý otec, „je příhodným okamžikem k zapojení všech pokřtěných, aby se s větší odpovědností a tvořivostí zhostili výzev, kladených dnešní misijní činností. Misie se má stát vzorcem církevního života a pastorace“, naléhá římský biskup v poselství, v němž členům Papežských misijních děl připomíná, že jsou „světovou sítí modliteb za misie a lásky vůči nim ze strany Petrova nástupce“, což je zcela v souladu se zakladatelským úmyslem, komentuje arcibiskup Dal Toso.

„Papežská misijní díla mají slavné dějiny – vznikla roku 1822 ve francouzském Lyonu z podnětu Pauline Marie Jaricotové, která chtěla dary a modlitbou podpořit misie. Dnes máme po světě 120 národních ředitelů a stala se z nás papežská síť. Vše, co podnikáme, děláme papežovým jménem a abychom pomohli mladým církvím na misijních územích, přičemž základní pomocí, jak papež František často připomíná, je modlitba. Hlavním hybatelem misie je Duch svatý, což považujeme za samozřejmé, ale není to tak. Nezapomínejme, že patronkou misií je sv. Terezie z Lisieux, klauzurní řeholnice, která nikdy nevstoupila na žádné misijní území. Kromě modlitby se požaduje misijní animace, skrze kterou všem pokřtěným pomáháme, aby si uvědomili své misijní poslání. Papežové vždy zdůrazňovali, že církev je ze své podstaty misionářská a misie byla vepsána do DNA každého křesťana.“

Co můžete říci k programu letošního generálního shromáždění?

„Cílem generálního shromáždění je ověřit výnos z darů, protože misie, aby přežily, potřebují peníze. Potom se zabýváme různými aktuálním otázkami – vloni to byla nutnost formace národních ředitelů, letos teologie misie a ochrana nezletilých, což je v církvi žhavé téma. Samozřejmě jsme mluvili o mimořádném misijním měsíci. Příznivě mne překvapilo, jakou odezvu tato iniciativa ve světě vyvolala a že se jí ujaly různé biskupské konference. Církev vnímá potřebu evangelizace – a to jak uvnitř, tak navenek. Chce obnovit kořeny vlastní víry a přinášet Krista lidem, kteří jej nikdy nepoznali. Jak říká evangelium, Kristus přišel, aby všichni měli život a aby ho měli v hojnosti. Jsem si jist, že mimořádný misijní měsíc církvi pomůže, aby opětovně odkryla smysl evangelizace.“

Dotkli jste se rovněž jednoho nevšedního hlediska, a sice nutnosti nových forem modlitby. Jaké by to měly být?

„Zajímavé by mohlo být širší zapojení poutních míst do modliteb za misie. Poutní místa přitahují miliony lidí ve všech koutech světa, a tudíž k této modlitbě poskytují příhodné podmínky. Dále bychom se chtěli obrátit k nejnovějším komunikačním prostředkům a kupříkladu zahájit řetězovou digitální modlitbu. Sociální sítě jsou velmi důležité a nelze je nebrat v úvahu.“

Soudí předseda Papežských misijních děl, arcibiskup Giampietro Dal Toso.

Na fotografii všichni národní ředitelé PMD z celého světa a na druhé fotografii národní ředitel Papežských misijních děl v ČR Leoš Halbrštát, který předal papeži Františkovi při loňské audienci pozdravy a dárek od českých misionářů.

 

Generální shromáždění Papežských misijních děl – Řím 2019

Také letošní rok se uskutečnilo v Římě ve dnech 27. května – 1. června 2019 pravidelné Generální shromáždění Papežských misijních děl (PMD). Tohoto pracovního setkání se z různých zemí jednotlivých kontinentů v letošním roce zúčastnilo na 120 národních ředitelů. Českou republiku zde zastupoval národní ředitel PMD jáhen Leoš Halbrštát.

Shromáždění zahájil prezident Papežských misijních děl a podsekretář Kongregace pro evangelizaci národů arcibiskup Giampietro dal Toso. V odpoledních hodinách ke shromážděným ředitelům promluvil kardinál Fernando Filoni, prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, který vyzvedl nutnost misií jako osobního úkolu každého pokřtěného člověka.

V pastorační části zasedání hovořili na téma „Život jako misie“ Prof. F. Hadjadj z Philantrops Institute Friborg, „Teologie misií“ P. E. Bueno z Burgos ve Španělsku a „Ochrana menšin“ P. H. Zollner S.J. z Pontifical Gregorian University.

Prostor při jednání národních ředitelů byl dán Mimořádnému misijnímu měsíci říjnu 2019 vyhlášenému papežem Františkem. Mimořádný misijní měsíc říjen 2019 by měl být intenzivním časem modlitby a reflexe nad misijní činností (missio ad gentes).

Generální tajemníci jednotlivých misijních děl přednesli výroční zprávy o činnosti: za Papežské misijní dílo šíření víry P. Tadeusz Jan Nowak, OMI, za Papežské misijní díla sv. apoštola Petra Guy Bognon, MCCI, za Papežské misijní dílo dětí Sestra Roberta Tremarelliová, AMSS a za Papežskou misijní unii Fabrizio Meroni, PIME, ředitel CIAM a ředitel Fides. Svou zprávu předložil také delegát za Administrativu Mons. Carlo Soldateschi.

Ve středu 29. května se účastníci Generálního shromáždění PMD setkali s papežem Františkem při generální audienci ve Vatikánu a během tohoto dne byla také v bazilice sv. Petra ve Vatikánu společná mše sv. všech národních ředitelů, které předsedal kardinál Fernando Filoni. Na tomto místě je každý den sloužena mše za misionáře a jejich dobrodince na celém světě.

Papež František národním ředitelům PMD ve své zprávě zdůraznil: „Pokračujte ve své horlivé aktivitě, která si uvědomuje nepostradatelnou univerzální povinnost Církve hlásat Ježíše Krista všem a svědčit o něm s apoštolskou horlivostí až do konce světa. Ať vás Duch svatý podpoří. Z mé strany vás provázím láskou a mým požehnáním.“