Příspěvky se štítkem Bangladéš

Jan Štindl: Bangladéš očima kameramana | Missio interview


Jaké jsou první dojmy z letošní misijní dokumentační výpravy Papežských misijních děl do Bangladéše? Jaké zážitky a zkušenosti z cest si dovezl kameraman Jan Štindl? Podívejte se na tento rozhovor a nechte se pozvat k návštěvě jedné z nejlidnatějších a zároveň nejchudších zemí světa. Pořadem provází Kateřina Rýznarová. Rozhovor je součástí říjnového Missio magazínu vysílaného na Televizi Noe.

Misijní cesta do Bangladéše 2016 (5. díl)

Pondělí 8. srpna 2016

Chceme si z Bangladéše odvézt i nějakou hmatatelnou vzpomínku, proto ráno – po natočení dlouhého rozhovoru s biskupem Kubim – míříme do krejčovské dílny řeholních sester. Kupujeme šátky a další doplňky z pestrých látek, sestry nám také ukazují církevní školu pro 1 200 žáků nejen z křesťanských rodin.

Už jsme uvykli bangladéšské dopravě natolik, že v doprovodu místního kněze Bijona můžeme vyrazit na prohlídku města s využitím zdejšího klasického dopravního prostředku. Motorová tříkolka nás odváží na pobřežní promenádu u Brahmaputry, kde pozorujeme dopravní ruch a zdravíme se s místní mládeží, která spolupracuje s fraternitou bratří z Taizé – s bratrem Guillaumem jsme se už seznámili dříve, teď poznáváme jeho kolegy Sigmu a Jamese. Další dárky kupujeme na rušné obchodní třídě, vesměs se setkáváme s příjemným chováním místních lidí bez obtěžování.

Po obědě už nás čeká pouze cesta na letiště, v jejímž závěru se znovu ponoříme do odpolední dopravní špičky hlavního města Dháky. V chaosu u letiště, které se plní poutníky do Mekky, se sotva stihneme rozloučit s otcem Bijonem. Čeká nás cesta s dlouhým čekáním na přestupu v Dubaji, druhý den odpoledne v Praze se pak musíme vyrovnat s velmi nízkými teplotami, kterým jsme v Bangladéši poněkud odvykli.

IMG_0643 IMG_0648 IMG_0655 IMG_0682 IMG_0693 IMG_0710 IMG_0727 IMG_0733 IMG_0749 IMG_0751

Misijní cesta do Bangladéše 2016 (4. díl)

Neděle 7. srpna 2016

Ráno se loučíme s Evou a Martinem, kteří odjíždějí o den dříve. Znovu s biskupem Kubim vyjíždíme k severu, na obzoru se zřetelně rýsují hory na území Indie. Naším cílem je farnost Dhairpara, kde slavíme nedělní mši svatou. V Bangladéši je běžný pracovní den, což dokládá i činnost dělníků na stavbě nové fary za kostelem. K obědu jsme pozváni do jedné místní rodiny, z níž vzešel jeden novokněz. Ochutnáváme i rýžové pivo, jeden z mála alkoholických nápojů tolerovaný v zemi, kde vládne prohibice. Znovu zažíváme přátelské přijetí, fotografujeme my i místní lidé, kteří si chtějí pořídit památku na evropskou návštěvu, tak neobvyklou v tomto odlehlém regionu.

Na zpáteční cestě máme příležitost k natáčení u rolníků, kteří pracují v rýžovém poli a připravují budoucí úrodu zdejší hlavní plodiny. Zastavujeme se také u křesťanské rodiny, kde se nám dostává tradičního pohoštění čajem. Ještě než se nad Bangladéš snese soumrak, natáčíme pouliční ruch s typickými rikšami, motorovými tříkolkami, autobusy i velkými nákladními vozy s pytli rýže. Večeříme na biskupství v atmosféře blížícího se loučení.

IMG_0486 IMG_0519 IMG_0526 IMG_0532 IMG_0551 IMG_0563 IMG_0570 IMG_0582 IMG_0589IMG_0474

Misijní cesta do Bangladéše 2016 (3. díl)

Sobota 6. srpna 2016

Po snídani na faře v Baromari nás sestry salesiánky zvou na prohlídku svých dětských domovů, školy a zdravotnického střediska, kde prý k nejčastějšímu ošetření patří hadí kousnutí. Policie nás znovu provází na cestě, kde se jinak plochá bangladéšská krajina začíná vlnit na okraji pohoří Garo, které se nachází nedaleko odtud za hranicí s Indií.

Řidič Avarest musí na úzkých mostcích a cestách vhodných spíše pro pěší provoz ukázat mnoho ze svého umění, než asi po hodině zastaví v areálu farnosti Diglakona. Místní nás znovu vítají umýváním nohou a programem s vystoupením dětí. Seznamujeme se s životem etnické menšiny Garo, jejíž příslušníci v minulosti kočovali a často museli utíkat před různými nepokoji; tento kmen tvoří většinu katolíků v diecézi Mymensingh. V krajině rýžových polí znovu hovoříme o problému s divokými slony a zde také se sesuvy půdy. Prohlížíme si také novostavbu zdravotnické stanice, o kterou se starají řeholní sestry.

Policejní doprovod nám na cestě zpět usnadňuje průjezd rušným městem Šerpur. Do Mymensinghu dojíždíme až po setmění, zdržíme se v zácpě na mostě přes Brahmaputru a při čekání na železničním přejezdu, až projede vlak s cestujícími i na střechách vagónů.

IMG_0301 IMG_0312 IMG_0316 IMG_0327 IMG_0342 IMG_0362 IMG_0343 IMG_0370 IMG_0373 IMG_0400

Misijní cesta do Bangladéše 2016 (2. díl)

Pátek 5. srpna 2016

Biskup si sedá na přední sedadlo bílé dodávky vedle řidiče Avaresta, my obsazujeme ostatní místa a vyrážíme kolem chaotického autobusového nádraží, zapáchající skládky a přes most přes široké rameno řeky Brahmaputry. Otevírá se nám krajina rýžových polí a rybníčků, u rušných vesnických trhů nepozorujeme, že pátek je v této muslimské zemi volným dnem.

Po dvou hodinách jízdy se začíná značně zhoršovat povrch vozovky, houstne les a k našemu vozidlu se připojuje plně obsazené policejní auto, jehož posádka má v rámci protiteroristické politiky bangladéšské vlády dohlédnout na klidný průběh pobytu cizinců v oblasti. Příjezd do Kata Bari spíše nasvědčuje tomu, že budeme čelit velmi přátelským projevům – u vyzdobené vstupní brány prožíváme obřad umývání nohou, což je v kultuře kmene Garo symbol uvítání vzácné návštěvy. Slavnostně otevíráme novou školní budovu, na níž jsou pamětní desky s nápisy o podílu českých dárců. S místní komunitou slavíme bohoslužbu a prožíváme příjemné odpoledne provázené znovu s ukázkou zdejších tanců a dalšího umění, mimo jiné rituálu plašení slonů, kteří se sem občas zatoulají z příhraničních hvozdů a působí škody na obydlích i úrodě. S velkou vstřícností se setkáváme i během krátké procházky po vesnici.

Navečer nás – stále s policejním doprovodem – čeká krátký přesun na faru v Baromari. Prohlížíme si nedaleké mariánské poutní místo se šestnáctimetrovou sochou a večer znovu obdivujeme pohybový talent dětí. Vydatný déšť znovu přichází až v noci, tentokrát v doprovodu ohlušující bouřky.

DSC_8765 DSC_8767 DSC_8781 DSC_8802 DSC_8814 DSC_8849 DSC_8888 DSC_8925 DSC_8948 DSC_8954

Misijní cesta do Bangladéše 2016 (1. díl)

Čtvrtek 4. srpna 2016

Kolem 10. hodiny místního času přistáváme na letišti v Dháce a zvykáme si na vysokou teplotu a vlhkost (už dopoledne je přes 30 st. C.). Bez problémů získáváme víza a procházíme celní a pasovou kontrolou. Čekají na nás P. Rodon z Mymensinghu s řidičem Avarestem, který je hlavním hrdinou příštích okamžiků, když nás vleklou a chaotickou dopravní zácpou vyváží ze severního předměstí mnohamiliónové Dháky směrem k Mymensinghu. Po třech hodinách dorážíme na tamní biskupství, seznamujeme se s biskupem Paulem Ponenem Kubim a ubytováváme se v jednoduchých, ale příjemných pokojích, na kterých oceňujeme především větrák pod stropem. Při pozdním obědě poznáváme pikantní chutě bangladéšské kuchyně.

Večer se v původní katedrále svatého Patrika (nyní již stojí nový chrám) účastníme vystoupení dětí z venkovských oblastí, které dostávají podporu prostřednictvím Papežského misijního díla dětí. Obdivujeme zejména pestrobarevné oblečení a rytmické tance, ale také improvizační schopnosti místních – například hudební doprovod se získá přiložením mikrofonu k telefonu, který přehrává píseň. V noci přichází vydatný liják, který ale příliš nesnižuje vysokou teplotu.

DSC_8550 DSC_8564 DSC_8572 DSC_8579 DSC_8625 DSC_8655 DSC_8667 DSC_8679 DSC_8695 DSC_8746

Za křesťany v Bangladéši

Nedávné dokumentační výpravě do Bangladéše, kterou uspořádala Papežská misijní díla v ČR, se bude věnovat aktuální pořad Všimli jsme si na Rádiu Proglas. Přinese pohled do života nepatrné křesťanské komunity ve 150miliónové zemi.  Pořad bude vysílán v pátek 12. srpna 2016 od 16 hodin, repríza v sobotu v 11.05.

Zazní postřehy účastníků výpravy – národního ředitele Papežských misijních děl v ČR Leoše Halbrštáta, české vicemiss z roku 2007 Evy Čerešňákové, která získala velkou část prostředků na stavbu nové školní budovy na severu Bangladéše, a kameramana Jana Štindla. Přineseme také úryvky z rozhovoru s biskupem diecéze Mymensingh Paulem Ponenem Kubim, na jehož pozvání Češi přijeli. “90 procent obyvatelstva Bangladéše tvoří muslimové, ale jsou to velmi dobří lidé, alespoň většina z nich. Skutečně mají rádi přátelství s dalšími lidmi v zemi. Oceňují návštěvu cizinců a jsou velmi srdeční a pohostinní. Hostům a zejména těm zahraničím se snaží nabídnout to nejlepší a postarat se o ně. Jsou sice chudí, ale jejich srdce jsou bohatá,” řekl například biskup. Česká výprava s ním rozmlouvala také o nebezpečí radikálního islamismu, s jehož projevy se seznamují i v Bangladéši. Biskup Kubi je přesvědčen, že protiteroristické kroky vlády napomohou tomu, aby radikálové nezískávali další prostor. O životě křesťanské komunity v muslimské zemi řekl, že její prostor vymezuje například zákaz přímé evangelizace, například bohoslužeb mimo kostely, ale jinak mají náboženské menšiny volnost. “Snažíme se tedy o nepřímou evangelizaci – děláme to prostřednictvím našich škol, internátů a dalších institucí, především zdravotnických. Přicházejí k nám různí lidé a vidí, že jsme dobří, že jim nijak neublížíme. Oni mohou zjistit, že jsme dobří lidé, pokud uvidí, že vedeme čestný a prostý život věrný své víře, tak, jak nás to Ježíš učí,” řekl biskup Kubi. Podle něj církev v Bangladéši přijímá i konvertity od islámu: “Ti, kdo k nám chtějí přijít, jsou vítáni. Je tam ovšem mnoho překážek a bariér, které se musejí hned na začátku řešit, abychom později nečelili nedorozumění, že jsme někomu vnucovali křest, ale že jde skutečně o přání té osoby nebo rodiny, která k nám přichází. Před takovými lidmi jednoduše nemůžeme zavřít dveře. Je to do určité míry nebezpečné, ale vnímá se to jako výkon osobní svobody.  Trest smrti za to v Bangladéši nehrozí, ale také takového člověka čekají velké těžkosti od velkých komunit a vytrpí si skutečnou zkoušku své víry, ale nakolik je schopen tyto problémy nést a svou víru obhájit, má plnou svobodu.”

Filip Breindl, účastník výpravy do Bangladéše

7_FullSizeRender 4_FullSizeRender F3 Ba 2 IMG_1594

Církev v Bangladéši otevře školu postavenou díky českým dárcům

Do Bangladéše se ve středu 3. srpna vydala výprava organizovaná národní kanceláří Papežských misijních děl v Česku. Ve 150miliónové převážně muslimské zemi v jižní Asii stráví týden na pozvání biskupa z Mymensinghu Paula Ponena Kubiho. Čeští návštěvníci navštíví několik farností převážně v oblastech u hranic s Indií obývaných kmenem Garo a zúčastní se slavnostního otevření školy v Katabari.
„Chceme natočit hezký dokument o tom, jak se to povedlo, jakým způsobem žijí lidé kolem této školy a děti, které ji budou navštěvovat. Samozřejmě chceme také navázat hezké přátelství s lidmi v tom kraji a s panem biskupem, který bude naším hostitelem,“ popsal úkoly cesty národní ředitel PMD Leoš Halbrštát, s nímž do jižní Asie odjíždí kameraman Jan Štindl a redaktor Proglasu Filip Breindl.

Postavení školy v Katabari financovali čeští dárci. Přes půl miliónu korun shromáždila na svých benefičních akcích bývalá vicemiss Eva Čerešňáková, která se pomoci Bangladéši ve spojení s Papežskými misijními díly věnuje dlouhodobě a tuto zemi v minulosti navštívila: „To bylo v roce 2009, kdy jsem řešila, kam své charitativní aktivity nasměruji a co budu dělat. Abych mohla o tom mluvit a získávat sponzory, potřebovala jsem se seznámit se situací na místě. Spojila jsem se proto s tehdejším ředitelem PMD (P. Jiřím Šlégrem), přes něj jsem získala kontakt do Bangladéše a s nimi jsem cestu sama zorganizovala. Vyšlo to tak, že v září toho roku byl pan biskup z Bangladéše v Evropě a podařilo se zařídit jeho návštěvu na jednom z benefičních večerů,“ popsala Eva Čerešňáková, která i přes lehké zdravotní potíže způsobené očkováním putuje do Bangladéše společně s českou skupinou. „Věřím, že se podaří připravit další materiály pro to, abychom lidem v Česku zprostředkovali, co se z těch peněz realizuje a jak to pomáhá,“ řekla před odjezdem.

„Cestovatelé, kteří v Bangladéši byli, říkají, že je nejvíc obohatilo setkání s lidmi, kteří jsou prý nejusměvavější a nejveselejší z toho, co zažili. Těším se na to a rád bych to přenesl do výstupů z nahrávání,“ představil své záměry kameraman výpravy Jan Štindl, který před třemi roky doprovázel podobnou expedici PMD do Ugandy. Zpracovával také záběry televize Noe z africké cesty v roce 2009 do dokumentu Jedna Zambie, jeden národ.

Filip Breindl

Pomoc do sirotčince v Bangladéši

Již několik let přispívají Papežská misijní díla na projekty ve velmi chudé zemi Bangladéši, která se řadí k nejlidnatějším státům světa. Jeden z těchto projektů je na podporu sirotčince pro dívky Bottomley Home, odkud jsme dostali tento dopis.


Drazí,

plná radosti a vděčnosti vám píši, že jsme obdrželi váš grant na rok 2015. Děti, které přispívají na PMDD jsou opravdovou pomocí pro potřebné v Bangladéši. Určitě náš nebeský Otec požehná tyto děti, a také jejich rodiny, za štědrost a oběti, které přináší.

Sirotčinec Bottomley Home se nachází ve farnosti Tejgaon, která spadá pod arcidiecézi Dhaka. Sirotčinec byl založen v roce 1946. Je jednou z hlavních apoštolských činností v arcidiecézi. Sestry kongregace Panny Marie, královny apoštolů (SMRA), mají na starosti chod sirotčince a ředitelkou je sestra Mary Bijoya.

Bangladéš je rozvojová země, kde i státem zřízené zdravotní zařízení jsou pro chudé lidi finančně nedostupné. Často jsou zdravotní zařízení vzdálená od horských vesnic a kmenových území. Většina předčasných úmrtí je způsobena běžně léčitelnými nemocemi, nebo neošetřenými úrazy. Pokud žena žije sama je často nucena ze strany mužů k prostituci. Často se stává, že i dcery jsou nuceny k tomu samému. Proto jsme zřídili sirotčinec pro děti bez rodičů, pro dcery vdov nebo matek samoživitelek.

Cíl našeho sirotčince je zajistit dětem dostupnou péči. Kromě studií jim zajišťujeme rozumový, psychický, emociální a duševní rozvoj. Dětem zajišťujeme stravu, ubytování, oblečení, základní zdravotní péči, vzdělání a další morální a křesťanskou výchovu. Tímto vším se snaží Bottomley Home naplnit vize, poslání a charisma dětí. Pomoc těmto dětem je závislá na štědrosti dárců a tato potřeba je dlouhodobá.

Sirotčinec přijímá pouze chudé dívky, o kterých se doví od kněží a věřících. Ubytovává dívky od 6 do 18 let. Většina dívek nemá otce, některé jsou bez rodičů a ostatní z rozpadlých rodin, kde matka není schopna zajistit základní potřeby dětí. Většina dívek jsou z nedostupných vesnic a kmenových území.

Dívky nejenom studují, ale i dělají spoustu dalších činností. Některé využívají svého nadání a zpívají při mši svaté, mladší dívky ministrují. Modlitba je nedílnou součástí každodenního rozvrhu. Mnoho lidí žádá dívky, aby se modlily za jejich úmysl jako například narozeniny, výročí úmrtí blízkého, nebo když je někdo nemocný. Když Svatý otec vyzval k modlitbě za mír, dívky se samy rozhodly připojit k papežově modlitbě. Určité dny se i postí, ale záleží na věku dívek.

Dívky jsou členky Papežského misijního díla dětí. Každý měsíc mají setkání, při kterém se čte z Bible, modlí se, vybarvují obrázky a vedou rozhovory jak pomoci těm, kteří se cítí nešťastní. Nemohou pomáhat finančně, ale navštěvují postižené děti v domě Matky Terezy, který je blízko. Hrají si s dětmi a pomáhají se o ně starat. Sestry Matky Terezy vyučují děti ze slumů a naše dívky je učí zpívat.

Zároveň se dívky učí uklízet ložnici, toalety, koupelny a třídy. Velmi nadšeně se starají o předzahrádku u domu a s radostí pomáhají na květinových záhonech a zahradě. Jako v rodině, starší dívky pomáhají mladším s hygienou a oblékáním. Nadané dívky pomáhají doučovat slabší studentky. Když je některá z nich nemocná, ostatní pomáhají o ni pečovat zdravotní sestře.

Milujte se navzájem“ je přikázání, které nám dal Ježíš. Naše dívky prokazují lásku mnoha oběťmi a modlitbou, a tak naplňují toto přikázání.

S vděčností a s modlitbou vás srdečně zdraví

sestra Mary Bijoya SMRA, 

Bangladéš, Dhaka

7. Benefiční večer 4U2 v Praze

České Vicemiss 2007 a novopečené spisovatelce Evě Čerešňákové se podařilo za přispění mnoha známých tváří a sponzorů získat druhou část financí na stavbu základní školy v bangladéšském Katabary. Sedmý Benefiční večer 4U2 vynesl  230 000 Kč a ty spolu s loňským výtěžkem poslouží k výstavbě základní školy. Ta by měla ročně umožnit vzdělání až sto dvaceti dětem.

V rámci módní přehlídky se na benefičním večeru projektu 4U2 v prostorách Sacre Coeur v Praze představilo současně osm držitelek titulů krásy. Po úvodním šansonu v podání Světlany Nálepkové se dvěma stům hostům představilo několik umělců a následná módní přehlídka patřila k vyvrcholení večera.

Na závěr benefičního večera 9. 11. 2015 předala Eva Čerešňáková šek na 230 000,- Kč národnímu řediteli Papežských misijních děl. Moc děkujeme!

 

2015_11_09_4U2_TMA_5580 2015_11_09_4U2_TMA_6063 2015_11_09_4U2_TMA_6119 2015_11_09_4U2_TMA_6506020103DSCN9747 DSCN97832015_11_09_4U2_TMA_5572