V červnu loňského roku 2025 jsem oficiálně obdržel jmenování, abych šel založit novou Farnost Krista Krále ve vesnici Ingbokolo v diecézi Mahagi v Demokratické republice Kongo. Měl jsem za sebou 12 let misijní zkušenosti v Kongu a myslel jsem si, že po svých univerzitních studiích budu poslán někam jinam.

Věděl jsem, že ode mě žádají splnit náročný úkol. A tak jsem se svého představeného rovnou zeptal: „Proč jste si vybrali zrovna mě?“ Na to mi odpověděl: „Protože ze všech kandidátů, kteří připadají v úvahu, je jenom tvoje misijní výbava dobře připravená na všechno, co je potřeba.“

Byl to totiž sám místní biskup, kdo nás – misionáře – oslovil a pozval, abychom přišli vybudovat novou farnost. Pro nás je to zároveň vyjádřením důvěry a jistoty, kterou v nás má. A protože jsem vázán slibem poslušnosti, neměl jsem na výběr než jmenování přijmout a vydat se na cestu…

Moje zavazadlo misionáře má čtyři hlavní oddíly. Tím prvním je 11 let přípravné formace v různých zemích a formačních domech. Druhým je 6 let práce ve farnosti jako farář v Kinshase – hlavním městě Konžské demokratické republiky. Třetím je dalších 6 let práce ve venkovském prostředí, konkrétně ve farnosti svaté Terezie v diecézi Kasongo. Čtvrtým a posledním oddílem jsou 3 roky univerzitního studia projektového plánování a řízení v Kigali ve Rwandě.

To je v součtu 26 let oddané služby, misijního nasazení a vytrvalosti, stejně jako praktické a odborné přípravy. Dovednosti a zkušenosti, které jsem během této doby získal, mohou velmi zásadně napomoci k tomu, aby tato nová misie byla úspěšná.

 A tak se společně se mnou podívejte, co všechno mám ve svém misijním zavazadle sbaleno.

Oddíl první: “11 let formace”

Bylo to období, kdy jsem se učil nejen teologicky a filozoficky myslet, ale také sdílet každodennost s ostatními. Žít v komunitě a nést odpovědnost jak za sebe a svá rozhodnutí, tak i za celek, jehož jsem součástí.

Do této části potřebné výbavy misionáře patří také sport, kterým se udržuji v kondici, a fyzická práce. Jsem velmi vysoký muž, takže hraji především basketbal a volejbal, ale také hodně běhám. V dětství jsem dokonce běhával i do školy. Pocházím totiž z Keni, země vynikajících atletů.

Manuální práce, jako je pěstování zeleniny nebo péče o zvířata, mě naučila dobře zacházet s tím, co mám k dispozici, a zároveň přijmout jednoduchost jako běžný způsob existence. Jinými slovy, nemohu být závislý na tom, co mi chybí.

Nutnou výbavou je zde také modlitba, duchovní četba a spiritualita svatého Ignáce z Loyoly, kterou se řídíme. To vše následované apoštolskou zkušeností – návštěvami nemocnic, sirotčinců nebo center pro děti ulice. Zde jsem si rozvíjel také svůj soucit s lidmi na okraji, zde jsem se učil ostatním darovat sebe, svou přítomnost.

Na dně tohoto oddílu leží ještě jedna položka, která vůbec není tak samozřejmá, jak samozřejmá by se mohla zdát – a to je přizpůsobení se různým druhům jídla, poznávání odlišných kultur i způsobů života v různých prostředích…