Otec John Bukelembe, který původně pochází z Keni, nyní slouží jako misionář v Demokratické republice Kongo. Jeho život misionáře sledujeme pod hlavičkou Missio zblízka. Během svých studií strávil nějaký čas také ve Rwandě, a proto jsme ho požádali, aby pro nás připravil povídání o zjevení Panny Marie na africkém kontinentu.

Zjevení v Kibeho patří mezi málo známé, přesto oficiálně uznané mariánské události moderní doby. Katolická církev je uznala 29. června 2001 po dlouhém a podrobném zkoumání. Rwandské Kibeho se tak zařadilo vedle známějších francouzských Lurd, portugalské Fatimy či belgického Banneux, a dnes je významným poutním centrem v Africe.

 

BLAHOSLAVENÁ PANNA MARIA, MATKA SLOVA A ZJEVENÍ V KIBEHO

 

Kibeho je krásné místo nacházející se v jižní části země, v okrese Nyaruguru. Do 28. listopadu 1981 to však byla jen odlehlá venkovská osada se střední katolickou školou, jejíž chod toho dne narušila událost, kterou si nikdo neuměl vysvětlit.

Za plného denního světla se studentce Alphonsine Mumureke zjevila výjimečně krásná žena.  Představila se jí jako Nyina wa Jambo – Matka Slova. Dívka byla přesvědčená, že stojí tváří v tvář Panně Marii.

Zpočátku jí nikdo nechtěl věřit. Spolužačky i učitelé její tvrzení zpochybňovali a hledali přirozená vysvětlení. Někteří se jí posmívali, jiní ji obviňovali z posedlosti, další se domnívali, že jen chce upoutat pozornost či být slavná. Alphonsine však nepřestávala tvrdit, že to, co vidí, je pravdivé a skutečné. Modlila se proto k Panně Marii, aby našla cestu, jak ostatní přimět k tomu, aby jí uvěřili.

Zjevení se opakovala. Spíše nepravidelně, někdy nečekaně, ale vždy s tímtéž naléhavým tónem: změňte svá srdce, vraťte se k víře, modlete se upřímně.

Situace se začala měnit na začátku roku 1982, kdy se ke svědectví přidaly další dvě studentky – v lednu Nathalie Mukamazimpaka a v březnu ještě Marie Claire Mukangango.

Přitom Marie Claire byla z těch, kdo Alphonsine velmi kritizovali za to, že zjevení jen předstírá. Proto její pozdější osobní zkušenost byla pro mnohé šokem. Následně však výrazně přispěla k tomu, že mnozí pochybovači začali na nevysvětlitelné dění měnit názor.

Marii Claire bylo jako vizionářce svěřeno poselství růžence sedmi bolestí Panny Marie s naléhavou výzvou k pokání.

„Čiňte pokání, čiňte pokání, čiňte pokání,“ říkala Panna Maria světu skrze ústa Marie Claire. Bylo to chápáno jako znamení od Boha, že modlitby Alphonsine byly vyslyšeny.

Mezi studenty se začaly tvořit malé skupiny, které se scházely k modlitbě a chvalozpěvům. Informace se rychle šířily do okolních farností a dalších částí země a Kibeho se postupně stalo místem, kam začali přicházet lidé z dalekého okolí.

Současně však rostla i potřeba vysvětlit, co se vlastně děje. Už v roce 1982 lékaři, teologové i církevní autority začali události pečlivě sledovat. Byly zřízeny komise, zkoumaly se výpovědi, zdravotní stav dívek, jejich psychická vyrovnanost i to, zda si jednotlivá zjevení neodporují. Nic se nemělo uspěchat. A zatímco zkoumání pokračovalo, zjevení se přesně po osmi letech uzavřela – poslední z nich se odehrálo 28. listopadu 1989.

Dne 31. 5. 1993, na svátek Navštívení Panny Marie, se konala první diecézní pouť do Kibeha s úmyslem modlit se za mír ve Rwandě. Poselství obsahovala varování před morálním úpadkem a násilím a ve zpětném hodnocení předcházela tragickým událostem rwandské genocidy, která vypukla v dubnu 1994. Slova o morálním úpadku, o nutnosti obrácení, o bolesti způsobené lidským jednáním – to všechno náhle získalo jinou váhu.

Varování před genocidou

Mezi všemi událostmi spojenými se zjeveními v Kibehu zaujímá zvláštní místo datum 15. srpna 1982. Na tento den, kdy slavíme svátek Nanebevzetí Panny Marie, bylo ohlášeno nové zjevení a do Kibeho proudily desítky tisíc lidí, kteří očekávali výjimečnou událost či zázrak.

Ke zjevení opravdu došlo, ale bylo v ostrém kontrastu s očekáváním. Místo radosti a slavnostní atmosféry se situace rychle proměnila ve velké zneklidnění. Alphonsine, Nathalie i Marie Claire upadly do extáze, během níž začaly silně reagovat: plakaly, třásly se a působily vyděšeně. Nebylo pochyb o tom, že prožívají něco mimořádně silného.

Podle jejich pozdějších výpovědí jim byly zjeveny velmi drastické obrazy zabíjejících se lidí a řeky plné krve. Panna Maria se v tento den zjevila v slzách. Nešlo tedy o slavnost na počest jejího svátku, ale o okamžik, který v sobě nesl smutek a naléhavost.

V té době nebylo zřejmé, jak tyto obrazy interpretovat. Přítomní mluvili o varování, ale jeho konkrétní význam zůstával nejasný. Teprve s odstupem let začalo být toto zjevení vnímáno v jiném světle. Po tragických událostech rwandské genocidy v roce 1994 začali někteří věřící i církevní představitelé spojovat tehdejší vize s tím, co se později skutečně odehrálo – s masovým násilím, zabíjením a rozvratem rwandské společnosti.

Zjevení z 15. srpna 1982 se tak stalo jedním z klíčových momentů celého dění v Kibeho. Nejen proto, že proběhlo před velkým množstvím lidí, ale především kvůli své mimořádné intenzitě a obsahu. V kontextu celkového poselství působí jako zlomový bod, kde se výzva k obrácení a modlitbě proměňuje v palčivé varování před důsledky lidského jednání.

 

Poselství z Kibeho

• Hlavním tématem je naléhavá výzva ke změně života – k tomu, aby lidé začali brát vážně své činy, uznali své chyby a dokázali je napravit, dokud na to ještě zbývá čas.
• Poselství zároveň popisuje stav světa jako mravně narušený a odvrácený od Boha. S tím souvisí i motiv hlubokého zármutku Panny Marie nad lidským chováním – nad nedostatkem morálky, nad lhostejností i nad tím, že lidé nerespektují základní přikázání.
• Výraznou roli zde hraje také téma utrpení. Nathalii bylo sděleno, že není možné dosáhnout nebe bez toho, aby člověk prošel bolestí, kterou má přijímat s vírou a vnitřním přijetím.
• Poselství proto připomíná význam kříže v křesťanském životě, zdůrazňuje střídmost a varuje před přílišným lpěním na pohodlí a požitcích.
• Stejně silný důraz se klade na modlitbu – nikoliv jen občasnou nebo formální, ale pravidelnou, vytrvalou a především upřímnou, bez vnější přetvářky. S tím souvisí i výzva k úctě k Panně Marii, zejména skrze každodenní modlitbu růžence, přičemž Marie Claire zvlášť upozorňovala na význam růžence sedmibolestného.
• Mezi zajímavý a zároveň méně obvyklý prvek poselství patří také výzva k zakládání zahrad a k výsadbě květin nebo stromů – jako symbolu životodárnosti i vnitřní obnovy člověka.
• Celé poselství přitom směřuje ke všem lidem bez rozdílu a opakovaně zdůrazňuje, že jedním z největších problémů je duchovní slepota a „tvrdost srdce“.
• V širším pohledu se tato zjevení řadí k těm, která mají být varováním a povzbuzením k proměně – mají probouzet svědomí a připomínat odpovědnost člověka za jeho jednání i jeho důsledky, a to v perspektivě očekávání Kristova příchodu.

Po dvaceti letech studia a pečlivého rozlišování, po konzultaci se Svatým stolcem a rwandskou biskupskou konferencí, byl 29. června 2001 vyhlášen dekret:
Ano, Panna Maria se zjevila v Kibeho za denního světla 28. listopadu 1981.

Bylo potvrzeno, že Alphonsine, Nathalie a Marie Claire splnily kritéria stanovená církví pro zjevení a soukromá zjevení. Známky věrohodnosti zahrnovaly: dobré duševní zdraví, jasnou mysl, zbožné a upřímné prostředí, v němž se události odehrály. Poselství si neprotiřečila, byla soudržná a s jednoduchými dialogy. Vidění měla prorocký charakter.

 

 

 

Jak to s dívkami dopadlo dál?

 

ALPHONSINE MUMUREKE

První zjevení: 28. 11. 1981
Poslední zjevení: 28. 11. 1989

Když dokončila školu, vyjádřila přání stát se řeholnicí. Pracovala jako sekretářka v diecézních službách v Gikongoru. Po vypuknutí genocidy v roce 1994 se s rodinou uchýlila do Konga. Odtud se dostala do Abidžanu na Pobřeží slonoviny, kde jí duchovně pomáhal otec Raymond Halter.

Vystudovala teologii a v roce 2003 získala bakalářský titul. Vstoupila do řádu svaté Kláry. Noviciát absolvovala v roce 2004, dočasné sliby složila roku 2006. Přijala jméno Alphonsine de la Croix Glorieuse. Dodnes je řeholnicí klarisek.

 

 

NATHALIE MUKAMAZIMPAKA

První zjevení: 12. 1. 1982
Poslední zjevení: 3. 12. 1983

Nedokončila střední školu – podle poselství z 24. 6. 1982 ji Panna Maria vyzvala, aby zůstala v Kibehu a věnovala se modlitbě a umrtvování za spásu světa. Zdržovala se tam také během občanské války a genocidy v roce 1994. Stala se svědkem masakrů.

Dodnes žije v areálu poutního místa v Kibehu, a je možné ji zde potkat. Vítá poutníky a pomáhá jim. Nevdala se, ani není členkou řeholní komunity. Zasvětila život každodenní modlitbě a umrtvování podle Mariina přání.

 

MARIE CLAIRE MUKANGANGO

První zjevení: 2. 3. 1982
Poslední zjevení: 15. 9. 1982

Marie Claire má nejsmutnější osud. Střední školu v Kibehu dokončila v červenci 1983 a o čtyři roky později se šťastně provdala, děti jim však nebyly dopřány.  Společně s manželem zahynuli během genocidy v roce 1994 v Kigali. Přesné datum její smrti není známo. Svědci říkají, že byla zabita, když se snažila bránit manžela před únosem.

 

 

Kibeho dnes

Dnes stojí v Kibeho svatyně, v roce 2003 zasvěcená Panně Marii Bolestné. Místo, kde kdysi stála školní budova a kde se odehrály první okamžiky zjevení, se proměnilo v prostor modlitby, setkání a hledání. Přicházejí sem každoročně tisíce poutníků.

Zjevení v Kibehu jsou dnes chápána především jako výzva k osobní změně a k hlubší spiritualitě. Bez ohledu na individuální náboženské přesvědčení zůstávají důležitým historickým i duchovním fenoménem, který výrazně ovlivnil život této části Rwandy i její vnímání ve světě.