Misie je jádrem křesťanské víry, nadepsal papež František poselství k letošnímu Světovému dni misií, které bylo tradičně zveřejněno o Letnicích (4. 6. 2017). Co je základem a středem misie a jaké jsou její životní postoje?, ptá se papež v úvodu, aby vzápětí vymezil, že misie se zakládá na proměňující moci evangelia. Bůh Otec usiluje o tuto existenciální proměnu svých dětí, která nachází svůj výraz ve službě duchu a pravdě (Jan 4,23-24) a v životě vedeném Duchem svatým k následování Krista. “Slávou Boha je živý člověk”, cituje papež sv. Ireneje (Adversus haereses, IV, 20,7). Církevní misie proto nespočívá v šíření jakési náboženské ideologie anebo předkládání sublimované etiky. Vznešené ideály a pozoruhodné etické projevy nabízejí mnohá světová hnutí, avšak prostřednictvím církevního hlásání ve světě nadále jedná Ježíš a přináší mu dobrou zvěst, zdůrazňuje Petrův nástupce. Hlásáním evangelia se Ježíš opětovně stává naším současníkem – evangelium je totiž Osoba, která trvale zve lidi pokorné a činné víry, aby se účastnili na jejím velikonočním tajemství smrti a zmrtvýchvstání.
Jak papež poznamenává, ve světě díky Bohu nechybějí důkazy o zmíněné proměňující síle evangelia. Poselství připomíná dva z nich – odvážné gesto studenta ze súdánského kmene Dinka, který s nasazením vlastního života zachránil studenta znepřáteleného nuerského etnika před zabitím. A dále slova misionáře z Kitgumu na severu Ugandy, který v oblasti jednoho z mnoha zapomenutých konfliktů opakoval spolu se svými věřícími: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?” Ona slova při mši svaté dodala tamním lidem velkou útěchu i odvahu, komentuje papež. Evangelium napomáhá k překonání uzavřenosti, konfliktů, rasismu a tribalismu a naopak podporuje smíření, bratrství a sdílení. Z toho plyne, že misionářská činnost církve se sytí spiritualitou trvalého exodu. Jde o to “vykročit z vlastního pohodlí a mít odvahu vydat se do všech periferií, které potřebují světlo evangelia” (Evangelii gaudium,20). Díky misijnímu hlásání církev zakouší trvalý exil a člověku, žíznícímu po nekonečnu, dává poznat jeho postavení vyhnance putujícího ke konečné vlasti a pohybujícího se v napětí mezi tím, co z Božího království “již je” a “dosud není”.
Misie sděluje církvi, že nemá účel sama v sobě, nýbrž je pokorným nástrojem a prostřednicí Království. Autoreferenční církev libující si ve svých pozemských úspěších není Kristovou církví, jeho ukřižovaným a oslaveným tělem, varuje papež František, který v závěru upozorňuje na úlohu mladých lidí v misijní činnosti. Mládež je nadějí misie, píše Svatý otec, a příští biskupská synoda věnovaná mladým lidem bude dobrou příležitostí, jak je zapojit do obecné misionářské zodpovědnosti, která potřebuje jejich tvořivost a fantazii. Poselství ke Světovému dni misií, který letos připadá na 22. říjen, uzavírá papež modlitbou k Panně Marii, Matce evangelizace. “Kéž se za nás přimlouvá, abychom ve svaté odhodlanosti hledali nové cesty, kterými by ke všem lidem dospěl dar spásy”.
Celé poselství ke Světovému dni misií 2017 si můžete přečíst v přiloženém pdf na konci tohoto článku.
Zdroj: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=25838
