Zvláštní vydání květnového Missio magazínu se věnuje situaci kolem pandemie koronaviru v misijních zemích. Virtuálními hosty v Missio interview jsou P. Jiří Brabec z Mexika, salesián P. Jaroslav Vracovský z Mongolska, sr. Agáta Žídková z františkánské misie v Paraguay a misionář oblát P. Karel Mec z afrického Zimbabwe. Hovoří národní ředitel PMD Leoš Halbrštát, moderuje Kateřina Rýznarová.
Rozhovor je součástí květnového Missio magazínu na Televizi Noe, celý pořad můžete zhlédnout ve videoarchivu.
Misijní země se stejně jako Česká republika potýkají s pandemií koronaviru. Izolace nám znepříjemňuje každodenní život, ale pro chudé lidi v misiích jsou dlouhodobá karanténní opatření ještě mnohem náročnější. Životní podmínky jim neumožňují vytvářet si dostatečné zásoby jídla, ani dodržovat základní nezbytná hygienická opatření, např. časté mytí rukou. Ve slumech téměř není možné zamezit sociálním kontaktům. Velmi nízká je také úroveň a dostupnost lékařské péče. Koronavirová pandemie pro ně proto představuje mnohonásobně větší problém. Misionáři a naši projektoví partneři stojí při lidech v různých těžkostech neustále, nyní o to více. Je to patrné i z dopisů z misií, které jsme nedávno obdrželi:
Filipíny
Naši drazí!
Děkujeme vám za sdílení vaší situace. V tomto čase jsme jedna velká Boží rodina a cítíme jednotu v této “svázané” době, spojeni vytrvalou vírou v našeho Pána. Ve službě těm nejzranitelnějším z našich bližních. Jak víte, staráme se o rodiny z hor nad námi a slumu pod námi. V tuhle dobu jim schází úplně všechno, protože jejich obživa je založena na maličkém výdělku každý týden. Přestože máme zákaz vycházení, poloha našeho kláštera na úpatí hor na kraji města nám umožňuje být jim nablízku – musí projít okolo našeho kláštera, když jdou do lesů na úpatí hor hledat něco k jídlu – jsou to banány, kořínky a jiné plody a ovoce. My přidáváme jako vždy ze zásob rýži, která je základem každého jídla. Tím je v tuhle chvíli rýže s nasekanými banánovými květy a kokosovým mlékem – velmi zdravé a výživné… Díky Bohu za plody země. Dávejte na sebe pozor a pomozte dětem překonat tuhle dobu strachu a utrpení, dodávejte jim odvahu k dobrému a ať nezapomínají, že nikdo nejsme ostrov. Bůh žehnej nám všem!
Sestra Claudia a celý klášter sester od Piety
nebo
Zimbabwe – Vůbec netuším, co by se dalo dělat, i když mám pocit, že bych něco dělat měl, protože se na nás řítí katastrofa. JAR právě vyhlašuje nouzový stav, zavádí karanténní opatření, zavírá hranice, zavádí rozsáhlá úsporná opatření, což se vše velmi citelně dotkne Zimbabwe, jelikož jsme na JAR ekonomicky závislí. Asi brzo nebudou žádné pohonné hmoty, a co hůř, asi ani mouka. Hodně jí přichází z JAR. V únoru jsme my obláti dostali zásilku asi 200 pytlů po 10 kg z jihoafrických oblátských farností pro naše chudé. To jsme ještě netušili, co přijde. Bohu díky aspoň za to. Ale co bude dál, nevím. Zimbabwe mi připadá paralyzovaná. Tady se jen „čeká”, až to udeří. Jak jsem psal, lidi tu jsou tak zvyklí trpět, že to asi hodlají jen pasivně přijmout. Mrazí mě z toho… o. Karel, OMI
Papežská misijní díla je podporují prostředky z Fondu solidarity KORONA. Přidejte se a pomozte!
„Roky v poušti bych nechtěl ve svém životě postrádat,“ říká oblát, který působil mezi muslimy devět let, z toho šest a půl roku v Pákistánu. Odpovídá mediální obraz muslimských zemí skutečnosti? Jaké je multikulturní soužití a v čem spočívá misijní působení dnešních křesťanů? Missio interview moderuje Kateřina Rýznarová
