darů
modlitbu
členských aktivit
Misijní růže
Adorace pro misie
Misijní neděli
Modlitbou duše dýchá
Staré známé přísloví – „modlitba je dýchání duše“ vyjadřuje mnohem více, než je na první pohled zřejmé. Svatý Pavel v listě Soluňanům píše: „Bez přestání se modlete“ (1 Sol 5, 17). Jenom ten, kdo se opravdu modlí, a to ne jenom nějaké naučené texty, ale žije modlitbou, tzn. vztahem s živým Pánem každý dobrý den, o tom může něco povědět, tedy být přesvědčivým svědkem samotného Vzkříšeného Bohočlověka Ježíše. Modlitba je také ticho a usebrání, bez kterého jen těžko pronikneme do smyslu misijního díla. Ano, kdo chce porozumět smyslu misie v duchu Kristova poslání, musí mít téhož ducha, jako měl On, první misionář poslaný od Nebeského Otce na tento svět. Žít naplno svoji katolickou (všeobecnou) křesťanskou identitu, svátostný život, především čerpat z nevyčerpatelného zdroje a pokladu všech pokladů, kterým je Eucharistie, živý Kristus, který se nám dává za pokrm. Tento lék nesmrtelnosti a „sérum“ věčného života, oživující blahodárný lék proti jakémukoliv „uštknutí“ zlem, je zárukou a nesmírnou posilou každého pravého katolického (univerzálního) misionáře, který v síle Toho, kterého přijal, jde a zvěstuje neohroženě své poznání, a to nejen vlastními schopnostmi, ale především Božskou mocí, která na něm spočívá. Ano, každé pravé a požehnané misijní dílo vychází ze slavení Nejsvětějšího tajemství, kterým je Eucharistie, život neustálého „dýchání duše“, kterým je modlitba k Otci, skrze Syna v Duchu Svatém. Tak to bude až do konce světa. Na otázku Proč misie dnes? – odpovídá také Jan Pavel II v dokumentu Redemptoris missio 11: „Otevřít se Kristově lásce znamená pravé osvobození“. Pokušení dneška spočívá v tom, zredukovat křesťanství na lidskou moudrost a udělat z něho současně nauku příjemného života. Ve značně sekularizovaném světě nastoupila „postupná sekularizace spásy“, za kterou se bojuje jistě ve prospěch člověka, ale člověka, který je sám rozpolcen a omezen na horizontální dimenzi. My naproti tomu víme, že Ježíš přišel, aby přinesl úplnou spásu; spásu, která chce vykoupit celého člověka a všechno lidstvo, a otevírá mu úžasné horizonty Božího synovství. Ti, kteří jsou včleněni do katolické církve, mohou se cítit privilegováni, avšak právě proto jsou ještě více povinni svědčit o víře a o křesťanském životě …nechť si uvědomí, „že si své vynikající postavení nezískali vlastní zásluhou, ale obdrželi je zvláštní Kristovou milostí“. Karel Soukal, diecézní ředitel pro apoštolský exarchát
