Ve dnech 7. – 13. 4. 2024 proběhlo tradiční setkání pracovníků PMDD evropských zemí – CEME 2024. Od 7. dubna se v klášteře bosých karmelitánů ze Snagova nedaleko Bukurešti sešlo 43 účastníků z 25 evropských zemí. Z České republiky se setkání zúčastnil P. Pavel Morávek, diecézní ředitel PMD v litoměřické diecézi a Jana Trojovská Drahovzalová, asistentka národního ředitele PMD v ČR.
Celého setkání se účastnila sestra Roberta Tremarelli, generální sekretář Papežského misijního díla dětí z Říma.
O celém setkání napsala Jana Trojovská: “Letos jsme se spolu s ostatními účastníky, kterých bylo nakonec více než 40, vydali do rumunské Bukurešti, respektive do karmelitánského kláštera poblíž hlavního města. Společný program začal v neděli mší svatou slouženou v italštině, ale my jsme se jí bohužel zúčastnit nemohli, protože jsme teprve přistávali na místním letišti. Naštěstí to bylo jediné, co jsme z letošního setkání, jehož tématem byla Spolupráce, nestihli.
Každé setkání je originální. To letošní bylo výjimečné počtem účastníků. Hostitelé byli úžasní, skvěle se starali o každého z nás. Musím říct, že před nimi smekám klobouk – vše zařídila jen dvojice pracovníků PMD v Rumunsku – víc jich tam prostě není – národní ředitel Fr. Eugen Blaj a jeho asistentka Matilda Andrici.
Každý den začínal společnou modlitbou nebo mší svatou (záleželo na dalším denním programu) a vše bylo slouženo v rozličných jazycích – francouzštině, italštině, španělštině, angličtině, ale požehnání zaznělo i v češtině či polštině. Po chutné snídani následoval společný program, jehož většinu díky počtu zemí zabralo představování materiálů a aktivit, které každá země pro nejmenší misionáře připravuje. Musím přiznat, že pokud by na příštím CEME měl být zastoupen podobný počet zemí, asi by se hodilo tuto část nějak transformovat, protože zbylo málo času na kreativitu či konkrétnější sdílení mezi jednotlivými zeměmi. Po skvělém obědě následovala druhá část společného programu, která trvala až do večerní mše svaté či modlitby – podle toho, co bylo ráno. Poté už na nás čekala vydatná večeře a po ní opět společný program, který byl už více individualizovaný podle toho, co kdo chtěl řešit, s kým potřeboval mluvit, apod. Je trochu škoda, že tento prostor nemohl být někdy odpoledne, protože by byl určitě mnohem lépe využit než večer po deváté hodině. Nicméně chápu, že pořadatelé potřebovali dát prostor všem a i tak bylo pro některé země přidělených 15 minut nedostatečných.
V úterý pro nás přátelé z Malty pod vedením otce Reubena Gauci připravili skvělý program, který nazvali modlitební prostory. Jednalo se o to, naučit se (děti) modlit za nejrůznější věci, ale hlavně být při modlitbě přítomen teď a tady. Musím říct, že tato aktivita mě velmi zaujala a moc by se mi líbilo, kdybychom ji mohli také rozpracovat nabídnout například Misijním klubkům či farním společenstvím.
Středeční dopoledne zaplnila skvělá přednáška „Misie znamenají spolupracovat“, která nám všem nabídla zajímavá zamyšlení a pohledy na to, co všechno vlastně misie jsou. (bohužel tu nemám poznámkový blok, ve kterém mám jméno přednášejícího…) Na konci přednášky zazněly praktické závěry – být misionářem znamená být jako ostatní, zároveň být jiný než ostatní a zároveň motivovat a umět zapojit další lidi. Ráda bych se s vámi podělila o závěrečnou modlitbu celé přednášky: „Pane, povolal jsi mě, abych se stal misionářem. I v mé přízemnosti a hříšnosti jsi mě vyvolil, abych zpíval Píseň tvé lásky, Hymnus tvého milosrdenství, Hymnus tvé spravedlnosti. Veď mou cestu, Pane. Pošli mě k lidem, které jsi stvořil, ať už musím projít celý svět, nebo jen tuto ulici.“
Po krátké pauze následovala volba, ve které zemi se bude konat CEME příště. O to být hostitelem se ucházely 3 naši sousedé – Poláci, Rakušané a Slováci, přičemž při hlasování vyhrálo Slovensko.
Odpoledne nás ještě čekala návštěva 2 bukurešťských bazilik, ve kterých nás přivítali biskupové. Jednalo se o pravoslavnou katedrálu sv. Basila Velkého a ortodoxní katolickou katedrálu sv. Josefa. Mezi těmito dvěma pamětihodnostmi nás čekala zastávka na bukurešťské nunciatuře, kde nás všechny osobně přivítal apoštolský nuncius pro Rumunsko a Moldávii Giampietro Gloder, který nás po svém působišti provedl, mile pohostil a na závěr se s námi také vyfotografoval.”
