sv. Terezie z Lisieux
datum svátku: 1. října
Narodila se 2. ledna 1873 v Alençonu v severozápadní Francii, jako poslední z devíti dětí manželům Martinovým. Pokřtěna byla jako Marie Františka Terezie Martinova. Když jí bylo tři a půl roku, zemřela jí matka. Otec se poté přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do školy v penzionátu sester benediktinek (1881). Ve svých devíti letech se stala členkou Papežského misijního díla dětí a pravidelně doma mysleli na pomoc potřebným. Toužila už od dětství stát se řeholnicí jako její starší sestry. Nakonec se jí to v 15 letech podařilo, i když to bylo výjimečné. Byl do toho zasvěcen i tehdejší papež Lev XIII. a musela mít zvláštní povolení od biskupa. Sestry v klášteře jí moc nerozuměly, myslely si, že je domýšlivá a pyšná. Přitom Terezie, která navenek působila klidně a vyrovnaně, trpěla po celý život stavy úzkosti. Byla často mučena myšlenkou, že ji Bůh opustil. Vždy znovu však uměla odolávat i nejsilnějšímu pokušení. Někdy byla přesvědčena, že je odsouzena k zatracení. Přesto se zcela odevzdávala Kristově lásce.
Když jí bylo asi 20 let, uložila jí sestra Pavlína, která se mezitím stala převorkou, psát vzpomínky z dětství. Vznikly tak „Dějiny duše“. Vynikala pokorou, evangelijní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu „duchovního dětství“ uváděla také novicky, které jí představená svěřila. Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší. Modlila se především za kněze a misie. Karmelitský řád žádal po řeholnicích tvrdou kázeň: manuální práci bylo vyhrazeno 5 hodin, chórové modlitbě a rozjímání šest a půl, osvěžení a soukromému zaměstnání čtyři hodiny, cvičení novicek půl, jídlu hodina a tři čtvrtě, spánku šest až sedm hodin. Její křehké zdraví nakonec nesneslo tvrdý život karmelitek. O Velikonocích 1896 kašlala krev, za rok ji přenesli na ošetřovnu a tam 30. září 1897 zemřela na tuberkulózu. Město Lisieux se stalo poutním místem Západu a v roce 1929-1954 tam byla postavena bazilika, v níž jsou ostatky sv. Terezie ve skleněné rakvi, a proudí sem statisíce poutníků. Už v roce 1925 byla svatořečena, 1927 se stala patronkou misií. V roce 1997 ji prohlásil papež Jan Pavel II. za učitelku církve.