sv. Patrik
datum svátku: 17. března
Svatý Patrik se narodil kolem roku 385 v pobřežní Anglii, ve věřící rodině bohatého městského radního, jáhna a statkáře. Jeho strýc byl knězem. Přesto, že rodina žila vztahem k Bohu, Patrik sám se víře spíše vyhýbal. Zlom nastal v jeho 16 letech, kdy irští piráti přepadli otcův statek a Patrika spolu s mnohými dalšími zajatci odvlekli jako otroky do své domoviny. Jinoch se na šest let stal strádajícím pastýřem ovcí knížete Milga. Zde v modlitbách nalezl Boha, naučil se dokonale irsky a poznal irskou mentalitu, zvyky i způsob života. Ve 22 letech se mu podařilo uprchnout lodí plující do Francie a po mnoha útrapách se dostat domů.
Sny o Irsku ho však vracely zpět. Slyšel v nich volání k návratu, tentokrát jako misionář. Patrik vzal volání vážně a svědomitě se začal chystat na jeho odpověď. Nejprve žil několik let jako mnich na Lérinských strovech u Azurového pobřeží, později se v Galii připravoval u svatého Germána, biskupa v Auxerre, na přijetí kněžství. Jako kněz a biskup potom získal v Římě od papeže svatého Celestina pověření k hlásání evangelia v Irsku. Byl si vědom, že jeho mise nebude jednoduchá. Irsko bylo tehdy prosyceno pohanstvím a žilo zde jen velmi málo křesťanů. Na lid měli neomezený vliv modloslužební kněží – druidové a národní pěvci – bardové. Sami Irové byli svobodymilovní a suroví. Roku 432 začal Patrik procházet Irsko křížem krážem a všude s nebojácnou apoštolskou horlivostí hlásal slovo Boží. Nejdříve obrátil hospodáře, u kterého sloužil jako otrok, a potom samotného krále Laognaira, s kterým se setkal na Bílou sobotu. Zapálením velikonočního ohně uklidnil druidy a získal pověst mocného muže. Z jeho knihy Vyznání se můžeme dovědět o úspěších, ale i odporu a nebezpečích, s kterými se setkával. Snažil se nahradit pohanské svátky křesťanskými, čímž dosáhl toho, že se nakonec druidové a bardové stali křesťanskými mnichy a pohanské kněžky žily po způsobu řeholnic. Jeden z bývalých bardů začal dokonce nadšeně skládat zpěvy na Kristovu oslavu. Na Patrikovo pozvání jezdilo do Irska množství kněží a biskupů z jiných zemí. V zemi se během krátké doby vybudovalo na 300 chrámů a bylo pokřtěno na 120 tisíc lidí. Brzy se o zemi začalo říkat, že je to „ostrov svatých“. Po téměř 20 letech usilovné katechetické práce si Patrik zřídil v Armagh své biskupské sídlo. Irové ho milovali jako otce a bohatí mu nosili dary. Ty však Patrik odmítal se slovy, že chudoba je nejjistější cesta do nebe.
Za 30 let jeho působení se stalo prakticky celé Irsko křesťanským. Pokřtěné Iry Patrik učil číst a psát a ty nejschopnější z nich světil na kněze. Podle víry ostrovanů vykonal mnoho zázraků. Poručil například zmijím, aby opustily Irsko. Dodnes zde žádné nenajdete. Svatý Patrik zesnul 17. března r. 461 ve městě Alster. Písemnosti sv. Patrika zahrnují chvalozpěv (modlitbu) Lorica, nazvanou poeticky jako Štít sv. Patrika, Dopis vojákům Corotika (bretonského vládce) a jakýsi vlastní podrobný životopis, nazvaný Confessio. V Dublinu se dosud uchovává jeho zub a zvonek.
Je patronem Irska, Nigérie, inženýrů, kadeřníků, kovářů, horníků, bednářů, zajatců, je ochráncem dobytka, ochráncem proti hadům, proti strachu z hadů, proti hadímu uštknutí; proti obtížnému hmyzu; proti zlu. Bývá zobrazován s hady a trojlístkem, na kterém prý sv. Patrik pohanům vysvětloval Svatou Trojici. Trojlístek je i národním znakem Irska.