bl. František Pacheco a osm druhů z Nagasaki
datum svátku: 20. června
FRANTIŠEK PACHECO se narodil v roce 1566 v Ponte do Lima u Brage v Portugalsku. Už jako dítě se zajímal o misie. Jeho zájem vzrostl ještě víc, když se strýc z matčiny strany stal misionářem. Jako 19letý vstoupil na konci roku 1585 k jezuitům, kteří v té době hlásali evangelium v Brazílii a Japonsku. Nejprve absolvoval noviciát a studium filozofie v Coimbre. Roku 1592 dostal povolení 41 představených k cestě na Dálný východ. V indickém městě Goa, hlavním jezuitském středisku na území Asie, dokončil studia a přijal kněžské svěcení. K další misijní přípravě byl poslán do Macaa na východočínském pobřeží. Zde nejprve působil jako profesor teologie. Roku 1603 složil řeholní slavné sliby a o rok později odešel do japonského Mijaku, aby důkladněji poznal japonskou řeč a kulturu. Skutečné misijní působení začal v kraji Sakai, ale roku 1608 byl na čtyři léta odvolán zpět do Macaa, aby na místě rektora semináře pomáhal s přípravou dalších misionářů. Po návratu do Japonska byl jmenován generálním vikářem. Když zemřel biskup, zastával i jeho práci. Po dvou letech však vypuklo pronásledování křesťanů a všichni misionáři včetně Františka museli odejít do Macaa. František se však nehodlal vzdát. Další rok se vrátil v přestrojení za obchodníka, někteří další misionáři v přestrojení za námořníky. František začal misijní práci v kraji Takaku a na ostrovech Amakusa. Roku 1619 přesídlil do Kami a po dvou letech se stal provinciálem. I přes mnohé těžkosti udržoval spojení s jezuity v zemi, dokonce i s odsouzenými na smrt. Přijímal nové členy do řádu a ve funkci apoštolského administrátora se staral i o jiné řády v zemi. Skrytě, převážně v noci, vykonával kněžskou službu. Z bezpečnostních důvodů se zdržoval v Kočinotzu, poblíž moře, místo v Nagasaki. V prosinci 1625 bylo jeho počínání vyzrazeno. František Pacheco byl zatčen v domě bratrů Mateja a Mancia Arakiových a spolu s ním všichni, kdo jakkoliv misionářům pomáhali.
KAŠPAR SADAMATSU se narodil v japonské Omuře asi roku 1567. Vystudoval jezuitskou misijní školu a koncem roku 1582 se stal řádovým bratrem. Protože ovládal japonský pravopis, stal se Františkovým tajemníkem a bydlel v sousedním domě u Petra Arakiho a jeho manželky Zuzany. Všichni byli zatčeni 18. a 19. 12. 1625 a uvězněni v Šimabare mezi dalšími jezuity a jejich spolupracovníky. Současně byl odveden i JAN KISAKU, jehož chtěli ostatní zachránit sdělením, že je jen na návštěvě, on však chtěl patřit k ostatním, i když ještě jezuitou nebyl. PAVEL KINSUKE narozený roku 1581 v Usande, v Japonsku byl spolupracovníkem jezuitů Jeronýma de Angelis a Petra Pavla Navarry. Později se stal katechetou Františka Pacheca. S ním se dostal do vězení, kde se stal jezuitou. Podobný byl i osud Japonce PETRA RINSEIE narozeného ve Fačiraně r. 1588. BALTAZAR DE TORRES se narodil v roce 1563 v Granadě, ve Španělsku. V 16 letech vstoupil do jezuitského řádu a roku 1592 se dostal do Macaa. Tam osm let vyučoval teologii. Potom odešel pracovat jako misionář. Když od roku 1614 nemohl z důvodů pronásledování veřejně vystupovat, uchýlil se do vesnice v blízkosti Nagasaki. V březnu 1626 byl objeven i se svým katechetou a dopraven do vězení v Omuře. Uvězněn byl i jeho hostitel, prostý rolník Jan Tanaku se svou ženou Kateřinou.
Ital JAN ZOLA, narozený roku 1575 v Brescii, od mládí toužil po řeholním a misijním povolání. Jako jezuita odešel roku 1602 na čtyři roky do Indie. Odtud měl přejít do Koreje. Nepodařilo se mu tam však dostat, a tak zůstal v Japonsku. V Takaku a okolí působil 20 let. Místní ho měli velmi rádi. Ovládal japonský jazyk, respektoval tamní způsob života a byl velmi přátelský. Japonce učil nejen základní pravdy víry, ale vedl je i k mariánské úctě. Dokonce pro ně napsal knihu na toto téma. Za pronásledování navštívil vězněného kněze Petra Navarru. Ten mu předpověděl mučednickou smrt. 22. 12. 1525 byl Jan Zola zatčen i s katechetou Vincencem Kaunem. Byli dopraveni do Šimabare, kde je čekalo utrpení se závěrečným upálením na svatém vrchu v Nagasaki. VINCENC KAUN pocházel z korejské šlechtické rodiny. Do Japonska se dostal roku 1591 jako malý chlapec zajatý ve válce. Byl dán na výchovu k jezuitům, kde ve 13 letech přijal křest. Po čtyřletém studiu v Arimě se stal katechetou a kazatelem. S Janem Křtitelem Zolou měl pracovat na založení misií v Koreji, ale stejně jako on se tam nedostal. Rozhodl se jít pěšky přes Čínu. Během čtyřletého pobytu se seznámil s čínskou řečí a písmem. Pak se vrátil přes Macao do Japonska. Zde se stal pomocníkem a katechetou Jana Zola především mezi čínskými a korejskými přistěhovalci. Když odmítl vzdát se víry a sloužit atimskému guvernérovi, byl mučen a uvězněn. Ve vězení všichni trpěli krutou zimou a hladem. Přesto mezi vězni oddanými Kristu a jeho církvi panoval pokoj a zavedli dokonce klášterní pořádek se společnými modlitbami a dalšími úkony. I tam o. František přijal do řádu nové členy z řad vězněných pomocníků a katechetů: Jana Kisaku, Michaela Tozo, Pavla Kinsuke, Petra Rinsei a Vincence Kauna. Nagasacký guvernér dal 17. 6. 1626 předvést vězněné jezuity do Nagasaki, aby z jeho rozhodnutí byli o tři dny později upáleni na svatém vrchu. Jejich popel byl z rozkazu guvernéra naházen do moře. V červenci 1867 je papež Pius IX. prohlásil za blahoslavené.