FB twitter YouTube

Poselství papeže k Misijní neděli 2007

Poselství Benedikta XVI. ke Světovému dni misií 21.10. 2007

Milí bratři a sestry,

k příležitosti nastávajícího Světového dne misií (Misijní neděle) bych chtěl vyzvat celý Boží lid – pastýře, kněze, řeholníky, řeholnice a laiky – ke společnému zamyšlení se nad nutností a důležitostí, kterou má i v této současné době misijní činnost církve. Nepřestávají znít, jako opětovné univerzální volání a naléhavý příkaz, slova Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného, který dříve než vstoupil do nebe, svěřil apoštolům misijní příkaz: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A k tomu dodal: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,19-20) V zodpovědné evangelizaci nás podporuje a doprovází jistota, že On, který je pánem žně, je s námi a neustále vede svůj lid. Kristus je nevyčerpatelným pramenem misie Církve. Tento rok nás k obnovení misijního úsilí vede, mimo jiné, i další motiv: výročí 50 let od vydání Encykliky papeže Pia XII Fidei Donum, která podpořila a podnítila spolupráci Církví pro misie ad gentes.

Všechny církve pro celý svět„, toto je vybrané téma pro nastávající Světový den misií. Vyzývá místní Církve všech kontinentů k spoluzodpovědnosti týkající se naléhavé nutnosti obnovení misijní činnosti vzhledem k velkému množství vážných výzev naší doby. Okolnosti, ve kterých lidstvo žije, jsou samozřejmě změněné, a v posledních desetiletích bylo vyvinuto velké úsilí pro šíření Evangelia, zvláště pak v období po II. Vatikánském koncilu. Zůstává ovšem ještě mnoho práce, aby se odpovědělo na misijní příkaz, se kterým se Pán neúnavně obrací na každého pokřtěného. On pokračuje v povolávání v první řadě tzv. Církví se starou tradicí, které v minulosti podpořili misie, kromě materiálních prostředků, vysláním velkého množství kněží, řeholníků, řeholnic a laiků, kteří věnovali život účinné spolupráci mezi křesťanskými komunitami. Z této spolupráce vzešlo bohaté ovoce apoštolátu jak pro církve v misijních oblastech, tak pro církve, ze kterých misionáři pocházeli. V prostředí vyznačující se rozvinutou sekularizovanou kulturou, která stále více zasahuje západní společnost, s přihlédnutím, kromě jiného, na krizi rodiny, snižování počtu duchovních povolání a postupující stárnutí kněží, tyto církve podstupují riziko, že se uzavřou do sebe, že se budou dívat do budoucna se stále menší nadějí a že se zpomalí v jejich misijním úsilí. Ale je to právě vhodný moment k důvěřivému otevření se Boží Prozřetelnosti, která svůj lid nikdy neopustí a která ho mocí Ducha Svatého vede k dovršení svého věčného plánu spásy.

Věnovat se velkoryse misiím ad gentes zve Dobrý Pastýř také mladé Církve. Tyto komunity se neustále rozrůstají, přestože musí ve svém vývoji překonávat nemálo těžkostí a překážek. Některé mají velké množství kněží a zasvěcených osob, z nichž mnozí i přes množství místních nutných potřeb jsou posláni vykonávat svou pastorační službu a apoštolskou činnost jinam, třeba i do zemí se starou křesťanskou tradicí. Tímto způsobem se účastníme prozřetelnostní „výměně darů“, která prospívá celému mystickému tělu Kristovu. Toužím po tom, aby se zintenzivnila misijní spolupráce, která si váží možností a charismatu každého. Mimoto si přeji, aby se slavení Světového dne misií podílelo na zvýšení povědomí všech křesťanských společenství i všech pokřtěných o univerzální povaze Kristovy výzvy hlásat jeho Království až do nezazších koutů světa. „Církev je misijní již svou podstatou,“ – píše Jan Pavel II v Encyklice Redemptoris missio – „protože Kristův výrok není pouze podmínečný nebo jen vnější formalitou, ale dotýká se přímo srdce církve. Z toho vyplývá, že celá církev i jednotlivá církevní společenství jsou poslány k národům. „Aby misionářská horlivost kvetla u vlastních krajanů“, je velmi vhodné, aby se mladé církve co nejdříve činně podílely na všeobecném misijním díle církve – i když samy trpí nedostatkem kněží – vysíláním misionářů, kteří by hlásali evangelium po celém světě“ (č.61).

Padesát let po historické výzvě mého předchůdce Pia XII Encyklikou Fidei donum ke spolupráci mezi církvemi ve službě misiím, bych chtěl zdůraznit, že hlásání Evangelia pokračuje a je svou povahou naléhavý a aktuální. V již citované Encyklice Redemptoris missio, papež Jan Pavel II, dle jeho mínění, shledává, že „poslání církve je mnohem obsáhlejší než „communio mezi církvemi“; musí se orientovat také a především ve smyslu specificky misijního charakteru“ (č. 64). Misijní úsilí tedy zůstává, jak již bylo mnohokrát zdůrazňováno, první službou církve, kterou v současnosti slouží lidstvu, aby orientovala a evangelizovala kulturní, sociální a etické transformace, aby nabídla spásu Krista člověku dnešní doby, v mnoha částech světa, poníženého a utlačovaného na základě zapříčinění chudoby, násilí a systematického upírání lidských práv.

Tomuto universálnímu poslání církve nelze uniknout, pro církev je závazné. Jelikož Kristus svěřil misijní poslání na prvním místě Petrovi a apoštolům, tento úkol dnes tedy přísluší především následovníku Petra, kterého Boží prozřetelnost vybrala jako viditelný základ jednoty církve, a biskupům, kteří jsou jako první zodpovědní za evangelizaci jakožto    členové biskupského kolegia a zároveň pastýři místních církví (srv. Redemptoris missio 63). Obracím se tudíž na všechny pastýře v celém světě, které Pán ustanovil, aby vedli jeho jediné stádo, aby společně sdíleli starost o hlásání a šíření Evangelia. Byla to právě tato starost, která přinutila před padesáti lety Služebníka Božího Pia XII, aby dal základ misijní spolupráci, která by lépe odpovídala požadavkům doby. Vzhledem k perspektivám evangelizace žádal církve se starou křesťanskou tradicí, aby vyslaly kněze na podporu církví nově založených. Tímto položil základ nové misijní iniciativě, kterou nazval „Fidei donum“, což jsou také první slova jeho Encykliky. Dále k tomu napsal: „Uvažujíc o tom, že na jedné straně jsou nespočetné zástupy našich synů, kteří se, zvláště v zemích se starou křesťanskou tradicí, účastní na dobrech víry, a na straně druhé jsou ještě větší davy těch, kteří zatím na poselství spásy ještě čekají, cítím horoucí touhu vás, ctihodní bratři, vyzvat, abyste s horlivostí podpořili svatou věc týkající se rozšíření se církve ve světě“. A ještě dodal: „Vůle Boží, aby  následně na mou výzvu pronikl hlouběji do srdcí všech kněží misijní duch a skrze jejich službu zapálil všechny věřící”(AAS XLIX 1957, 226).

Vzdáváme díky Pánu za bohaté ovoce obdržené z této misijní spolupráce v Africe a v dalších krajinách. Zástupy kněží, poté co opustili svou rodnou zemi, vložili své apoštolské úsilí do služby nově vznikajícím komunitám v chudých a v rozvojových oblastech. Mezi nimi je nemálo mučedníků, kteří svědectví slova a apoštolskou obětavost spojili s obětí života. Nemůžeme zapomenout ani na mnoho řeholníků, řeholnic a dobrovolníků laiků, kteří se společně s kněžími nasadili pro šíření Evangelia až na konec světa. Kéž se Světový den misií stane příležitostí, abychom vzpomněli v modlitbě na tyto bratry a sestry a na všechny, kteří pokračují nasazování se v oblastech rozsáhlé misijní činnosti. Prosíme Pána, aby jejich příklad dal kdekoliv podnět mnoha k novým povoláním a k obnově misijního vědomí křesťanskému lidu. Ve skutečnosti každá křesťanská komunita se rodí jako misionářská, a je to právě na základě odvahy evangelizovat, na kterém se měří láska věřících k jejich Pánu. Takže bychom mohli říci, že pro jednotlivé věřící už se nejedná jednoduše spolupracovat v evangelizačních aktivitách, ale aby oni sami cítili protagonisty a spoluodpovědnými za misijní poslání církve. Tato spoluzodpovědnost vyžaduje, aby rostlo společenství mezi komunitami a aby se zvyšovala vzájemná pomoc co se týká jak personální (kněží, řeholníci, řeholnice a laičtí dobrovolníci) tak i užívání prostředků v současnosti nutných pro evangelizaci.

Milí bratři a sestry, misijní příkaz Kristem svěřený apoštolům se týká opravdu všech. Světový den misií ať je tudíž vhodnou příležitostí si to více uvědomit a vypracovat společně náležité duchovní a formativní itineráře, které podpoří spolupráci mezi církvemi a přípravu nových misionářů pro rozšiřování Evangelia v této současné době. Ať není zapomínáno, že prvním a hlavním příspěvkem, kterým máme přispívat k misijní činnosti církve, zůstává modlitba. „Žeň je hojná, ale dělníků málo – říká Pán – Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Lk 10,2) „Na prvém místě – napsal před padesáti lety papež Pius XII – modlete se tedy, ctihodní bratři, modlete se více. Pamatujte na nekonečné množství duchovních potřeb tolika národů, kteří jsou ještě tak daleko od pravé víry nebo jim chybí tolik posily, aby v ní vytrvali“(AAS, cit., pag. 240). A vyzývá k tomu, aby se sloužilo stále více mší svatých za misie, s vědomím, že „se takto odpovídá na přání Pána, který miluje svou církev a touží po tom, aby se rozšířila a vzkvétala v každé části země“ (ibid., pag. 239).

Milí bratři a sestry, i já obnovuji tuto výzvu, v současnosti víc jak kdy jindy aktuální. Ať se ve všech komunitách rozšíří společná prosba směřovaná k Otci našemu, který je v nebesích, aby přišlo jeho království na zem. Zvláštním způsobem se obracím s výzvou k dětem a k mládeži, vždy připraveným k misijnímu působení. Obracím se k nemocným a trpícím a připomínám hodnotu jejich spolupráce, tajemně a neoddělitelně spojené s dílem spásy. Žádám osoby zasvěcené a především ty, kteří žijí v klausurovaných klášterech, aby zintensivnily jejich modlitby za misie. Díky snaze všech věřících, ať se rozšíří v celé církvi duchovní síť modliteb na podporu evangelizace. Panna Maria, která s mateřskou starostlivostí doprovázela vznikající církev, kéž řídí naše kroky také v této naší době a získá nové Letnice lásky. Na její přímluvu abychom si všichni více uvědomovali své misijní poslání a povolání k tomu být svědky Páně každým okamžikem svého života. Kněze “Fidei donum”, řeholníky, řeholnice, laické dobrovolníky a vůbec všechny ty, kteří se jakýchkoliv způsobem věnují evangelizační činnosti a hlásání Evangelia, ujišťuji mou každodenní modlitbu v té chvíli, kdy všem uděluji své Apoštolské požehnání.

Z Vatikánu, 27. května 2007, Slavnost Seslání Ducha Svatého 

Benedikt XVI.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio