FB twitter YouTube

Poselství papeže k Misijní neděli 2001

Poselství Sv. otce Jana Pavla II. k Misijní neděli 21. října 2001

„ O Hospodinově milosrdenství chci zpívat navěky.“ (Ž 89,2)

 Milí bratři a sestry!

1. S velkou radostí jsme slavili Jubileum spásy, čas milosti pro celou církev. Každý věřící mohl zakusit Boží milosrdenství a právě ono nás nabádá k „širokému záběru“, abychom si připomínali minulost, žili s nadšením v přítomnosti a s důvěrou se otvírali budoucnosti, v přesvědčení, že Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i navěky! (Žd 13, 8) (srv. apoštolský list NMI, l). Pohled do budoucnosti, osvětlený nadějí, je základem konání v církvi v novém tisíciletí. Tímto poselstvím se obracím na vás, při příležitosti Světové misijní neděle, kterou budeme slavit 21. října 2001.
2. Je čas dívat se vpřed, s pohledem upřeným na Ježíšovu tvář (srv. Žd 12, 2). Duch nás volá „Nasměrovat se do budoucnosti, která nás očekává“ (NMI,3), svědčit a vyznávat Krista, vzdávajíce díky za „divy“, které Bůh pro nás vykonal: Miserícordias Domini in aeternum cantabo (Z 89, 2) (tamtéž, 2). Při příležitosti Světové misijní neděle minulého roku jsem připomenul, že misijní úsilí pramení z rozpalující kontemplace Pána Ježíše. Křesťan, který kontempluje Ježíše Krista, nemůže nezažít uchvácení nadšením (srv. O zasvěceném životě, 14) pro úsilí svědčit o své víře v Krista, jediného spasitele člověka.
Kontemplace tváře Pána Ježíše podněcuje v učednících „kontemplaci“ tváří mužů a žen okolo nás: vždyť Pán Ježíš se ztotožňuje „se svými nejmenšími bratry“ (Mt 25,40.45). Kontemplace Ježíše, „prvního a největšího evangelizátora“ (EN, 7), nás mění na evangelizátory. Uvědomujeme si Jeho vůli dát věčný život těm, které mu Otec svěřil (srv. J 17,2). Bůh chce, aby byli spaseni všichni lidé a poznali pravdu (l Tím 2,4) a Ježíš věděl, že Otcovou vůlí bylo, aby ohlašoval Boží království i v jiných městech: vždyť proto jsem poslán (Lk 4,43).
Ovocem kontemplace „nejmenších bratrů“ je objev, že každý člověk, i když někdy tajemným způsobem, hledá Boha. Vždyť je Jím stvořený a milovaný. Tak Ho objevili první učedníci: Pane, všichni tě hledají (Mk 1,37). A „Řekové“ v následujícíchích generacích zvolají: Chtěli bychom vidět Ježíše (J 12,21). Kristus je nové světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět (srov. J 1,9); každý člověk ho hledá a dychtí po Něm (Sk 17,27), hnaný niternou přitažlivostí, jejíž původ ani dobře nezná. Je skrytá v Božím srdci, z něho pramení všeobecná spásná vůle. Svědky a ohlašovateli o něm nás učinil Bůh. Za tím cílem nás v nových Letnicích rozpaluje ohněm svého Ducha, svojí láskou a svou přítomností: já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa (Mt 28,20).
3. Tedy ovocem Velkého jubilea je i hlásání požadované Pánem od každého křesťana -s pohledem naděje a víry vpřed. Máme čest, že nás Pán opět s důvěrou a velkým milosrdenstvím volá do služby (srv. l Tím l, 12.13). To není povolání jen pro některé, ale pro všechny, každého v jeho životním stavu. S ohledem na toto jsem v apoštolském listě Novo millenio ineunte napsal: „Toto nadšení určitě vzbudí v církvi nového misijního ducha, který se nebude vztahovat jen na „profesionály“, ale zachytí a přivede k zodpovědnosti všechny členy Božího lidu. Kdo se opravdu setkal s Kristem, ten si ho nemůže nechat pro sebe, musí ho hlásat. Je potřeba nové apoštolské úsilí, žité v každodennosti společenství a skupin křesťanů… Tato Kristova nabídka je určená pro všechny a s důvěrou. Je potřeba se obrátit na všechny: dospělé, rodiny, mládež, děti, bez zakrývání nejradikálnějších požadavků evangelijního poselství. Mít vždy na zřeteli požadavky každého, co se týká citlivosti a jazyka, podle Pavlova příkladu: Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé (l Koř 9,22)“ (č. 40).
Misijní povolání nabývá zvláštním způsobem jedinečné naléhavosti, když se podíváme na tu část lidstva, která ještě nezná, anebo neuznává Krista. Milovaní bratři a sestry, misie ad gentes platí dnes mnohem víc než kdy jindy. V srdci si uchovávám tvář lidstva, kterou jsem mohl kontemplovat v čase svého putování světem: je to tvář Krista, která se odráží v chudých a trpících, Kristova tvář svítící z tváří těch, kdo žijí jako ovce bez pastýře (srv. Mk 6,34). Každý muž a žena mají právo, aby jim bylo „mnoho“ (tamtéž) zvěstováno.
S uvědoměním si vlastní křehkosti a nedostatečnosti je i apoštol v pokušení poslat lidi pryč. A právě v tom okamžiku, kdy člověk kontempluje tvář Milovaného, každý z nich musí znova poslechnout Ježíšova slova: „Nemusí nikam chodit, vy jim dejte jíst“ (Mt 14,16; Mk 6,37). A tak je možné zažít lidskou slabost a Pánovu milost současně. Vědomi si své křehkosti, kterou jsme hluboko zasaženi, cítíme touhu vzdávat Bohu díky za všechno, co pro nás učinil a co ve své milosti učiní.
4. Jak nevzpomenout při této příležitosti na všechny misionáře a misionářky, kněze, řeholnice a řeholníky, laiky, kteří udělali z misie ad gentes na celý život důvod svého bytí. Svým životem ohlašují díky Pánu navěky (Ž 89). A nejednou to „navěky“ končí prolitím krve: mnozí byli „svědky víry“ v minulém století! I díky jejich velkodušnému sebedarování se mohlo Boží království rozšířit. K nim se obrací naše vděčná vzpomínka provázená modlitbou. Jejich příklad je podnětem i pomocí pro všechny věřící. Jsou povzbuzeni k odvaze, když jsou obklopeni takovým zástupem svědků (Žd 12,1). Díky jejich životu a slovu evangelium znělo a zní na všech kontinentech.
Nejmilejší bratři a sestry, nemůžeme mlčet o tom, co jsme viděli a slyšeli (srv. Sk 4,20). Viděli jsme dílo Ducha a Boží slávu projevit se ve slabosti (srv. 2 Kor 12; l Kor l). I dnes jsou pro nás mnozí muži a ženy svým zájmem a obětí účinným projevem Boží lásky. Od nich jsme dostali víru a jsme pobízeni, neboť je náš čas, být hlasateli a svědky Tajemství.
5. Misie je „radostné ohlašování daru pro všechny, který je nabízený s velkým ohledem na svobodu každého: daru zjevení Boha – Lásky, který tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna (J 3,16)… Církev se nemůže vzdát misijní činnosti mezi národy. Vždy budou jejím prvořadým úkolem misie ad gentes, hlásání, že v Kristu je Cesta, Pravda, Život (J 14,6), že v něm lidé najdou spásu“ (NMI, 56). Je to pozvání pro všechny, je to naléhavá výzva, na kterou je třeba pohotově a velkodušně odpovědět. Je třeba jít! Je třeba bez váhání se dát na pochod, jako Maria, Ježíšova Matka; jako pastýři, kteří vyšli na první zvěstování anděla; jako Marie Magdaléna, když viděla Zmrtvýchvstalého. „Náš krok na začátku nového století se musí zrychlit, abychom přešli cesty světa… Zmrtvýchvstalý Kristus se chce s námi znovu setkat ve Večeřadle, kde se večer prvního dne po sobotě (J 20,19) zjeví svým, aby jim „vdechl“ oživující dar Ducha a podnítil je k velkému dobrodružství evangelizace“ (tamtéž, 58).
6. Milí bratři a sestry! Misie si vyžadují konkrétní modlitbu a úsilí. Vždyť kolik je jen požadavků, které důsledné šíření evangelia předkládá!
Letos si připomínáme 75. výročí ustanovení misijní neděle. Byl to papež Pius XI., který přijal požadavek Papežského misijního díla šíření víry a ustanovil „den modliteb a propagace misií“, aby se slavil v určitý den ve všech diecézích, farnostech a ustanoveních katolického světa. Toto podněcuje štědrost ve prospěch misií (Posvátná kongregace obřadů: Ustanovení Světové misijní neděle, 14. 4. 1926: AAS 19 (1927), sír. 23 a n.). Od té doby je Světová misijní neděle zvláštní příležitostí připomenout celému Božímu lidu neustálou platnost misijního poslání, protože „ misie se týkají všech křesťanů, všech diecézí a farností, ustanovení a sdružení“ (RM, 2). Zároveň je výbornou příležitostí uvědomit si, že „misie, nepotřebují jen pomoc, ale sdílení a především lásku k chudým.
Všechno, co jsme dostali od Boha, život i hmotná dobra, není naše“(tamtéž, 81). Tento den je důležitý v životě církve i proto, že „učí darovat: v slavení Eucharistie, která je obětí. Bohu i všem misiím ve světě.“ (tamtéž). Ať je toto výročí vhodnou příležitostí zamyslet se nad nutností s vždy větším všeobecným úsilím rozvíjet misijního ducha a shromažďovat nevyhnutelnou materiální pomoc pro chudé misionáře.
7. V promluvě na konci Velkého jubilea, 6. l. 2001, jsem řekl: „Opět je třeba začít od Krista, s nadšením Letnic, s obnoveným úsilím. Opět začít především v každodenním úsilí o svatost, bdělostí v modlitbě a poslouchání slova. Opět začít od Něho a tak svědčit o Lásce.“(č. 8). Tedy:

Opět začni od Krista, ty, kdo jsi našel milosrdenství.
Opět začni od Krista, ty, kdo jsi odpustil a přijal odpuštění.
Opět začni od Krista, ty, kdo znáš bolest a utrpení.
Opět začni od Krista, ty, kdo jsi pokoušený vlažností: rok milosti je čas bez hranic.
Opět začni od Krista, Církvi nového tisíciletí.
Zpívej a jdi (srv. obřady na závěr mše svaté na Slavnost Zjevení Páně v r. 2001).
Maria, Matko církve. Hvězdo evangelizace, kráčej s námi tak, jako jsi byla s apoštoly v den Letnic. K Tobě se utíkáme s důvěrou, aby nám Pán, na Tvoji přímluvu, dal dar vytrvalosti v misijním úkolu, který je úkolem celé Svaté Církve.

 Tímto proniknutý vám všem žehnám.
Ve Vatikánu, 3. 6. 2001, na Slavnost Letnic.

Jan Pavel II.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio