FB twitter YouTube

Dopis národního ředitele PMD 1994

Dopis národního ředitele Papežských misijních děl
k Misijní neděli 23. října 1994

Drazí bratři a sestry,

v evangeliu sv. Lukáše (10, 25-35) nacházíme krásné podobenství: „Jeden zákoník se zeptal Pána Ježíše: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého…“. Dobře známe toto podobenství, nazýváme jej podobenstvím o „Milosrdném Samaritánovi“. Je vhodné si jej připomenout o Misijní neděli.

V dalekých zemích, jako je Indie, Brazílie nebo jako jsou země Afriky, se často děti rodí do chudého prostředí, kde se zdá, že není žádná naděje v lepší budoucnost. Jsou docela ochuzeny i o uznání lidské důstojnosti. Kolem nich projde hodně lidí se zlaťáky v sevřené ruce, ale nikdo si jich nevšímá. Co potřebuje tento ubohý tvor? Je ponechán v prachu silnice bez vody, často nemocný, s očima upřenýma do dálky, toužící po něčem, k čemu si sám nemůže pomoci. Touží být něčím, někým, mít svůj vlastní zlaťák. Ten, kdo se nad ním skloní, něžně ho ošetří, dá mu dokonce zlaťák nebo rybu, ale je potřeba, aby mu také koupil udici. To znamená, nejen mu dát to hmotné, ale dát mu možnost, aby si svou prací zabezpečil potřeby k vlastnímu životu. Ano, to potřebují tito lidé, udici! Chytat ryby mohou bez košile, do školy mohou jít bosí, ale potřebují knihy, vzdělání, protože se chtějí stát lidmi, a ne žebráky. Oni sami na udici nemají, mnozí jsou nemocní a nemocnice tam není. Chtějí udici, která jim bude zdrojem obživy. Vím, že jejich srdce křičí: „My chceme být také lidmi, tak jako vy tam daleko, co nám posíláte balíčky, ale ta sukně, košile z nás neudělá důstojné lidi, učitele, řemeslníky, doktory. Potřebujeme školy, nemocnice, učňovské školy jako máte vy. Toto vše zůstává pro nás jenom snem! Ale vaše peníze nám pomohou sny uskutečnit. My vám nezávidíme, my jenom toužíme žít jako lidé.

Milí bratři a sestry, když jsem psal tyto řádky, tak se mi po těchto lidech stýskalo. My, misionáři, jsme jim rozuměli, protože jsme jejich sen s nimi prožívali. A tak dnes, když jsem daleko od nich, obracím se na vás, milí věřící: buďte těmi dobrými Samaritány, kteří si všímají ubohých! Podívejme se do srdcí těchto strádajících, vžijme se do jejich situace, pochopme touhu neuznaných a přehlížených – stát se člověkem!

Mnoho států zasílá do těchto zemí tisíce tun šatstva, potravin a dalších různých potřeb. Já vím, že i od nás bylo zasíláno nemalé množství balíčků a balíků do misií. A měli jste radost, že můžete podpořit toto dobré dílo. Ale v současné době stojí zaslání balíků mnoho peněz a adresáti musí ještě navíc platit vysoké clo. Když náklady, spojené se zasíláním balíků, věnujeme na sbírku Misijní neděle, naše pomoc bude účinnější. Podpoříme tím Papežské misijní dílo, které současně spojuje pomoc, tedy vaši pomoc, se šířením víry v rámci Kongregace pro evangelizaci národů.

A nakonec moje prosba a přání: soustřeďme se na letošní Misijní neděli, která bude 23. října! A kdo by chtěl a mohl ještě misiím pomáhat, může v dalších měsících posílat jakýkoli peněžní dar na adresu národního ředitele a konto Papežského misijního díla. Modlím se, abyste byli jako Samaritán, který dříve, než odešel od toho ubožáka, řekl hostinskému: „Postarej se o něj a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet!“ Poslední a důležitá prosba: nezapomínejte na misie ve svých modlitbách! Tomu se říká misijní duch!

Ať žijí misie, misionáři v nich a všichni, kdo jim pomáhají! Minulý rok se o Misijní neděli vybralo skoro čtyři a půl milionu korun. Tyto peníze byly věnovány na vybavení misijní nemocnice v Namibii. Doufám, že letos bude sbírka nejméně stejně úspěšná.

Váš oddaný
P. Zdeněk Čížkovský, Oblát Panny Marie Neposkvrněné
národní ředitel PMD

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio