FB twitter YouTube

Dopis národního ředitele PMD 1999

Dopis národního ředitele Papežského misijního díla
k Misijní neděli 24. 10. 1999

Milí přátelé,

vzpomínám si na příběh z Mexika, který se mi zapsal hluboko do paměti. Jednoho dne dopoledne přišel ke dveřím našeho misijního centra mladý muž a prosil o něco k jídlu. Požádal jsem ho, ať chvíli počká, že něco přinesu. Odešel jsem mu tedy připravit svačinu, a když jsem se vrátil zpět, chování tohoto muže mě poněkud překvapilo. Skrýval se za dveřmi. Ve chvíli, kdy jsem ho spatřil, podíval se na mě nepřítomným pohledem a malátnými kroky se potácel kamsi do neznáma. Nemusím asi dlouho vysvětlovat, že celou tuto tak zvláštně nepříjemnou situaci způsobily drogy. Tentokrát jsem přišel pozdě! Došlo mi, že tento člověk žádal o něco víc než jen o potraviny, i když to sám asi nedokázal ani vyjádřit.

Dnes je v evangeliu podle sv. Matouše zmínka o denáru. Jak víme, jeden denár byl denní mzdou dělníka a největší římskou mincí byl zlatý denár o hodnotě 25 stříbrných denárů.

Pokaždé, když vyslovujeme modlitbu Otče náš, prosíme o chléb pro dnešní den a Bůh nám dává ze svého bohatství lásky to nejlepší, co má. Je to jakýsi denár“, chcete-li vzácná měna Boží lásky a my jsme odpovědni za jeho správné využití. Pro každého z nás znamená tento zdarma získaný denár jiné bohatství. Ať jsou to věci duchovní či hmotné, nadání a schopnosti nebo i ty, které se dají zahlédnout jen srdcem. Toto všechno nás má vést ke vzájemné lásce, porozumění a k umění dělit se o ně zvláště tam, kde je to nejvíce potřeba. Jakou hodnotu má jeden den? Jak si ho cením já a jak je drahý v očích našeho Stvořitele?
Světový den modliteb za misie nám připomíná, že je ve světě stále obrovský počet lidí, kteří čekají na to, jak štědře budeme proměňovat vše, co od Boha dostáváme, v konkrétní skutky lásky. Pro ně mají i takové věci, jako je školní sešit nebo krajíc chleba, často velmi vysokou cenu, kterou si sami nemohou dovolit zaplatit.

Na otázku farizeů, zdali je dovoleno platit daň císaři, si Ježíš vyžádal, aby mu ukázali peníz, kterým se platí daň. Podali mu denár. A poté jim položil zvláštní otázku: „Čí je to obraz a nápis?“. Mezi ostatním bohatstvím, které od Boha dostáváme, je i ON sám. Jeho obraz – řecky eikón – čili jakousi živou ikonu
můžeme objevit v každém člověku. I sebemenší modlitbu nebo skutek lásky, kterým přispějeme ke zmírnění utrpení našich chudých přátel, sám Bůh ze své nekonečně štědré lásky jistě bohatě odmění. Země Božího království má jiné hranice než jsme zvyklí ze světa a platí zde i odlišné účetnictví. Tak pro nás může být někdo z Afriky či Indie nejen blízkým sousedem, ale dokonce i členem rodiny. „Boží měna“, kterou denně dostáváme do svých rukou, má tak mocnou platnost, že čím víc z ní dáváme druhým, tím více nás obohacuje. Tímto způsobem se totiž dotýkáme živého Krista, který se ztotožňuje právě s chudými a potřebnými.

Je to už víc než rok, co mi byl svěřen úkol zprostředkovávat pomoc chudým a potřebným lidem na misiích. Mám velikou radost z toho, že se minulý rok vybralo více než 11,5 mil. Kč. Chci na tomto místě poděkovat vám všem, kteří svými štědrými dary, modlitbami a ochotou pomáhat jakýmkoliv způsobem
dokazujete, že máte dobré srdce.

Stříbrný i zlatý denár stejně jako každá jiná měna často ztrácí na hodnotě. Když ale rozpoznáme obraz trpícího Krista v lidech, kteří potřebují pomoc, a otevřeme jim svá srdce, potom všechno, čím disponujeme, může mít trvalou hodnotu. „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři a co je Boží, Bohu.“ Je dobré si uvědomit, co všechno je Božím vlastnictvím. Bez Boha by ani jeden císař nemohl existovat. Nedávejme Bohu jen něco, ale nabídněme mu „živý denár“ – sami sebe. Potom „měna“ našeho života získá věčnou platnost.

Kéž bychom nepřišli pozdě a mohli tak už brzy slyšet z úst našich chudých přátel, kteří prosí o naši pomoc: „Otče, děkuji Ti, že jsi mě vyslyšel.“

P. Jiří Šlégr
národní ředitel
Papežského misijního díla

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio