FB twitter YouTube

Dopis národního ředitele PMD 1997

Dopis národního ředitele Papežských misijních děl
k Misijní neděli 19. října 1997

Milí farníci, bratři a sestry v Kristu!

Vaše reakce na dopis, který jsem Vám napsal v loňském roce na Misijní neděli, byla neuvěřitelná. Ve sbírkách jste věnovali na  misijní účely více než 9 milionů korun! Jenom krátce bych chtěl znovu připomenout některé skutečnosti – hrozné skutečnosti,
o kterých jsem Vám loni psal. Psal jsem jménem 200 milionů děti a rodičů, kteří skutečně hladoví, 5 milionů dětí, které jsou postiženy AIDS, 5 milionů dětí a dospělých, kteří ztratili své domovy z politických důvodů, jménem 200 tisíc lidí pracujících jako otroci a 6 milionů dětí, které jsou ročně mrzačeny při šlápnutí na minu. Je to opravdu katastrofa, že celý svět o těchto zvěrstvech ví a bere je již jako samozřejmou součást našeho života. Další tragédie jsou pak statisíce dětí, které živí sebe i své rodiče prostitucí, protože rodiče jsou bez práce. Děti, které by si měly hrát a číst pohádky.

Drazí přátelé, vžijme se do situace matky takového dítěte, matky, která ví, co se s jejím dítětem děje, která musí bezmocně přihlížet a čekat, zda se toto dítě vůbec vrátí domů a která ví, že celá rodina jí chleba koupený za takovou cenu. Jak se má smířit s touto situací, jak s tímto břemenem vůbec žít!! A co my? Máme možnost alespoň trochu pomoci těmto dětem a jejich rodičům?

Naše nedávné povodně na Moravě a v Čechách mi připomněly velká a dlouhotrvající sucha v Africe, někdy i přes celý rok. Dobytek padal únavou a žízní, lidé chodili ke mně a prosili, abych přivezl z města vodu. Bylo to strašné. Bál jsem se o svého koně, tak jsem mu tajně dával trochu vody a nechal jsem ho v klidu pod stromem ve stínu. Byla to neděle, právě jsem chtěl začít sloužit mši svatou, když ke mně přišla malá holčička a prosila mě, abych pomohl její mamince, která umírá. Svlékl jsem ze sebe roucho, řekl lidem, aby se modlili, a na oltář jsem dal misku s hostiemi ze svatostánku, ať si poslouží sami, kdybych se nevrátil včas. Ta žena nepotřebovala nic jiného než vodu. Tu jsem samozřejmě měl s sebou. Nebylo to poprvé.

Vím, co je to hlad, vím, co je mít žízeň, ale pochopíme to jen tehdy, když je to tak blízko nás, tak jako letošní záplavy u nás. A zde se jedná o naši finanční pomoc. Zní to strašně, „zase peníze“, ale zeptej se sám sebe, jaká je moje víra a láska k mým sestrám a bratrům třeba i daleko odtud. Vaše pomoc může být lékem a Pán Ježíš často říkal – „byla to tvá víra, která tě uzdravila“. Jistě tomu věříte, protože Ježíš přišel na tento svět, aby jako léčitel uzdravil od nemocí, chudoby, hříchu, neštěstí, zármutku. Berme proto svůj dar na Misijní neděli jako lék a on se lékem stane. Chtějme léčit, uzdravit ty nešťastné lidi, děti: dejme jim chleba, školy, zdraví. Přispějme k tomu, aby se tyto nešťastné děti mohly vrátit domů a aby už je jiné nemusely následovat. Pán Ježíš otevřel srdce hříšnici, uzdraví jistě i naše srdce. Ať se o této Misijní neděli staneme léčiteli, uzdravovateli, dobrodinci dětem, které musely zvolit hřích, aby zmírnily bídu.

Drazí věřící, právě teď, tam někde daleko, malá holčička s krásnýma černýma očima stojí na chodníku a rozhoduje se. Rozum říká – nedělej to, ale srdce ji bolí, protože ví, že její rodina má hlad. Prosím Vás, staňte se o této neděli alespoň na chvíli rodiči těchto dětí a myslete na ně jako na své. Děkuji Vám všem a jsem Váš oddaný služebník v Kristu a Marii.

P. Zdeněk Čížkovský, Oblát Panny Marie Neposkvrněné
národní ředitel PMD

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio