FB twitter YouTube

Dopis národního ředitele PMD 1993

Dopis národního ředitele Papežských misijních děl
k Misijní neděli 24. října 1993

Po napoleonských válkách na počátku 19. století byla celá Evropa materiálně i duchovně v troskách. Kolem roku 1820 ve Francii začala duchovní obnova. Přinesla oživení víry nejen doma, ale misionáři odjížděli také do vzdálených zemí. Misijní místa však potřebovala velkou duchovní i hmotnou pomoc a bylo třeba podpořit misijní povolání.

V té době žila ve Francii dívka Pauline-Marie Jaricotová(Žarikot), které se zvláště dotkla těžká situace misií. Proto v roce 1822 založila v Lyonu společenství „Dílo šíření víry“. Díky její velmi silné víře a velkým organizačním schopnostem se dílo rychle rozšířilo po celé Evropě a brzy překročilo i hranice Evropy. V roce 1846, po dvaceti čtyřech letech, vyvíjelo činnost již ve 444 diecézích Evropy. Povinností členů bylo modlit za misie a jednou do roka přispět finančně. Činnost hnutí podporoval i papež Řehoř XVI.

V roce 1922 bylo hlavní sídlo společenství přeloženo z Lyonu do Říma a dostalo se mu papežského schválení a statutu. Dnes má název „Papežské misijní dílo“ a spadá pod správu Kongregace pro evangelizaci národů a jeho hlavním představeným je kardinál
Josef Tomko.

Tvoříme jednu velkou Boží rodinu – nejen farní, ale i světovou. Do této rodiny patří běloch z Evropy, Číňan z Asie, černoch z Afriky, Indián z Ameriky i všichni ostatní. Všechny nás spojuje Kristova víra a láska jedněch k druhým. Naši bratři a sestry žijí na ulicích, ve školách, v nemocnicích, v buši, v pralesích, na poušti. Ještě dnes jsou misie, kde děti mají třídu venku pod stromem, a když prší, tak se neučí. Staré dveře slouží jako tabule, písek, na kterém žáci sedí, je jejich sešitem, kde píší prstem abecedu nebo počítají. Pod tímto stromem se učí i náboženství. Katecheta si musí nejprve zřídit učiliště. Obyčejně s ním pracuje i jeho žena, která je jeho dobrou pomocnicí, a třeba učí dospělé ženy šít.

Státní nemocnice je daleko od lidí. Je přáním každého misionáře, aby mohl zřídit i malou misijní nemocnici. Ta může pomoci velkému množství lidí, kteří bydlí daleko od města. Každý misionář má na starosti několik misijních stanic, na kterých nemá ani místo k přenocování v případě neočekávané bouřky. Pitnou vodou je většinou dešťová voda, a aby ji mohli získat, potřebují železné nádrže, které zachycují vodu stékající se střechy. Většina misijních stanic nemá ani elektřinu ani telefon. Biskupové jsou chudí, nemohou pomoci misionářům vybudovat střediska pro mladé lidi, kde by se naučili zacházet s kladivem, pilkou a potřebným nářadím, aby si sami mohli vyrobit dveře, okno a podobně, a tak ušetřit peníze. Misionáři chtějí  pomoci lidem i v této oblasti, neboť ve městech nemají možnost dostat zaměstnání, protože nic neumí. To vše patří k šíření víry.

Víme z dějin, že před staletími to byla církev, která zakládala misijní střediska. V dnešním vyspělém světě jsou místa, kde nedostatek peněz a ochotných pomocníků brzdí jejich vývoj. Zde se nabízí pro křesťana v moderním světě snad nejkrásnější služba – pomoc bližnímu v nouzi. Jakým způsobem? Především modlitbou a finančním darem.

Ježíš řekl: „Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25, 40)

Sv. Jakub ve svém listě píše: „Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jak 2, 14 – 17)

Předposlední neděle v říjnu je každoročně „misijní nedělí“. Je to především den modliteb za misie. Je to také den, kdy Papežské misijní dílo v celém katolickém světě pořádá sbírku na misie.  Sbírky ze všech zemí se pak odešlou do Říma na Kongregaci pro evangelizaci národů, která ví, kde je nejvíce potřeba pomoci.

Drazí věřící, letos se snad poprvé oficiálně zapojujeme do této velké světové charitativní akce. Buďme štědří! Možná, že to bude naše sbírka, která pomůže někde ve světě těm, kteří skutečně potřebují. Misijní neděle bude v tomto roce příští neděli 24. října. Začátkem příštího roku nás budou z Říma informovat, kde, komu a na co se naše peníze použily.

„Víra bez skutků je mrtvá.“ (Jak 2, 26) Ukažme, že naše víra je živá! Věřím, že i naše země bude touto štědrostí obohacena.

P. Zdeněk Čížkovský, OMI
národní ředitel PMD

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio