FB twitter YouTube

Zamyšlení nad obrazem

Zamyšlení nad obrazem z Číny
MISSIO 1998

Středem obrazu je obličej ženy. Její velké oči jakoby se upíraly na diváka. Ale její pohled je prázdný, míří do dálky. Je to nepřítomně zamyšlená tvář, podepřená dlouhou bělostnou rukou. Nedostatek barvy v obličeji kontrastuje s bohatou barvou pozadí.

Při bližším zkoumání můžeme rozpoznat druhou postavu. Světle modrá osoba vstupuje do obrazu ze strany, obklopena barvami, uspořádanými jako ptačí peří nebo jako spektrum duhy. Tvář se obrací k ženě. Archanděl Gabriel přichází k Panně Marii.

Který okamžik tohoto důvěrného setkání se snažil umělec zachytit? Z Lukášova evangelia víme, že nebeský posel toho měl Marii hodně co říci. Posel hraje důležitou úlohu, ale nebesky modrá postava není v centru pozornosti obrazu. Anděla musíme objevit. Jeho ústa jsou zavřená. Možná právě předal poselství. Zpráva je z nejvyšších míst. Pouze na jeho roušce vidíme zlatou barvu, která je v Číně znamením božského vládce.

Gabriel dostal za úkol předat poselství. Hlavním prvkem na obraze je květina, kterou anděl nabízí Marii. Květina má barvu světla, jeho poselství má za cíl seslat světlo na svět. „On bude veliký a bude se nazývat Synem Nejvyššího. Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a jeho království bude trvat na věky.“

Marii je dáno vyjímečné zaslíbení. Překonává počáteční ohromení z tohoto neočekávaného setkání a přijímá úžasný a ohromný úkol: „Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Její otázka, která vedla ke staletým diskusím, její pochybnosti, to je rozptýleno v pouhých několika andělových slovech: „Neboť u Boha není nic nemožné.“

Nepřekvapuje nás proto, že Maria hledí zamyšleně do dálky. Má se stát matkou, matkou syna, radostná zpráva. Panna Maria otěhotní. To je také vyjádřeno symbolem – žlutou květinou, kterou jí Gabriel nabízí. Ale Maria ještě nepřijala tuto květinu – příslib. Její souhlas: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova,“ ještě nebyl vysloven. A anděl od ní ještě neodešel.

Maria samozřejmě potřebuje čas, aby plně pochopila, co se stalo a co se má stát. Ne proto, že by byla příliš hloupá, aby tomu porozuměla, ale proto, že to je mimo její lidské chápání.

Maria zažívá chvíli ohromného štěstí a zároveň ohromné úzkosti: Bude mít dítě. Není to jen tak obyčejné dítě, je to Syn Nejvyššího, řekl anděl. Bůh je věčný. Svatý. A ona je pouze dívka z Nazareta, služebnice Páně. Boží láska k člověku se stane láskou matky k dítěti, člověka k člověku. Maria už není jako dřív. Má nové vědomí, nové poznání. Bude bezpečnou ochranou pro nový život v ní, bude silná pro své dítě. Maria dospěla z dívky v ženu.

Na její ruce, která konečně přijímá záslibný květ, a na ruce anděla se již objevují rudé rány, které jsou součástí zvěstování. Jsou součástí okamžiku hluboké temnoty, do které bude Maria uvržena, až bude stát ve smutku pod křížem, kde bude umírat její syn, až přijme tělo svého mrtvého syna na svůj klín. Mariin pohled míří do dálky. Její rty jsou pevně sevřené, stejně jako rty anděla. Chrání tajemství: tajemství života.

A tento život je plný barev. Na klasické čínské malbě by toto setkání bylo vyjádřeno méně barevně, vyzařovalo by méně radosti a štěstí. Kaligrafie a kresba inkoustem pracují s tlumenějšími odstíny. Moderní čínské umění má expresionistické rysy. Avšak Mariina bílá tvář zosobňuje čínský ideál krásy – napudrované ženy jsou v Číně symbolem nevinnosti a čistoty.

Zvěst, kterou anděl přináší, má v Číně zvláštní význam. V zemi s 1,2 miliardou obyvatel, kde je uplatňována politika jednoho dítěte na rodinu ve snaze zastavit nárůst populace, je interrupce na denním pořádku, včetně nucené interrupce. Porodní kvóty určené pro skupiny obyvatel, továrny a úřady nesmí být beztrestně překračovány. Otěhotnění je řízeno státem, ne plánováno manželi. Není významnějšího poselství, než to, že se narodí syn. V Číně jsou děti malí panovníci, synové jsou božští vládci. Jsou vystrojení jako panenky. Všichni je chovají jako v bavlnce a podle toho je rozmazlují, neboť jedináček představuje naději na budoucnost celé rodiny.

Pro dnešní Číňany je pojetí zvěstování Qin Peng Xiaoa neobvyklé. Svaté obrazy, pašije a znázornění Ježíše jsou stále vyjadřovány uměleckým stylem typickým pro Evropu 60. let 20. století. Obrazy Ježíše se zářícím srdcem jsou oblíbené památky z té doby, často vystavované. Po celá desetiletí se život církve v Číně nemohl rozvíjet ani v uměleckém způsobu vyjádření. Potlačování církve začalo na počátku 50. let a vyvrcholilo v komunistických perzekucích během Kulturní revoluce. K mírnému oživení došlo až koncem 70. let, kdy byly první kostely vráceny lidu. Výrazné novodobé pojetí se v umění objevilo teprve nedávno. A tak vznikly obrazy, které mají poselství i pro nás. Je to poselství pro naši představivost, které nás chce povzbudit, abychom viděli známé scény v nových barvách. Abychom postavili Marii do nového světla a abychom se citlivě vyrovnali s tímto setkáním. Používáme ruce, abychom dávali a přijímali. To je právě zdůrazněno nadměrně velkýma rukama na obraze Qin Peng Xiaoa, kde Gabriel předává poselství a Maria přijímá zaslíbení. Je v našich rukou, zda přijmeme bohatství jiných kultur do naší víry. Toto obohacení není na úkor jiných, ale vytváří soudržnost a porozumění, a tím prospívá všem.

Ingelore Haepp

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio