FB twitter YouTube

Stát se matkou není těžké, být matkou ano

Madagaskar – MISSIO 1998

Postel po Lanto je ještě teplá a už si ji zabral někdo jiný. „Velmi tragický případ,“ vypráví sestra Martina Ernst. Lida přijela teprve před několika hodinami. Jako novicka trávila prázdniny doma, když jejich vesnici napadli zloději dobytka. Ona a její sestra byly znásilněny před očima rodičů. Nyní je Lida v šestém měsíci těhotenství. V současnosti se nemůže vrátit do kláštera. Řád ji poslal do „Akany Soanandrasna“ – centra pro těhotné ženy na okraji města Antananarivo. Tady může v klidu porodit své dítě, a potom se připravit na budoucí život s pomocí sestry Martiny a jejích pěti pomocnic.

Sestra Martina Ernst /uprostřed/ založila centrum pro těhotné dívky na okraji města. Zde mohou porodit a podniknout první kroky v životě svobodné matky.„Některé dny bych mohla přijmout až pět dívek,“ povzdechne si řádová sestra z Německa, sestra od Dobrého pastýře. Ale v domě je místo pouze pro 16 žen a je jediným centrem svého druhu na Madagaskaru. Myšlenka na tento projekt vznikla z pozorování v nemocnici se záchrannou službou, vedené tímto řádem v hlavním městě. „Přicházelo k nám mnoho žen s infekcemi vzniklými v důsledku potratu,“ vysvětluje sestra Isabelle, odborná zdravotní sestra ze Španělska. „Chtěly jsme svobodným ženám dát šanci mít dítě v chráněném prostředí. Mnoho nastávajících matek, které nemají manžela, je vyloučeno ze společnosti a doslova vyhozeno na ulici. To je vede k potratu jako jediné možnosti.“

Tento dům je ale pouze domem na půli cesty. „Dívky se musí naučit převzít zodpovědnost za svůj vlastní život a postarat se o sebe a své děti.“ Například Lanto. Po osmi měsících v péči sestřiček se 19 letá dívka vrátí ke své rodině s dcerou Olivií. Jedna teta projevila ochotu dočasně je nechat u sebe. Potom se mladá matka nastěhuje do domu po svém zemřelém otci a bude obdělávat pole. Dokonce má i peníze na koupi semen. Sestra Martina vyhledala otce dítěte a dokázala z něj dostat potřebnou sumu. „Neutrácej všechno za jídlo,“ říká své svěřenkyni, přátelsky, ale důrazně, „zbytek je na nový začátek.“

Někdy to trvá měsíce, než se sestře Martině a malgašské sociální pracovnici Suzanne podaří zrekonstruovat pravdivé příběhy žen, které přišly do centra. Mnohé z nich jsou naprosto vyčerpané nebo psychicky narušené, když zaklepou na dveře. Často dávno předtím utekly z domova a strávily měsíce na ulici. „Stydí se za sebe, zaplétají se do lží a nejsou ochotny si přiznat svůj nešťastný osud,“ říká Suzanne. Avšak je důležité, aby sestra Martina a její tým slyšely celý příběh, pokud mají obnovit kontakt s rodinami. „My Malgašové máme tradičně silná rodinná morální pravidla, ve kterých hraje soudržnost a solidarita důležitou roli. A proto v mnoha případech nakonec najdeme někoho, kdo je ochoten převzít zodpovědnost za mladou matku a její dítě, nebo jí pomoci začít znovu.“

Například teta Jacqueline, která se dříve starala o Lanto, než se vydala svou vlastní cestou, když jí bylo 17. Lanto se toho v centru pro těhotné ženy hodně naučila. Nakonec se naučila i napsat své jméno a používat zubní kartáček.

Stejně jako pečovat o miminko a vařit, se mladé matky učí vyšívat a plést košíky. To jim později umožní vydělat si vlastní peníze.Ví, jak pečovat o miminko, a dokonce si ušila většinu základního oblečení pro své dítě. „Největší problém je, že většina dívek nemá téměř žádné vzdělání,“ stěžuje si sestra Martina. V centru se vyučují nejen morální principy chování a ruční práce, ale také se zde zabývají „sociálním tréninkem“. „Sdílet se, mluvit spolu, pomáhat si – to má přednost před vším ostatním,“ zdůrazňuje 56letá řádová sestra. Německá společnost pro technickou spolupráci /GTZ/ pořádá v centru semináře o plánovaném rodičovství.

Katolická církev na Madagaskaru požehnala otevření tohoto domu v roce 1994. Nemá však možnosti poskytnout jakékoli finance na denní potřeby matek a dětí. Dům byl postaven z peněz italského sponzora, nábytek zajistila americká ambasáda a sestra Martina dostává darem rýži a fazole z Charity. Všechno ostatní musí sehnat sama. Pomáhá jí v tom Německá katolická misijní organizace Missio, pracující v rámci Papežských misijních děl, a tento projekt podporuje také „Světové modlitební společenství žen“ v Německu. Ale to nikdy nestačí. Sestra Martina hledá ženy na celém světě, které jsou ochotny ujmout se sponzorství jejích svěřenkyň.

Veronika Butler

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio