FB twitter YouTube

Ruce pryč od mých děvčat!

Keňa – MISSIO 2001

Ženy, které provádějí obřízku, jsou ve vesnických komunitách v Keni vysoce vážené osoby. Zajišťují, aby ženy necítily sexuální touhu a vydělávají si mnoho peněz. I přes oficiální zákaz si každý rok tisíce dívek nechávají zohavit genitálie. Ale od té doby, co sestra Ifigenie nabízí ženám peníze na svépomocné projekty, stále více z nich odkládá žiletky.

Sestra Ifigenie, kvalifikovaná socioložka a řádová sestra, se pravidelně setkává s bývalými obřezávačkami, aby jim pomohla v boji proti pokušení z lákavých nabídek.Slyšeli jsme hrozné příběhy. Říkají jim věci jako: „Nebudeš ženou, dokud se nenecháš obřezat.“ nebo „Jinak si tě žádný muž nevezme.“ Matky se snaží přesvědčit dcery, že mučivá procedura zohavení genitálií je pro každou ženu životně důležitá. „V některých oblastech celé davy žen podstupují krvavou lázeň,“ hlásí sestra Ifigenie Gachiri. „Jestliže dívky vykřiknou bolestí, rodiče se rozzlobí. Neboť podle nich je to čest být obřezána.“ Sestra, která je doktorkou sociologie, napsala knihu o tom, co jí ženy vyprávěly na jejích průzkumných cestách v diecézi Muranga. Je nepředstavitelné, co dívky musejí vytrpět.

98 % všech žen a dívek v diecézi Muranga je obřezaných, stěžuje si sestra Ifigenie. Ve snaze bojovat proti tomuto hroznému mrzačení strávila sestra 5 let neúnavným cestováním po roztroušených vesnicích a snažila se přesvědčit místní obyvatele. Po nedělní mši 56tiletá sestra vysvětluje na shromáždění opravdové důvody ženské obřízky. Obřezané ženy nemohou nikdy cítit vzrušení při sexuálním styku. „Muži se domnívají, že tím přinutí ženy k věrnosti,“ říká sestra Ifigenie a vraští čelo. „Ale obřízka má hodně společného s kletbou a pověrami.“ Rodina věří, že se jim může stát něco strašného, jestliže jejich dcery nebudou obřezány.

Ženská obřízka je v Keni oficiálně zakázaná. Ale pro africkou ženu je povolání obřezávačky z mnoha důvodů atraktivní. Může si vydělat poměrně dost peněz za krátkou dobu. A také jí to umožní cestovat po zemi, což by jí jinak její muž zakázal.

Na Světové konferenci žen v Pekingu 1995 si Ifigenie uvědomila, že zohavení genitálií je celosvětový problém. Od 80. let roste odpor ke krvavé tradici. Ve 26 zemích po celé Africe pořádají různé vzdělávací společnosti kampaňě veřejného vzdělávání.

Po návratu šla sestra Ifigenie do slumů v Nairobi hledat obřezávačky a mluvit s nimi o důvodech jejich práce. „Musíme ženám nabídnout finanční alternativu. Proto jsem dostala nápad na svépomocné projekty,“ vysvětluje ambiciózní sestra. Má velkou podporu od venkovských kněží a od biskupa své diecéze. Ten propaguje její práci a zabezpečuje finance. Mnoho žen už přestalo provádět obřízku. „Ale musíme udělat víc,“ Ifigenie si mne obličej rukama, je vyčerpaná. „Musím navštěvovat pravidelně ženy, které přestaly s obřízkou a nyní pracují jako porodní báby nebo pěstují rýži. Potřebují podporu a ochranu před pokušením“.

Jacinta Wagiro /13/, obřezaná dívka.Povolání obřezávačky přechází tradičně z matky na dceru. Také rodinné požehnání nebo kletba hrají nezanedbatelnou roli: „Když jsem se poprvé rozhodla živit své tři děti pěstováním rýže, musela jsem získat požehnání své babičky,“ říká Catherine Wamarwa. „Protože to byla moje babička, která si mě vybrala a naučila mě dělat obřízku.“

Catherine se bosky brodí bahnitým, travnatým polem. 46letá žena pyšně ukazuje na pozemek, kde už nějakou dobu pěstuje rýži. Na temně modré obloze se shlukují těžké, černé mraky.

Konečně! Keňa měla v posledních letech velmi málo deště. Sklizně byly chudé. Nicméně Catherine se nechce vrátit ke své staré profesi. Sestra Ifigenie ulehčeně přikyvuje. Catherine je jednou z mnoha obřezávaček v Keni, které si vzaly od sestry malou půjčku na koupi pozemku.

Několik bývalých obřezávaček se pravidelně schází, aby si popovídaly s Ifigenií v příjemném, dobře osvětleném pokoji asi hodinu jízdy od Catherininy maličké rýžové plantáže. Sestra je oblíbená pro své přímočaré chování nejen u žen. Její někdy suchý humor často rozesmívá posluchače. Catherine začíná mluvit o své vlastní obřízce. „Měla jsem několikanásobnou obřízku. Ženy se velmi dobře postaraly, aby bylo vše odstraněno.“ Tvář Ifigenie vyjadřuje odpor při Catherininých slovech, ačkoli je slyšela už stokrát předtím. Dodává: “Ano, pokud obřezávačky nemají v lásce dcery určitých matek, pak někdy prostě odříznou víc.“

Obřezávací nástroje. V souladu s tradicí nejsou nože čištěny. Virus AIDS na tom nic nezměnil.Catherine energicky skládá tlustý list mathakwa podél stonku. „Potom vložily list takto mezi nohy, aby rána nesrostla a aby se břišní dutina uzavřela.“ Catherine, které tehdy bylo třináct, byla znovu vyšetřena o týden později. Zatímco mluví, ostatní ženy souhlasně přikyvují. Velká okna vedou do bujné zahrady. Na trávě je dřevěná deska s obřezávacími nástroji. Ifigenie je koupila od bývalých obřezávaček a používá je na svých přednáškách. Nože jsou tak tupé a špinavé, že ani neodrážejí sluneční světlo. Podle tradice se nástroje nečistí. Riziko AIDS na této tradici nic nezměnilo.

Cestou domů do Nairobi se pohled sestry Ifigenie toulá po obloze. Zadumaně říká:
“Příště pojedu do severní Keni. Tam jsou dívky nejenom úplně obřezány, ale mají také zašitou břišní dutinu.“

Claudia Vogel

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio