FB twitter YouTube

Prostá žena pracuje na usmíření

Jižní Afrika – MISSIO 1998

Matka Brigit používá obrázky při vysvětlováníNěkolik mužů, kteří se dnes odpoledne sešli se ženami v Chiawelu na jihovýchodě čtvrti Soweto, je během pěti minut odkázáno do příslušných mezí. Trochu si pobručeli a sklonili hlavy a jenom občas se odváží vyslat kradmý pohled na hovořící ženu.

Brigit Kganyago /55/, vdaná, matka dvou dcer, žena v domácnosti, mluví o řízení porodnosti a rodičovském plánování. Zvedá pravou ruku důležitě k nebi a volá silným hlasem: „My ženy máme svou důstojnost!“ Naléhavě žádá po svých posluchačkách, aby se daly do boje proti „machos“ až se vrátí domů, a aby se odmítaly degradovat na pouhé objekty laciného sexu.

„Matka Brigit“, jak se jí říká po celém Sowetu, černošské čtvrti v Johannesburgu s 2,5 miliony obyvatel, je proslulá svými energickými přednáškami. Je jednou z mnoha tisíc „bezejmenných“ černých a bílých Jihoafričanů, kteří umožnili „zázrak na mysu“: padly rasové bariéry. Konec apartheidu. „Stáli jsme na okraji propasti,“ říká malá, podsaditá žena. „Stačila jedna jiskra a celá země by byla v plamenech!“

Neúnavně bojovala za usmíření a nenásilí v zlatonosné oblasti před volbami v dubnu 1994. Spolu s podobně smýšlejícími občany se jí podařilo zabránit krvavým revoltám a masakrům. Ne, jenom sedět a čekat „až Bůh nebo někdo ze spoluobčanů něco udělá,“ to není její cesta, přiznává. Nemohla by si to zodpovědět u svého zemřelého otce. Když vyrůstala v horách Natal, byl pro ni příkladem, jak „musíš dělat vše, co je ve tvých silách, pro lidi kolem sebe.“

Mladá dívka hrdě předvádí svůj stejnokroj, který ušila v kurzech šití matky Brigit. Odznak s obrázkem Nelsona Mandely nosí jako šperk.Se stejnou otevřeností, se kterou Matka Brigit mluví o intimních aspektech své víry, vysvětluje u bran Johannesburgu pravidla nové demokracie, kritizuje zneužívání, naléhavě a názorně mluví o hygieně a alternativní výživě v nejchudších slumových osadách, kde lidé mají zřídkakdy dostatek jídla.

Ačkoli 55letá žena nevzbuzuje zrovna důvěru, když projíždí ulicemi Soweta ve svém Opelu Kadetto, všichni přísahají, že by s ní šli i do ohně. To platí především pro mladé lidi v Chawelu a dalších čtvrtích. Matka Brigit se stará zvláště o jejich budoucnost. Chlapci a děvčata z okolí se scházejí aspoň čtyřikrát týdně v jejím obývacím pokoji nebo na prostorném oploceném dvoře za domem: na kurzy keramiky a ručních prací, ukázky fotografií a promítání videa, náboženství a hodiny tradičního tance. Matka Brigit si je plně vědoma, že toto různorodé množství aktivit je jen „kapkou v moři“. Ale rodiče 70 dětí, které navštěvují její „školu“, jsou šťastní a vděční. Aspoň jsou děti „pryč z ulice“.

Matka Brigit mluví s lidmi v osadě Chiawelo ve čtvrti Soweto.„Pouze ti, kdo zde žijí,“ říká matka Brigit a vysvětluje reakce rodičů, „mohou porozumět strachu, který každý rodič má. Drogy jsou k dostání na každém rohu. Mladí se stále častěji přidávají ke zločineckým gangům. Bezohlední dospělí nutí mladé dívky k prostituci.“

Brigit už ani sama nedokáže spočítat farnosti v Johannesburgské diecézi, ve kterých letos pomohla odstartovat projekty pro mládež. „Každý den jsem v akci,“ říká. Obvykle se krátké návštěvy, na které odjíždí od manžela a adoptovaných dcer, mění na několikahodinová sezení v některé škole, centru pro matky nebo na faře. Její rodina už je na to zvyklá. „Dosud si nikdo nestěžoval, pokud jsem někdy musela zanedbávat rodinu,“ říká Brigit spokojeně. „Naopak, můj muž a dcery mě v mé práci plně podporují.“

Horst Hohmann

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio