FB twitter YouTube

Opuštěné děti ulice

Etiopie – MISSIO 2001

V dětských očích je vidět zklamání. Hledí za americkým párem, který opouští sirotčinec v hlavním městě Etiopie Addis Abeba. Žít v rodině je největším přáním dětí, které sem byly přivedeny z ulice. Bezcenné, zbytečné, opuštěné. Všechny doufají, že se jejich osud změní: sirotci z Kidane Mehret.

Předváděcí póza. Nohy v modrých punčocháčích koketně zkřížené, ruce položené pečlivě na kolenou. Helena se upřeně dívá do fotoaparátu. Její úsměv zastírá, že dnes nemá dobrý den. To nám prozradila sestra Luitgarda, a při tom hladí kudrnaté vlásky čtyřletého děvčátka. Helena je jedna asi ze sta sirotků, kteří našli domov v Dětském domově Kidane Mehret v etiopském hlavním městě Addis Abeba. Rodiče mnoha z nich zemřeli na AIDS a děti byly ponechány napospas živoření ve stoce.

„Máme děti, které celé týdny jedly jen špínu z ulice. Jsou plné červů, kteří vylézají z vředů a ran na kůži.“ Tvář sestry Luitgardy dodává důraz jejímu vyprávění o situaci dětí ulice z Addis Abeby. „Policie nám často vodí děti, i miminka, která byla úplně opuštěná. Potřebují ochrannou náruč, hodně lásky a lékařskou péči.“

V roce 1996 si ona a další sestra vzaly na starost chátrající dům s kupou dětí. Jejich prvním úkolem bylo vyčistit místo na spaní a na zásoby od krys a špíny. Ale to 54leté maltézské řádové sestře nestačilo. Helena se dělí o postel s dalšími děvčaty. 16 dětí na 4 dvoupatrových postelích v malém pokojíku. V dalších pokojích je situace stejná. Na celou kupu uličníků připadají čtyři toalety. Každý, kdo je chce použít, musí podlézt pod mokrým prádlem, kapajícím na vysušený dvorek. V tmavé kuchyni klečí pomocnice na podlaze z udusané hlíny a připravuje hromadu tenounkých lívanců inghera.

Helena si k sobě tiskne žlutého plyšového medvídka. 16 dětí se musí dělit o 8 postelí. Ale to se má změnit. Sestra Luitgarda podnítila stavební projekt.To všechno se má změnit. Rázná sestra podnítila projekt na přestavbu. Finance na nový třípodlažní sirotčinec ještě nejsou sehnány, „ale“, říká drobná sestra triumfálně, „vždyť Kidane Mehret znamená ´Naše Požehnaná Paní Ustavičné Pomoci´.“ Zatím Helena stále sedí na modře natřeném opěradle postele, tiskne si k sobě plyšového medvídka a bojuje se svou spolunocležnicí o každý centimetr v dolíku proležené matrace.

A už posté musí sestra Luitgarda odpovídat na otázku doufajícího dítěte: “Sestro, a kdy já odejdu do nějaké rodiny?“

Ingelore Haepp

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio