FB twitter YouTube

Kapka v moři

Sestra Celsa Nealonová ví přesně, jaké to je, trávit své dny prací pro křesťany, muslimy a příslušníky domorodých náboženství v převážně muslimské severní Nigérii. Františkánka misionářka od Božího Mateřství strávila 47 let svého života prací mezi chudými, především v malé vesnici zvané Yakoko, o které ani velká většina Nigerijců nikdy neslyšela. Nyní své dny prožívá v Josu, jednom z hlavních měst, ve kterém je ale stále mnoho chudoby. V posledních letech byl Jos také cílem pokračujících neshod mezi muslimy a křesťany v souvislosti s tím, jak se právo šaría uplatňuje i mimo prostory mešit.
Yakoko a Jos by mohly být jen stěží rozdílnější. Yakoko, vesnice ve státě Adamawa, má v pozadí nádherně namodralou kamerunskou vysočinu a před ní se rozprostírá úplná rovina, jejíž monotónost zmírňují zdánlivě nekončící veliké hromady označující pole s jamy. V oblasti „rozeznatelné podle své rovnoměrně rozdělené chudoby“ sloužilo 60 let Zdravotní centrum svaté Moniky, které sestry františkánky založily a v němž působily. To bylo domovem pro sestru Celsii po mnoho let.
Nedávno, když se sestry františkánky odstěhovaly z Yakoka, se sestra Celsa, která je rozená Irka, přemístila do Josu, prašného, rozsáhlého, přelidněného a hlučného města, které je pravidelně narušováno křesťansko-muslimskými nepokoji a často násilnými střety. Komunita sester františkánek v Josu tráví značnou část svého času prací ve velkých věznicích a zařízeních pro mladé delikventy. Jsou též úzce zapojeny do Damiettské iniciativy za mír ve městě.
Damiettská iniciativa za mír je úžasná františkánsko-muslimská spolupráce, která vznikla v roce 2008, když jak františkáni, tak muslimové napodobili nepravděpodobné setkání v roce 1219 mezi svatým Františkem z Assisi a sultánem Melekem al-Kamilem. Uprostřed křížových výprav a obléhání Damietty, sám a neozbrojen, se František statečně vydal do saracénského středu a ptal se sultána, zda-li by poutníci moli mít bezpečný průchod k poutním místům. Po 800 let to bylo ceněnou vzpomínkou jak pro křesťany, tak pro muslimy.
V roce 2008 v pravdě ve františkánském stylu začali v malém. Kdyby křesťané a muslimové mohli dělat malé věci společně, kousek po kousku, mohlo by to pomoci přinést mír. Může to být jenom malá kapka v moři, ale každý skutek lásky může pomoci k vybudování něčeho většího a krásnějšího.
V září 2010 zvyšující se polarizace mezi křesťany a muslimy způsobila mnoha rodičům starosti o své děti. Kdyby se nemohly potkávat s dětmi s jinými vírami či z jiných etnických skupin, jak by se kdy vymanily z předsudků a strachu? Jak by mohly vytvářet mír a porozumění? Místní společenství sester františkánek a další lidé zapojení do Damiettské iniciativy za mír pomáhají dětem, aby spolu začaly mluvit, hrát si a vážit si jeden druhého.
Kéž by budování míru bylo vždy tak jednoduché. V telefonním rozhovoru z Josu nám sestra Celsa sdělila, že současná situace je složitá a matoucí. Většina muslimů nedokáže porozumět fundamentalismu Boko Haram, malé fanatické skupiny viněné z podněcování nedávných násilností. „Jejich verze islámu nenese žádnou podobnost se skutečným významem islámu jakožto náboženstvím míru. Část problému je, že pronikli do vlády, policie a dalších organizací a stali se tak neidentifikovatelnými. Zdá se, že není pochyb o tom, že některé násilnosti byly podníceny lidmi, kteří zaplatili mladistvým, aby šli do ulic a začali výtržnosti. Tato rána však zdá se sjednocuje křesťany a muslimy v jejich při s vládou ohledně vzrůstajících cen pohonných hmot.“
„Dalším problémem je, že nikdo doopravdy neví, zda-li je to Boko Haram, která je odpovědná za všechny tyto potíže nebo zda-li ostatní pouze využili příležitosti. Ano, některé kostely byly napadeny, ale je zde také verze, ačkoli zatím nepotvrzená, že jeden kostel byl chráněn skupinou mladých muslimů.“
„Naše sestry ve městě Yola jsou po výtržnostech, které zavinily smrt 13 lidí v bezpečí v jednom z kostelů ve městě. Byl vyhlášen zákaz vycházení, v úsilí o udržení bezpečnosti, obzvláště mladých lidí, po všem tom zabíjení.“
„Chystáme se přijmout pár mladých žen jako novicky do naší kongregace, ale rozhodli jsme se jejich přijetí za současné situace odložit. Řekly jsme jim, že jsou stále velmi vítané, navštíví-li nás, ale musí to být s povolením jejich rodičů. Doufejme, že se situace brzy uklidní tak, abychom mohli umožnit těmto ženám řádné přijetí.“
„Nebojíme se zde zůstat a nemáme v úmyslu opustit Nigérii, ačkoli nám byla dána možnost odejít nebo zůstat. Věc se má tak, že si myslíme, že jsme v bezpečí, nebojíme se a v každém případě, jak bychom mohly opustit tyto lidi, když nás potřebují? Udělaly jsme si zde mnoho přátel, včetně těch křesťanů a muslimů, kteří jsou zapojeni v Damiettské iniciativě za mír, kteří by nás varovali, kdyby se mělo něco přihodit. Sestry jsou dobře známy díky veškeré práci, kterou vykonávají ve věznici. I nyní, když hovořím, je sestra Dorothy Johnsonová venku na návštěvě jedné muslimské ženy v její vesnici. Šla tam sama a je úplně v pořádku.“
Dnes je v Nigérii odhadem 25 milionů pokřtěných katolíků. Missio se těší z dlouholetého a rozsáhlého kontaktu se všemi diecézemi napříč Nigérií, podporuje je v dobrých i těžkých časech díky štědrým podporovatelům charity Red Box ve farnostech v Anglii a ve Walesu. Mgr. Canon James Cronin, národní ředitel charity Missio v Anglii a ve Walesu, si je hluboce vědom tohoto zvláštního spojení. „Missio zde bude i nadále pro obyvatele Nigérie,“ přislíbil. „Uprostřed složité doby, kterou zde církev v současnosti prožívá, se modlíme za mír a porozumění, aby křesťané a muslimové byli schopni žít společně a vážit si bohatství náboženských tradic těch druhých.“

Pro více informací o katolické misijní charitě Missio, viz www.missio.org.uk

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio