FB twitter YouTube

Bůh se smiluje nad naší slabostí

Indie – MISSIO 1998

S Marií, Matkou víry, se setkáváme v západní církvi v mnoha obrazech a podobách. Maria jako panna, jako sebeobětující se matka, jako hluboce soucítící postava, která bere pod ochranu celé lidstvo, jako Královna nebes, jako truchlící matka.

indický tanec chvályO Marii se tvrdí, že je okno do nebe. Každý, kdo se účastní tance na počest Marie v Bombaji v Indii, porozumí, co se tím chce vyjádřit. Ženy jsou v Indii uctívány jako bohyně, ale jejich podřadné postavení v rodině a společnosti je druhou stranou mince. Velmi málo indických žen je princeznami v hedvábném sárí, jsou to nevolnice, které musí těžce dřít, vařit, prát, uklízet a pracovat na polích.

Tanečnice, která představuje Marii v klasickém indickém tanci, se může jmenovat Nilani, Sulamith nebo Indira, ale vždy svým tancem vyjadřuje to, co píše Lukáš ve svém evangeliu /Lk 1,46-55/: „On shlédl na svou nepatrnou služebnici. Učinil se mnou veliké věci ten, který je mocný…a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi…“

Hymnus chvály ke svaté Panně je naléhavou prosbou, modlitbou. Příliš mnoho věcí se teprve má splnit. Úmrtnost dívek v Indii je stále vyšší než u chlapců. Více než padesát procent těhotných žen trpí anémií, více než sedmdesát procent žen neumí číst ani psát. Stavební dělnice Nagam strávila čtyři roky prací na výškových budovách. Má čtyři děti: Bhama, Raju, Laksmi a Babu.

Ačkoli je zase těhotná, stále chodí do práce. Má na starosti drátěný kabel výtahu. Nosí vodu na staveniště a je ráda, že nemusí nosit těžké kvádry. Někdy se opírá o zeď, úplně vyčerpaná. Porodní bolesti jí začaly, když se vlekla domů do své chatrče. V nepřítomnosti andělů, pastýřů, bez vánočních oslav porodila své páté dítě.

Jakou roli hraje v jejím životě to, o čem my zpíváme v Bibli? Ona má jen víru, že Bůh je tam – ve všech chudých obydlích na světě – a hlídá své stádo. Ale Bůh nemá jiné ruce na tuto práci než naše.

Každý nový život, řekla Matka Tereza z Kalkaty, je píseň chvály, zázrak…

Nemůžeme obviňovat Boha za utrpení na tomto světě. On nechce, aby děti umíraly bez šance vyrůst. Nechce, aby se matky musely plahočit na staveništích, dokud se nezhroutí.

Manželství a mateřství jsou nejvyšší cíle hinduistické ženy. Maria, neznámá dívka před 2000 lety, je stále zaskočena temnotou života v Indii. Ale stejně jako ona se její indické sestry neuzavírají, stále doufají v naplnění, v dítě, v tajemství, kterému říkáme život. Bůh je s nimi, jako byl s Marií. /Lk 1,28/

A o tom je tradiční tanec Marie v Bombaji. Předjímá to, co má teprve přijít k mnoha ženám, které čekají, že budou přijaty ve své slabosti, aby mohl nastat nový svět. Bible nekončí u Magnificat. Říká nám také, že Ježíš se jednou vrátil do Nazareta a šel do synagogy, kde mu dali svitek s knihou proroka Izaiáše. Rozvinul ho a našel místo, kde je psáno: „Duch Hospodinův jest nade mnou, proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ /Lukáš 4,16-19/ Je to o naději pro celý svět. Přišel čas, řekl Ježíš, Boží království nastalo. Nyní je to na nás, abychom si vybrali mezi nebem a peklem. Ten, kdo nemiluje svého bratra, svou sestru, není od Boha, říká Jan. /1J 3,10/

Existuje mnoho darů, ale všechny jsou od jednoho Ducha, říká Pavel. Tradiční indický tanec je velmi zvláštním darem. Nohy, ruce, prsty, celé tělo chválí Boha a oživuje vše, co se stalo před 2000 lety a co se děje každý den. Maria, matka Boží, se setkala s Bohem ve svém trvalém hledání, s Bohem, který je na straně ponížených. A to nebylo bez bolesti. I dnes, v naší době, se Bůh slitovává nad našimi slabostmi…

Eva-Maria Kremer

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio