FB twitter YouTube

Bez testu není oddací list

Etiopie – MISSIO 2002/3

Venkovské ženy měly v Etiopii podle tradičních názorů podřízenou úlohu. Změnilo se to příchodem německých řeholnic, které kladly důraz na ocenění důstojnosti a schopností žen. Daly do pohybu proces, který se stal zbraní dokonce i v boji proti AIDS.

Makades Sahli kráčí v dešti lesem banánovníků. Barevný deštník neposkytuje téměř žádnou ochranu proti přívalům, které se dnes valí z nebe. 39letá ošetřovatelka jde do jedné z třinácti vesnic, kde poskytuje pomoc ženám. V tukulu, kulaté chýši z trávy se špičatou střechou, jsou rozprostřené kukuřičné rohože, aby si všech 39 žen, které přišly na schůzi, mohlo sednout na suché místo.

Každá vesnická skupina je rozdělena do malých skupin v sousedství, každou z nich spravuje jedna žena.Makades odstrčí svou tradiční bílou šálu a sedne si na rozviklanou židli u trojnohého stolu a otevře svůj poznámkový sešit. Vyvolává jména, která má na seznamu. Ženy vyhrabou ze svých šátků na hlavu několik birr a přinesou svůj příspěvek dopředu do společného fondu. Každá z nich může z fondu dostat půjčku, aby začala malý obchod, koupila zvířata nebo osivo. Tímto způsobem si ženy navzájem pomáhají překonávat chudobu a zajišťují tak pro své dcery možnost chodit do školy.

Německé misionářky kladly veliký důraz na vzdělání žen od samého začátku, kdy začaly před více nežli 30 lety v této části Etiopie pracovat. Od té doby slouží Attat jako výchovné středisko a klinika pro rozsáhlou, po lékařské stránce zaostalou oblast. Pod katolickým vedením pracuje na této klinice se 73 postelemi mezinárodní tým z Německa, Indie, Filipín a Etiopie. Sestry pravidelně připravují čtyři etiopské lékaře jako specialisty. Dalekosáhlým plánem je však příprava zdravotních pracovníků jako je Madades Sahli, kteří se starají o 38 různých vesnic a poskytují základní zdravotní službu, což je pro tamní lidi životně důležité.

Dělají vše, od mimořádných stavů až k domácím porodům, poučují lidi také o hygieně, AIDS a plánovaném rodičovství. Více než jedna třetina obyvatel Etiopie žije pod hranicí chudoby, dvě třetiny jsou analfabeti. Zeme s více nežli 40 miliony obyvatel má skutečně smutné výsledky: druhá nejchudší země na světě, na třetím místě ve světovém hodnocení HIV/AIDS, a žádná jiná země nemá tolik dětí nakažených HIV. Odhaduje se, že 140 000 dětí má tento vražedný virus v krvi.

„Naše práce zde u lidí působí jako znamení. Ukazuje jim, že utrpení nemusí mít poslední slovo. Že nesmíme dovolit, aby byl náš život prázdný.“ Toto je pevné přesvědčení sestry Rity Schifferové, vedoucí kliniky v Attat. „Předtím v Ghaně a nyní zde, v Etiopii, se s lidmi dělím o své talenty, které jsem zdarma dostala. Byla jsem fascinovaná spojením mezinárodní komunity postavené na důvěře v rozvoj pomoci.

Ženy nejsou informovány pouze o hygieně, péči o děti, výživě a AIDS. Vytvořily také společný fond na financování malých projektů, aby si zabezpečily živobytí.Pro evropské sestry bylo důležité upozornit hlavně ženy v „krajině spálených tváří“, jak ji Řekové nazývali, na některé jim vlastní hodnoty a důstojnost. „Chtěly jsme je vysvobodit z bezvýznamnosti a ukázat, že nejen muži, ale také ony jsou stvořeny podle obrazu Božího. Chtěly jsme pomoct jednoduchým venkovským ženám objevit jejich hodnoty a důstojnost, jejich schopnosti a vůdcovské vlastnosti,“ říká 45letá lékařka, když popisuje zaměření programů pro ženy.

Skupina žen měla najednou výhodu, že se dovedly navzájem povzbuzovat a jedna druhou podporovat, když v rodině nebo ve vesnickém společenství diskutovaly o svých problémech. Na pravidelných schůzích se ženy mnoho naučily, hlavně otevřeně mluvit na veřejnosti a vyjadřovat své názory. Více než 3.000 žen kolem nemocnice v Attate tak objevilo sebedůvěru, o které nikdy nevěděly, že ji mají, a podařilo se jim zavést určitý počet pozitivních změn.

Maskades Sahli zatím dokončila účtování pro svůj malý kreditní svaz. U vchodu tukulu si spolu šeptá pět seskupených žen. Rozhodují se, které náměty chtějí dnes ve skupině přednést. V malém představení chtějí předvést, jak se šíří AIDS a jaká opatření se mají proti němu dělat. Madades vážně pozoruje, kolik si ty ženy zapamatovaly od poslední hodiny, což chtějí nyní herecky předvést.

Doktor a sestra v jedné osobě, Rita Schifferová, řídí nemocnici v Attatu, kde se spojují různé nitky zdravotní péče.„Již se nenecháme klamat,“ říká Mulu, jedna z hereček. „Žádná z nás nechodila do školy. Nevěděly jsme vůbec nic. Ale skupina žen nás naučila mnoho. Konečně je zde někdo, kdo se o nás stará.“ A za velkého potlesku ostatních matek mluví o rozhodnutí, které společně udělaly: „Chci vědět, koho si má dcera bere. Proto jde nyní každý mladý pár před svatbou na AIDS test. Svatba není, jestliže je jeden z nich pozitivní. Pro někoho je jednoduché objevit se ve vesnici v parádním autě a říct: ‚Jsem zdravý‘. Bez AIDS testu ale není oddací list.“

Ingelore Haepp

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio