FB twitter YouTube

Misijní škola animátorů 2010

Misijní škola animátorů, Špindlerův Mlýn 16. – 18. 4. 2010

Pod názvem Miška – Misijní škola animátorů proběhlo o minulém víkendu ve Špindlerově Mlýně v horském středisku ELJON již třinácté setkání zájemců, kteří se chtějí zapojit do pomoci misiím.
Lektorem celého programu byl P. Jiří Šlégr, národní ředitel pro Papežská misijní díla v České republice. Setkání se zúčastnilo (odpovídaje i kapacitě střediska) 12 zájemců z pražské, královéhradecké a olomoucké diecéze. Složení zájemců bylo opravdu různorodé; zastoupeny byly všechny věkové kategorie od studentů po důchodce, rozličných povolání, např. lékaři, řádová sestra, studenti, technik, účetní, pečovatelka, učitelka. Přes tuto rozličnost spojovala všechny zúčastněné křesťany potřeba podílet se dobrovolně a ve svém volném čase na podpoře misijní činnosti, pomáhat v duchu Kristova odkazu potřebným.
Obsah školení a návazná diskuze zájemců se zaměřily na praktické otázky podpory misijní činnosti ve světě, forem organizování a propagace misijní činnosti zde doma, dárcovství, ale i podmínek přípravy vážných zájemců – dobrovolníků – o misijní činnost v zemích, kde misie působí.
Povzbudivě vyzněly závěry z výroční zprávy Papežských misijních děl v České republice za uplynulý rok, dokazující, že neustále stoupá objem finančních příspěvků jednotlivců i organizací, podporujících misijní činnost a to i navzdory probíhajícímu ekonomickému útlumu. Toto je praktická ukázka působivé lidské solidarity, kdy dárci svěřují s důvěrou své příspěvky buď cíleně na potřeby konkrétních projektů v jednotlivých rozvojových zemích, jak tyto projekty Papežská misijní díla podporují a rozvíjejí, nebo tyto příspěvky neadresně delegují k přímému rozhodnutí Papežských misijních děl, k zajištění aktuálních a nejpalčivějších problémů jednotlivých misií. Nakolik i tíživé podmínky v zemích, kde misie působí, jsou a nakolik se může i zdát, že objem podpory a příspěvků, které se sejdou, jsou jen kapkou v moři na odstranění chudoby a nedostatků v cílových zemích, přesto je v těchto zemích potřeba tak veliká, že každý – i ten sebemenší – příspěvek je vítaný. A navíc, každý příspěvek nese s sebou pečeť soucitu, porozumění, bratrství s těmi, kteří žijí v horších podmínkách, ale i přímluvných a povzbudivých modliteb, směřujících k těm, kdo misii provádějí –  to podle naturelu dárce.
A tak misie v cílových zemích nejen pomáhají odstraňovat hmotnou nouzi, ale – a to zejména – přinášejí poselství Boží lásky, světlo naděje, víry a vědomí, že Kristem jsme byli všichni vykoupeni a že smyslem bytí je nalézání Boha a naplňování Jeho odkazu, třeba i ve vzájemné pomoci v nelehkých podmínkách. Misie se snaží co nejvíce respektovat místní kulturu, misionáři hledají místní spolupracovníky a vytvářejí postupně se rozrůstající křesťanské skupiny.
Slova naděje a víry v Boží působení mají pro obyvatele rozvojových zemí přinejmenším stejnou váhu, jako pomoc hmotná. A tak je misijní činnost zaměřena především na formování a výchovu místního kněžského dorostu, svěcení kněží, výstavbu a provozování seminářů. To vede k jak hmotnému, tak zejména duchovnímu povznesení populace cílových zemí.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio