FB twitter YouTube

Misie na Sibiři

Před deseti lety začínal Radoslav Šedivý jako člen mezinárodního misijního společenství Rodina Panny Marie v klášteře v Nových Hradech. Potom strávil necelé dva roky v Kazachstánu, následovalo pět let na Sibiři. Začátkem prosince se sedmatřicetiletý západoslovenský rodák vrátil. A přednášel o své zkušenosti v Ledenicích, Borovanech i Táboře-Klokotech. Posluchači poutavého vyprávění si tak mohli uvědomit, existuje velká materiální i duchovní chudoba i v zemích bývalého Ruska i v Rusku samotném. To nejdůležitější pro místní obyvatele vždy bude milosrdenství v osobě misionáře. I v těch nejtěžších podmínkách v Ugandě zmítané násilím, Bangladéši, Srí Lance a dalších zemích, kde svou pomocnou ruku podávají Papežská misijní díla, se misionáři na PMD obracejí a společně s vámi pak dokážeme účinněji pomoci.

Co bylo cílem vaší misie?
Aby tamní katolíci měli možnost žít svou víru. Misionář jde vždy tam, kde nemají dostatek vlastních kněží. To je i případ Ruska, kde katolická církev do říjnové socialistické revoluce v roce 1917 sice existovala, ale potom byla potlačena, stejně jako pravoslavná církev a mnohá jiná náboženství. Potom fungovalo všechno tajně. V gulazích a pracovních táborech se zredukoval počet duchovních. Svoboda náboženství je v Rusku posledních 25 let. A to je příliš krátká doba na to, aby měli dostatek svých kněží.

Kde se na Sibiři vzali katolíci?
Katolíci se dostali do Ruska za vlády Kateřiny II. v 18. století. Tato panovnice pozvala Němce, aby osidlovali krajinu v Povolží. Žili tam až do druhé světové války. Když Hitler napadl v roce 1941 Sovětský svaz, Stalin deportoval všechny v Rusku žijící Němce na Sibiř do Altajského kraje. Tak se dostali na Sibiř i mnozí katolíci. Jejich děti tam dodnes žijí. Rusové jim obecně říkají Němci, v Německu jsou to zase Rusové. Někteří vycestovali po pádu železné opony za lepším životem, jiní ale zůstali. A právě pro ně jsme tam my. Někteří biskupové v žertu říkají, že prvním misionářem byl Stalin. Přinesl totiž katolickou víru tam, kde do té doby nebyla.

Jak jste se cítil jako katolický kněz v převážně pravoslavném Rusku?
Pravoslavná církev je v Rusku nejrozšířenější, dalo by se říct, že je to takové státní náboženství. Potom jsou různá menší náboženství, mezi která patří i katolická církev. Svou zkušenost s pravoslavnou církví i jinými hodnotím pozitivně. Jaký vztah mají Rusové k náboženství?
Rusko je oblastí, kde bylo velmi tvrdé a dlouhodobé pronásledování všech křesťanů, takže po víře někde nezůstaly žádné stopy. Mnozí lidé proto dnes cítí určitou vděčnost za to, že mohou žít ve víře.

Jakou nejnižší teplotu jste tam zažil?
Minus 50 stupňů. Ale s tím, že teploměr měl stupnici jen do -50. Kolik tak bylo ve skutečnosti, nevím. Lidé z vesnic v dolinách okolo lesa mluvili o tom, že mohlo být i -55. To už je životu nebezpečné. Třeba děti mohou chodit do školy jen do -35 stupňů, jakmile je víc, mají prázdniny. Musí se dávat pozor, protože začínají omrzat tváře, zamrzají vám i oči a víčka. Nic takového jsem do té doby nezažil.

S jakými problémy se na vás obyvatelé nejčastěji obraceli?
Povětšinou to byla materiální nouze, která souvisela s aktuální situací. Alkoholismem, rodinnou situací či požáry. Ty jsou tam hodně rozšířené. Za mého působení byly v naší ulici čtyři požáry, u jednoho jsem mohl pomáhat, protože jsem si ho v noci všiml.

Chtěl byste se vrátit?
Určitě bych se tam někdy rád vrátil. Horní Altaj je místo, které chytne člověka u srdce. Je zajímavé, že ač je člověk vystaven extrémním podmínkám, cítí neuvěřitelnou blízkost. Lidé žijí chudě, sociální otázka je tam jiná než tady. Ne že bych se tady necítil potřebný, ale tam potřebovali lidé pomoc ve všech oblastech. Hlavně matky samoživitelky. Od dobrodinců jsme jim sháněli dřevo na zimu, velký problém je tam alkoholismus, je to tam hodně viditelné. Dopad je tam citelný. Sháněli jsme potraviny, o jednotlivých životních příbězích by se dalo povídat hodiny a hodiny. Toto člověka hodně chytí za srdce. Křesťanství není jen o bohoslužbě, ale i o činné lásce.

580 1070 2080 2100 (1) 2205

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio