FB twitter YouTube

2. Baťůžek – Vytváření mostů s dětmi světa 6

 

Březen

Heslo: „Hlásáme Boha, který hledá, čeká, miluje, odpouští.“

 

1. Modlitba

Přečtěte si společně text Mk 5, 1 – 20 a rozjímejte nad ním.

  • Proč se posedlý nechce setkat s Ježíšem?
  • Jaký je jeho postoj vůči jiným?
  • Kdo může být naší obranou před satanem?
  • Co chtěl udělat člověk, kterého Ježíš uzdravil?
  • Co nám chce Bůh tímto textem říct?

Na závěr si můžete společně přečíst Žalm 51.

 

2. Oběť

Náš průvodce na cestě je tento měsíc misionář sv. Patrik. Zjistěte si o něm co nejvíce informací a uvidíte, jak úžasný člověk to byl! Postní doba – čas smíření s Otcem, čas čtyřiceti dní, to znamená do Velikonoc, které nás připravují na nový život se Zmrtvýchvstalým Kristem.

Pět týdnů chceme:

číst Boží slovo

prokazovat úctu lidem kolem nás

dělat něco dobrého pro vzdálené bratry a sestry

modlit se za misionáře a děti na misiích

odříkat si nejrůznější příjemnosti

Všechny tyto skutky jsou duchovní pomocí, jež můžete spolu s Ježíšem přinášet druhým.

 

3. Služba

Křížová cesta

Připravte křížovou cestu, která nám má přiblížit Kristovo utrpení, způsobené nedostatkem lásky k lidem, žijícím na jiných kontinentech. Tento nedostatek lásky mohou způsobovat války, pronásledování, lhostejnost, sobectví…Pošlete velikonoční přání některému misionářovi nebo uspořádejte akci Pohled pro misie a udělejte z namalovaných pohledů v kostele nebo na jiném vhodném místě výstavku s prosbou o finanční dary na misie. Takto získané peníze zašlete na účet PMD a pomůžete chudým dětem.

 

4. Tvořivost

Vyrobte trnovou korunu (např. namalujte ji na čtvrtku papíru), jejíž trny budou symbolem našich slabostí a špatných skutků. Pokuste se konat dobro a jako zadostiučinění za své hříchy za každý dobrý skutek vložte (namalujte) květ na každý trn. Připomeňte si, jak velkou radost nám mohou dobře a opravdově prožité Velikonoce přinést.

 

5. Z misijního světa

Dětští vojáci (zdroj: UNICEF)

Podle velmi střízlivých odhadů působí na celém světě na 300 000 dětských vojáků. V některých zemích jsou unášeny a verbovány do armády často i osmileté děti. Uživit je není drahé a vojenští velitelé ovládají metody, které z dětí činí dobře seřízené a velmi efektivní zbraně. Pomocí zastrašování, vymývaní mozků a aplikace drog se dají přimět k věcem, kterých by nebyli schopni ani dospělí vojáci. Dětští vojáci však nejsou problémem jen zemí jako je Súdán, Barma, Uganda, Kolumbie či Sierra Leone. V USA jsou na výcvik posíláni už sedmnáctiletí a Velká Británie do války v Perském zálivu vyslala šestnáctileté vojáky. Povstalecké armády i vlády každodenně riskují životy více než 300 000 dětí, které jsou pouhými figurkami v rukou mocných. Například v Súdánu, kde již dlouhou dobu zuří válka mezi arabským severem a černošským jihem, bojují na obou stranách tisíce dětí.

Jednou ze zemí s největší koncentrací dětských vojáků je Barma. Občanská válka zde probíhá již od roku 1949. Odhaduje se, že ve vládní armádě je každý desátý voják nezletilý a mnohým není ještě ani 14 let. Způsob verbování bývá velmi jednoduchý: „I když jsem nic neudělal, tak mě jednoho dne vojáci zatkli a přinutili vstoupit do armády“, vzpomíná barmský chlapec na zážitek, který navždy poznamenal jeho život. Na straně povstalecké, tzv. karenské armády je pak nezletilým vojákem zhruba každý pátý.

V roce 1999 vešla v platnost Africká charta dětských práv, jediná listina týkající se výhradně dětských vojáků. I když tuto chartu podepsala ugandská vláda, je v Ugandě mnoho dětí pravidelně unášeno a nuceno k boji. Nechvalně známá je v tomto směru především provincie Kitgum, kde se vojenští velitelé nezaměřují jen na chlapce, ale i na dívky, které se pak stávají sexuálními otrokyněmi vojáků nebo v případě potřeby bývají posílány do předních linií.

„Najímání dětí do armády je zločin proti lidskosti. Vojenští velitelé by si měli uvědomit, že na tyto zločiny se nevztahuje promlčecí lhůta a že se tedy verbováním dětí vystavují značnému riziku“, říká člen Mezinárodního trestního soudu Bill Pace. I když se tomuto tribunálu dostalo velké mezinárodní podpory a rozsáhlých pravomocí, nepodpořily ho paradoxně jedny z hlavních zemí bojujících proti terorismu – USA a Velká Británie. Ve Spojených státech a Velké Británii se totiž do armády verbují ještě nedospělé děti.

Jedním z nich byl i Barry Donnan, kterého válečná zkušenost v mladistvém věku plná stresu, strachu o život, ale i šikany a týrání přivedla až na pokraj nerovového zhroucení. Po návratu do vlasti se nebyl vinou posttraumatického šoku schopen vrátit do normálního života a přespával na ulici.

Největší mezinárodní pozornost ohledně dětských vojáků vzbudila v posledních letech situace v Sierra Leone. Vojenští velitelé zde dávají přednost dětem před dospělými, protože věří, že psychologický dopad krvavých zločinů spáchaných dítětem je větší, než kdyby stejný zločin spáchal dospělý. Z otřesných výpovědí zdejších dětských vojáků je zřejmé, že jsou schopni páchat ta nejhorší zvěrstva nejen kvůli důkladnému vymývání mozků či násilné aplikaci drog, ale především proto, že si plně neuvědomují, co dělají.

„Nutit děti, aby bojovaly za dospělé, je nemorální“. Ozbrojování dětí nelze omluvit ničím“, vzkazuje v závěru dokumentu nositel Nobelovy ceny míru, arcibiskup Desmod Tutu.

 

6. Z historie PMDD

Dokumenty zaznamenávají jména mučedníků a svatých: Cuenot, Janssen, Freinademetz, Comboni, Verrolle, Don Bosco, Don Rua, Mons. Grassi, Mons. Fogolla. Dospělí napsali dětem poděkování za jejich štědrou materiální i duchovní pomoc a děti odpověděly příslibem modlitby Zdrávas Maria a darem ze svých úspor. To je příklad spolupráce mezi církvemi prostřednictvím dětí.

 

Svědectví světce

Roku 1870 napsal Mons. Hermosilla, apoštolský vikář tonkinský, prohlášený za svatého:

Dílo dětí je bezpochyby Dílem pocházejícím od Boha. Dílem, jež nikdy nemůže být dosti vychváleno ani podpořeno, Dílem, které zasluhuje, aby rozkvétalo a navždy zůstalo v církvi k její slávě. Dílem, jež děti obohacuje a současně jim pomáhá. Dílem, jež zasluhuje požehnání nebe i země.“

Most zpráv ASIE – EVROPA

Roku 1849 začala proudit velice zajímavá výměna dopisů mezi Čínou a Francií, mezi dospělými apoštolskými vikáři a dětskými misionáři. Mnoho těchto dopisů se stalo cennou historickou dokumentací, jež obsahovala všechny možné informace, jinak neznámé.

Nebezpečí: Tien-Tsin 21. 6. 1870

Francii vlastní ekonomická politika často vyvolávala problémy, jako například v Tien-Tsinu masakr dvou otců lazaristů a 10 dcer lásky, jež vedli velký sirotčinec Díla dětí.

 

7. Okénko do misijního nebe

Sv. Turibius z Mongroveja (svátek má 23. března) – AMERIKA

Narodil se roku 1538 ve Španělsku. Církev ve Španělsku věnovala v XVI. století obzvláštní pozornost indiánům, a protože diecéze za oceánem byly příliš rozlehlé a tamější složité problémy se nedaly řešit z mateřské země, odjíždělo tam mnoho kněží. Přesto zprávy přicházející z Peru nebyly obzvlášť příznivé. Král Filip II. vybídl mladého licenciáta práv a předsedu inkvizičního tribunálu v Granadě Turibia z Mongroveja, aby se stal arcibiskupem v Limě. Odmítl, protože jednak byl laik, jednak nebyl seznámen s americkými problémy. Navíc oblast podléhající limskému arcibiskupovi byla obrovská, měřila od severu k jihu 5000 km a rozloha činila kolem šesti milionů čtverečních kilometrů. Král trval na svém, a proto Turibius, vysvěcený v Seville na biskupa, vsedl roku 1580 na loď do Peru.

Když přebíral odpovědný úřad, bylo mu dvaačtyřicet let a hned zpočátku poznal, že jeho předchůdce se o církevní záležitosti příliš nestaral. Chtěl tyto škody napravit a konal dlouhé a obtížné vizitace, aby přímo na místě zjistil, co je třeba napravit. Za pětadvacet let, co byl arcibiskupem, procestoval zemi čtyřikrát. Druhá vizitace trvala 6 let, třetí 4 roky, ze čtvrté se už živý nevrátil; zemřel 23. 3. 1606 v chudičkém kostele uprostřed indiánů.

Poučná je v tom směru Kniha vizitací, jakýsi cestovní deník, kde z každé stránky vyzařuje jeho veliká láska k indiánům, pro něž byl opravdovým otcem. Naučil se rychle řeči Inků a žádal, aby každý kněz, který má co dělat s indiány, tuto řeč znal. Prosadil u krále, že učení domorodým řečem bylo pro mnichy i světské kněze povinné. Poučen zkušenostmi z vizitací, rozhodl se, že od základu obnoví peruánskou církev. Od roku 1582 do roku 1604 svolal celkem dvanáct synod, kde si duchovní vyměňovali zkušenosti a on mohl jejich iniciativní návrhy koordinovat. Obzvlášť III. koncil v Limě byl jakýmsi americkým tridentským koncilem; vytvářel se zde typ kněze, který se zřetelně lišil od španělského obchodníka nebo válečníka, což předtím vždycky nebylo. Arcibiskup vystupoval rázně proti mnichům hlídajícím si žárlivé výsady, volal k pořádku neukázněné světské kněze i španělské osadníky, kteří se domnívali, že je jim v dobyté zemi dovoleno cokoli: cizoložství, loupež, nespravedlnost. Ne nadarmo nazval papež Benedikt XIV. velkého limského arcibiskupa a apoštola Peru neúnavným poslem lásky. Je patronem Peru, Limy a domorodců v Jižní Americe. Nechme se oslovit sv. Turibiem:

Pomodlím se k Duchu Svatému, abych byl ochoten přijmout od Boha jakýkoliv úkol, který po mně požaduje.

Modlitba může vypadat třeba takto:

Bože, Tys povolal svatého biskupa Turibia, aby svou apoštolskou horlivostí a láskou k pravdě pomáhal růst Tvé církvi. Prosíme Tě, dej, ať na jeho přímluvu nepřestává růst víra a svatost Tvého lidu. Amen

 

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio