FB twitter YouTube

2. Baťůžek – Vytváření mostů s dětmi světa 10

 

Září a říjen

Heslo: Hlásáme Boží lásku, se kterou se v životě setkáváme.

 

1. Modlitba

Přečtěte si společně text Mt 22, 34 – 40 a rozjímejte nad ním.

  • Co znamená milovat Boha?
  • Kdo je můj bližní?
  • Je možné být dobrým a nemodlit se?
  • K čemu slouží přikázání?
  • Jak uskutečňuji největší přikázání ve svém osobním životě?
  • Co nám chce Bůh tímto textem říct?

Na závěr si můžete společně přečíst Žalm 15.

2. Oběť

Našim průvodcem tento měsíc je sv. Terezie z Lisieux. Ona dobře věděla a ví, jak dělat Ježíšovi co největší radost. Zeptejte se jí v modlitbě, ráda vám poradí!

Každý týden si na papír namalujte desátek růžence a do jeho zrníček napište jména misionářů, názvy misijních zemí nebo konkrétních lidí – přátel misií, za které se budete modlit. Když tento „růženec“ budete nosit u sebe, bude vám neustále připomínat tuto modlitbu.

3. Služba

Snažte se po domluvě s knězem připravit misijní bohoslužbu. Využívejte přitom misijní materiály, o které si můžete napsat do Národní kanceláře PMD nebo si je vyzvednout u diecézního ředitele (plakátky, informace, pohlednice, články…). Zkuste v kostele vytvořit misijní nástěnku s tématem Misijního kongresu dětí, Misijní neděle, misijními úmysly, misijními projekty na pomoc potřebným apod.

4. Tvořivost

Podle vzoru dopravních značek ukazujících zákaz, příkaz, upozornění a další informace můžete připravit značky, ukazující lidem Boží lásku. Potom z nich vytvořte výstavku nebo jimi vyzdobte místa, která lidé navštěvují, aby jim připomínala Boží dobrotu.

 

5. Z misijního světa

Zdravotně nezávadná voda (zdroj: UNICEF)

Zdá se neuvěřitelné, že každý šestý člověk na naší planetě, tedy přes 1,1 miliardy lidí (z toho 400 milionů dětí), bojuje denně s nedostatečným přístupem k vodě.

2,6 miliardy lidí dokonce nemají ani běžnou toaletu. Tyto hrozivé životní podmínky tvoří jeden z potencionálně nejnebezpečnějších světových zdravotních problémů vůbec. Velké množství obyvatel rozvojových zemí neustále trpí nebo umírá na nemoci pocházející z nekvalitní vody jako je cholera, břišní tyfus či střevní cizopasníci.

Děti jsou touto globální hrozbou ohroženy nejvíce. Průjmová onemocnění, důsledek užívání nekvalitní vody a absence sanitárních zařízení zabijí přes 4500 dětí každý den – to je druhá nejčastější příčina úmrtí dětí ve světě. Miliony dalších jsou pak oslabeny a stávají se snadno obětí jiných nemocí.

Další obětí problému jsou rozvojové ekonomiky. Bez alespoň 20 litrů čisté vody na den (pouhé dva kbelíky) nemají děti šanci vymanit se ze své chudoby. Namísto toho čelí následkům nemocí, zameškané školní docházky a nedostatečnému rozvoji svých fyzických a mentálních možností. Vyčísleno v penězích: u nejchudších národů činí tato ztráta na produktivitě více než 63 miliard dolarů ročně.

Nemoci přenášené vodou zabíjejí každých 15 vteřin 1 dítě a jsou důvodem většiny onemocnění dětí, žijících na této planetě a podvýživy“, řekla výkonná ředitelka UNICEF (Dětského fondu OSN) Ann M. Venemanová v New Yorku. „Proti světové krizi vody musí být přijata taková řešení, která zajistí, aby děti přežily, optimálně se rozvíjely, mohly se vzdělávat a důstojně žít“.

„Tam, kde žiji, nechodí spousta dětí do školy z důvodu nemocí, jimiž se nakazily z vody, kterou pijí, a z nemytých rukou,“ řekla Dolly Akhter, šestnáctiletá učitelka hygieny z bangladéšského slamu. „Jsme tu, abychom připomněli našim představitelům, že musí jednat tak, aby chránili naše zdraví a vzdělání. To je naše právo a jejich odpovědnost“.

Děti platí nejvyšší cenu za život v našem nehygienickém světě, v němž více než miliarda lidí bojuje o přežití bez přístupu ke zdravotně nezávadné vodě a šokující třetina obyvatel žije bez toalety. Děti ve věku do 5 let onemocní obyčejným průjmem daleko častěji než jakoukoliv jinou nemocí. Toto onemocnění je 2. nejčastější samostatnou příčinou dětských úmrtí.

S pitnou vodou a hygienou jsou úzce spjaty tak důležité sociální potřeby jako je např. vzdělávání. Choroby přenášené závadnou vodou doslova vysávají z dětí energii a schopnost učit se. Obrovské množství dětí v rozvojových zemích každý den chybí ve škole právě z důvodu takových nemocí jako jsou průjmy a onemocnění střevními cizopasníky. A mnoho dívek nemůže navštěvovat školu proto, že v ní nejsou zřízena oddělená hygienická zařízení pro chlapce a dívky, umožňující potřebný stupeň soukromí.

V subsaharské Africe, po desetiletí sužované konflikty a chudobou, musí poslední dobou většina dětí čelit ještě i zoufalému nedostatku vody, způsobenému obrovským suchem, které postihlo jižní polovinu kontinentu. Více než 42% obyvatel nemá přístup ke zdravotně nezávadné vodě, jen 36% obyvatel má toaletu.

V jižní a východní Asii jsou hygienická zařízení velkým problémem: více než polovina všech lidí, kteří nemají toalety, žije v Indii a Číně – celkem 1,5 miliardy lidí – a vytvářejí tak životní prostředí znečištěné lidským odpadem. Další nezanedbatelnou a rostoucí hrozbou dětí v tomto regionu je kvalita vody – zdraví 50 milionů lidí je vážně ohrožováno znečišťujícími látkami, jako jsou arzen a fluorid, které jsou obsaženy ve spodních vodách.

V Latinské Americe panuje extrémní nevyváženost v přístupu k pitné vodě a hygienickým službám a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak i mezi různými státy. Děti v zemědělských oblastech jsou na tom s vodou a hygienickými službami o mnoho hůře než děti ve městech.

Domorodým a menšinovým skupinám je kvůli chudobě a společenskému vyloučení právo na tyto služby neúměrně upíráno.

 

6. Z historie PMDD

100 let historie

– roku 1943 dospělo Papežské misijní dílo dětí k výročí 100 let trvání, válka však oslavy znemožnila. Nicméně o 5 let později se oslava konala v Paříži; mezi přítomnými byl arcibiskup Roncalli, papežský nuncius a francouzský akademik Paul Claudel, jenž 27. října 1947, pronesl ve svém zahajovacím projevu tuto myšlenku:

„Čím více člověk zvažuje myšlenku Mons. Charlese de Forbin Jansona a práci neúnavných apoštolů, jež ji razí, tím více člověk ctí její význam.“

 

Nový začátek

Po 2. světové válce, obzvláště ve Francii, prožívalo Dílo dětí rozkvět hlavně díky velkému zájmu, jež projevoval papež Pius XII. Stal se hlavním patronem Misijního díla dětí a chtěl ho podporovat v celé církvi jako papežské. A byl to právě Pius XII., který roku 1950 zavedl Světový Misijní den dětí.

V ČR se tento den slaví 1. června.

 

II. vatikánský koncil

Obnova, kterou přinesl II. vatikánský koncil, se Díla nedotkla okamžitě a v mnoha zemích Dílo dětí ztratilo na síle. Koncil doporučoval nové formy práce s dětmi.

Měnil se pohled na misijní činnost a bylo třeba nalézt nové cesty pro misijní myšlenku Papežského misijního díla dětí.

Roku 1983 se sekretariát PMDD přestěhoval z Francie do Říma, do stejné budovy jako tři další misijní díla.

Tato změna znamenala začátek cesty obnovy pro Dílo dětí.

Roku 1993 se v Římě a po celém světě konaly oslavy 150. výročí založení PMDD.

Mnoha národním kancelářím dodaly nový podnět k oživení a podpoře Díla dětí v mladých církvích. Dnes PMDD působí přibližně ve 120 zemích celého světa.

Děti v ČR se do tohoto díla opět zapojily v roce 2000.

DĚTI POMÁHAJÍ DĚTEM MODLITBOU, OBĚTÍ, SLUŽBOU A TVOŘIVOSTÍ.

 

7. Okénko do misijního nebe

 

Sv. Terezie z Lisieux (svátek má 1. října) – EVROPA

Narodila se 2. ledna 1873 v Alençonu v severozápadní Francii, jako poslední z devíti dětí manželům Martinovým. Pokřtěna byla jako Marie Františka Terezie Martinová. Když ji bylo tři a půl roku, zemřela jí matka. Otec se poté přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do školy v penzionátu sester benediktinek (1881). Ve svých devíti letech se stala členkou Papežského misijního díla dětí a pravidelně doma mysleli na pomoc potřebným.
Toužila už od dětství stát se řeholnicí jako její starší sestry. Nakonec se jí to v 15 letech podařilo, i když to bylo výjimečné. Byl do toho zasvěcen i tehdejší papež Lev XIII. a musela mít zvláštní povolení od biskupa. Sestry v klášteře jí moc nerozuměly, myslely si, že je domýšlivá a pyšná. Přitom Terezie, která navenek působila klidně a vyrovnaně, trpěla po celý život stavy úzkosti. Byla často mučena myšlenkou, že ji Bůh opustil. Vždy znovu však uměla odolávat i nejsilnějšímu pokušení. Někdy byla přesvědčena, že je odsouzena k zatracení. Přesto se zcela odevzdávala Kristově lásce.

Když jí bylo asi 20 let, uložila jí sestra Pavlína, která se mezitím stala převorkou, psát vzpomínky z dětství. Vznikly tak „Dějiny duše„. Vynikala pokorou, evangelní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu „duchovního dětství“ uváděla také novicky, které ji představená svěřila. Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší. Modlila se především za kněze a misie. Jejím heslem bylo: „Všechno je milost„.

Karmelitský řád žádal po řeholnicích tvrdou kázeň: manuální práci bylo vyhrazeno 5 hodin, chórové modlitbě a rozjímání šest a půl, osvěžení a soukromému zaměstnání 4 hodiny, cvičení novicek půl, jídlu hodina a tři čtvrtě, spánku 6 až 7 hodin. Její křehké zdraví nakonec nesneslo tvrdý život karmelitek. O Velikonocích 1896 začala kašlat krev. Po roce nemoci zemřela 30. září 1897 na tuberkulózu.

Město Lisieux se stalo poutním místem Západu a v roce 1929 – 1954 tam byla postavena bazilika, v níž jsou ostatky sv. Terezie ve skleněné rakvi. Už v roce 1925 byla svatořečena, 1927 se stala patronkou misií. V roce 1997 ji prohlásil papež Jan Pavel II. za učitelku církve.

Je patronkou: misií, misionářů, Francie, Austrálie, karmelitek, pilotů a posádky letadla nebo raketoplánu, nemocných AIDS, tělesně nemocných, proti nemocem, zvracení a tuberkulóze, květinářů a pěstitelů růží, při ztrátě rodičů, obnovení náboženské svobody v Rusku.

 

Nechme se oslovit myšlenkami sv. Terezičky:

„Mým povoláním je láska!“

„Chtěla bych Ježíše tak vroucně milovat, milovat tak, jak ještě nikdy nebyl milován…“

„Ježíš touží vstoupit do našeho srdce.“

 

Terezička se modlila takto:

„Mé celé nebe se v Hostii bílé skrývá, kde Ježíš prodlévá tajemně zahalen, plamenem božského ohniska chci byt živa, kde Spasitel mě slyší, ať noc je nebo den. Jak šťastná chvíle je, když v něze nevídané přicházíš, drahý můj, mé srdce změnit v své! To slastné opojení, soulad lásky samé, je celé nebe mé!“ (z poezie sv. Terezie)

 

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio