FB twitter YouTube

sv. Karel Lwanga a druhové

datum svátku: 3. června

Karoli_Lwanga_and_his_followersSpolečnost afrických misionářů známá jako Bílí otcové vytvořila v Ugandě během šesti let společenství konvertitů, které bylo schopno dále šířit křesťanství. Někteří mladí křesťané žili i u dvora násilného krále Mwanga. Hlavním správcem Mwangova dvora byl v té době 25letý katolík Josef Mukasa, který zároveň zastával i roli vůdce asi 200 křesťanů. Když Mwanga nechal zabít protestantské misionáře a jejich společníky, Mukasa jeho čin odsoudil. Až do té doby měl král Josefa rád. Když si však dovolil kritizovat ho a zasahovat do jeho životního stylu, na přízeň rychle zapomněl a nařídil mladého muže popravit. Vedení křesťanského společenství u dvora převzal KAREL LWANGA.

Narodil se roku 1865 v Bulimu, v dobře situované ugandské rodině. Ve 20 letech se nechal pokřtít. Na dvoře zastával místo velitele pážat. Protože znal násilnické choutky krále, snažil se držet mladé chlapce z jeho dosahu. Protože pronásledování křesťanů na půl roku ustalo, snažil se Karel Lwanga dále působit na krále. Nicméně vyvolal jen hněv a podezření. V květnu 1886 si král zavolal jednoho ze sloužících a ptal se, proč se mu vyhýbá. On přiznal, že dostal náboženské instrukce od Denise Sebuggwawa. Králův hněv vzkypěl. Zavolal si Denise a sám ho oštěpem zabil. Pak poručil, aby byla královská rezidence uzavřena a hlídána tak, aby nikdo neuniknul. Z okolí povolal katy. Karel Lwanga tušil, co bude následovat. Ještě v noci pokřtil čtyři katechumeny, mezi nimi i 13letého Kizita. Druhý den ráno svolal Mwanga celý dvůr a přikázal: „Kdo se nemodlí, zůstanou stát u mě. Ti, kdo se modlí, se postaví naproti.“ Oddělilo se 15 chlapců a mladých mužů, všichni ve věku do 25 let. Král nad nimi ihned vyřkl rozsudek: měli jít do 37 mil vzdáleného Namugonga na popraviště, kde měl být vykonán trest smrti upálením. Mezi odsouzenými byl i syn hlavního kata, Mabaga. Dostal nabídku, aby utekl a ukryl se, ale odmítl.

Surově svázané vězně doprovázel na místo popravy i bílý otec Lourdel. V paměti mu nejvíce utkvěl Kizito. Za celou cestu na sobě nedal znát strach. Naopak se radoval z nastávajícího mučednictví. Tři z odsouzených byli ubiti již cestou, zbytek byl popraven 3. 6. 1886. Byl mezi nimi nejen syn hlavního kata, ale i hlídač královské pokladnice, králův kapelník, výrobce látek pro krále, sluha u králova stolu, člen královy stráže, králův běžec předávající důležité zprávy a další. Nakonec zemřelo 22 mučedníků. Královo běsnění neznalo mezí. Mezi květnem 1886 a lednem 1887 bylo popraveno přes 100 katolíků a anglikánů.

Přesto víru nezničil. Když byl Bílý otec vyhoštěn ze země, jeho poslání převzali další mladí křesťané. Překládali texty do svého domorodého jazyka a nebojácně dál šířili křesťanství. Bez duchovních pastýřů, svátostí a bohoslužeb. Jejich víra, odvaha a moudrost držela katolickou víru při životě. Když se po Mwangově smrti Bílý otec vrátil zpět do Ugandy, čekalo na něj 500 křesťanů a 1000 katechumenů. V roce 1920 bylo 22 ugandských mučedníků blahoslaveno. 18. října 1964 je pak papež Pavel VI. jako první křesťanské mučedníky černé Afriky kanonizoval. Svatý Karel Lwanga je patronem katolické mládeže Afriky a znázorňuje se s mladými černochy, palmou a ohněm. Nejmladší mučedník, třináctiletý svatý Kizito, je dnes zvláštním patronem Papežského misijního dětí v Ugandě a děti ho mají ve velké úctě.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio