FB twitter YouTube

sv. Josef Freinademetz

datum svátku: 28. ledna

Narodil se 15. dubna 1852 v Oies v Abtei, překrásném kraji jižního, už italského Tyrolska, kraji Dolomit a vysokých štítů, ale také kraji čistě katolickém, naplněném živou vírou. Ochota k oběti a láska ke kříži byly vedle hluboké víry cenným dědictvím, které si pozdější misionář odnášel z rodného domu do světa. Po skončení základní školy putuje do Bressanone, biskupského sídla, které se mu stává druhým domovem. Absolvuje zde gymnázium a po teologických studiích přijímá 26. července 1875 kněžské svěcení. Jeho prvním pastýřským působištěm je osada San Martino v Badijském údolí, nedaleko vlastního rodiště. To však zdaleka nebyla konečná stanice jeho života. Když se dověděl o založení nového misijního domu ve Steylu, poprosil jeho zakladatele Arnolda Janssena o přijetí do misijní společnosti. Jeho přání bylo vyslyšeno. V srpnu 1878 přichází Josef Freinademetz do Steylu a o sedm měsíců později již odjíždí se svým spolubratrem J.B. Anzerem do Číny. Přebírají misijní území v jižním Šantungu a usazují se na misijní stanici v Puoli. Žije zde dohromady 158 křesťanů mezi dvanácti miliony nevěřících. Otec Anzer se později stává biskupem, P. Josef pracuje 30 let jako kněz-misionář. Daří se jim společně obracet na víru nové rodiny. Z jedné z prvních později vyšel první čínský kardinál Tien.

Láska a dobrota misionářů byly příznačné. Proti nenávisti místních je však neuchránila. Josef byl místními výtržníky vláčen asi dva kilometry po ulicích a pak spolu s jinými křesťany ponechán svému osudu svázaný na cestě. Několikrát byl blízko smrti a za „boxerského povstání“ hledán, aby mohl být zavražděn. Jeho tělo odolávalo těžkému misionářskému údělu celých 20 let. Roku 1898 se však jeho zdraví zhoršilo. Představení ho poslali na léčení do Japonska, do vesničky nedaleko Nagasaki. Zde sice přestal vykašlávat krev, ale úplně se neuzdravil. Jedna neznámá osoba mu napsala, že je odhodlána darovat mu deset let svého života. Těchto deset let P. Josef využil k další tvrdé práci na misiích. V Yenchovfu se však nakazil tyfem od nemocných, o které se staral. Když se v polovině ledna 1908 vrátil z misijní cesty do Taikia, cítil, že je u konce se svými silami. „Už je čas vydat se nahoru!“ řekl svým nejbližším a rozhodl se napsat dopisy na rozloučenou.

28. ledna 1908 umírá. 19. října 1975 se dočkává blahořečení. Je uznáván jako patron čínských misionářů, verbistů a Tyroláků. Přes všechno utrpení a příkoří, které se P. Josefu Freinademetzovi dostalo, na „své“ Číňany nikdy nezanevřel. V jeho pozůstalosti se našlo i toto vyznání: „Miluji své Číňany, znám svůj lid, jeho řeč a jeho zemi jako vlastní otčinu, a bude-li se Bohu líbit, chtěl bych zde pracovat sedmdesát let. Mezi nimi chci být i pohřben.“ Skutečně se stal pro Číňany Číňanem. „Fu Šen Fu (tak ho v Číně nazývali) byl světec. On byl jiný než ostatní.“

Další poznámky lze najít na adrese:

 http://www.svd.cz/freinademetz.php,
http://www.svd.cz/svatoreceni.php

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio