FB twitter YouTube

sv. Františka Xavier Cabrini

datum svátku:  22.Prosinec

Pocházela ze severní Itálie. Narodila se v Lombardii v obci Angelo Lodigiano 15. července 1850. Byla nejmladší ze 13 dětí. Některé z nich zemřely v útlém věku. Rodiče byli rolníci, kteří mohli umožnit Františce a její starší sestře Róze studium. Obě dvě se staly učitelkami. Františka vyučovala v letech 1872-1874. Už předtím v roce 1870 jí zemřeli oba rodiče. Bylo potřebné se rozhodnout pro definitivní životní povolání. Už v době dospívání Františka měla touhu být misionářkou. Hlásila se o přijetí u řeholních sester „Dcery Božského srdce“, u kterých i studovala, avšak zde nepochodila. Po čase, na naléhání biskupa města Lodi, se stala v letech 1874-1880 členkou nového charitativního společenství nazývaného „Sestry Prozřetelnosti“. Tyto sestry se staraly o osiřelé dívky. Hned po vstupu do společenství zastávala funkci sekretářky a po profesi r. 1877, když přijala jméno Františka Xaverie, se z biskupova rozhodnutí stala představenou.

I přes všechno úsilí se společenství nemohlo udržet, neboť nebylo dostatečně připravené na úkoly, které převyšovaly síly řeholnic. Biskup si tedy zavolal Františku a řekl jí: „Ty chceš být misionářkou. Čas už dozrál. Já neznám žádnou ženskou řeholi misionářek; ty ji musíš založit!“ Odpověď Františky byla jednoduchá: „Najdu nějaký dům“. Dům skutečně našla. Byl to starý klášter. V něm 14. listopadu 1880 spolu se sedmi řeholnicemi z předešlého společenství zakládá nové společenství: „Misionářky Božského Srdce Ježíšova“. Františka stále pokračuje ve starostlivém zaopatřování osiřelých dívek a navíc otevírá skromné dívčí kolegium pro jejich výchovu. Postupně tedy vykrystalizuje cíl a činnost nového řeholního společenství. Biskup schválil nové stanovy, podle kterých je cílem komunity pracovat pro dobro duší jak v křesťanských krajinách, tak i mezi nevěřícími. Postupně se program soustředil na výchovu, ošetřování nemocných a farní činnost.

Neuhasínající touhou sestry Františky však byly misie. Proto nechtěla zakládat domy v Itálii a v září r. 1887 se vydala do Říma, aby tam založila hlavní dům řehole a dosáhla papežského schválení. Tam, v jezuitském kostele del Gesú u oltáře sv. Františka Xaverského složila slib, že spolu se šesti sestrami půjde na misie na Dálný východ. Především měla na mysli Čínu. Dne 19. března 1888 dosáhla předběžného papežského schválení. V Římě a později i v Castelsangiovanni, kde r. 1888 založila nový dům, se setkala s biskupem Giovanni B. Scalabrini, který ji pozval ve svém jménu i ve jménu newyorského arcibiskupa, aby spolu se svými sestrami vykonávala misijní práci mezi italskými emigranty v Severní Americe. To jisté jí přitakával papež Lev XIII., když ji přijal na audienci v březnu 1889. Změnil její slib, který složila půldruhého roku předtím a dal jí nové poslání: „Ne na východ, ale na západ; Vaše Čína jsou Spojené státy americké!“

Sestra Františka přijala tento příkaz okamžitě a ještě v březnu se vydala se skupinou sester lodí do New Yorku, kam dorazila 31. března 1889. Po této první cestě následovaly další až do března 1912, když jí už první světová válka (1914-1918) nedovolila vrátit se do Itálie. Po americkém kontinentu vykonala nespočetné cesty, častokrát velmi bídnými dopravními prostředky. Mimo jiné cestovala až do argentinského hlavního města Buenos Aires, a to zčásti po moři a zčásti vlakem. Na mule se vydala i do vysokého pohoří And, kde se málem zřítila do propasti. Mezitím Bůh žehnal tuto část své vinice. Do kongregace Misionářek Božského Srdce se hlásilo mnoho dívek, takže mohly vznikat nové domy v Evropě i na americké pevnině. Sestry pracovaly ve školách, v útulcích, kolegiích, sirotčincích, nemocnicích, ve venkovských ošetřovnách, pomáhaly s farní prací, vyučovaly katechismus, navštěvovaly rodiny, báňská střediska, věznice atd. Podle potřeby se věnovaly i neitalským emigrantům a opuštěným domorodcům. Avšak podle přání Sv. otce a biskupů zaměřily svoji starostlivost především na Italy, kteří nemohli počítat s pomocí své rodné krajiny a na novém místě se často setkávali s odmítáním a pohrdáním. Křehká sestra Františka se jim stala matkou a statečnou ochránkyní a dokázala je najít i na těch nejodlehlejších místech.

Mluvilo se o tom, že Kryštof Kolumbus objevil Ameriku a Sestra Františka, aneb Matka Cabrini, jak ji později nazývali, objevila všechny Italy v Americe. Misionářky Božského Srdce dosáhly konečného papežského schválení 12. července 1907, avšak na přání Sv. stolice první generální kapitulu konali až v roce 1910. Na žádost sester Posvátná kongregace pro řeholníky souhlasila s tím, že matka Františka Xaverie Cabrini bude hlavní představenou až do smrti. A tato ji zastihla při pracovní návštěvě Chicaga 22. prosince 1917. Zakladatelka misijních sester tehdy měla 67 let. Z těch, kdo věděli o jejím chatrném zdraví, včetně lékařů, nikdo nečekal, že se vůbec tolik dožije, a to při neúnavné činnosti. V době její smrti již měla komunita misionářek 67 domů a přibližně 1300 sester.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio