FB twitter YouTube

Papež František v Keni, Ugandě a SAR

První cesta papeže Františka do Afriky

Ve dnech 25. – 30. listopadu navštívil papež František tři africké státy – Keňu, Ugandu a Středoafrickou republiku. Jeho jedenáctá zahraniční cesta vedla do zemí, kam směřuje naše pomoc skrze Papežská misijní díla.

Pokud se lidstvo nezmění, děti budou umírat hlady

Keňský novinář se papeže zeptal, co zakoušel při pohledu na chudé rodiny.

Slyšel jsem, odpověděl František, že „80 procent světového bohatství je v rukou 17 procent lidí“. „Jedná se o ekonomický systém, v němž jsou v centru peníze, bůh peněz. Vzpomínám si, že jsem jednou navštívil jednoho velkého velvyslance, mluvil francouzsky. A řekl mi – nebyl přitom katolík: ‚Nous sommes tombés dans l´idolatrie de l´argent‘ (propadli jsme modloslužbě peněz – pozn. překl.). A jestliže tak budou věci pokračovat, i svět bude pokračovat podobně. Ptal jste se mě, co jsem prožíval, když jsem poslouchal svědectví mladých lidí a mluvil jsem jasně o právech… Cítil jsem bolest. A myslím na to, jak si to lidé neuvědomují… Velkou bolest. Včera jsem šel například do dětské nemocnice: jediná dětská nemocnice v Bangui nebo v celé zemi! A na jednotce intenzivní péče nemají přístroje k poskytnutí kyslíku. Bylo tam mnoho podvyživených dětí. A lékařka mi řekla: ‚Tyto děti z většiny umřou, protože mají silnou malárii a jsou podvyživené‘. Hospodin – a nechci vám zde dělat homilii – Hospodin vždy káral izraelský národ (…) za modloslužebnictví. A k modloslužebnictví dochází, když člověk ztratí ‚občanský průkaz‘ syna Božího a raději si hledá boha podle vlastních potřeb. (…) Proto pokud se lidstvo nezmění, bude pokračovat bída, tragédie, války, nespravedlnost, děti budou umírat hladem… Co si myslíte o těch procentech, že vlastní 80 procent světového bohatství? Nehlásám přitom komunismus, říkám jen pravdu. A není snadné se na ni dívat. Děkuji za tuto otázku, protože jde o život.“

Afrika nás překvapuje

Jiný novinář z Keni se papeže zeptal, který okamžik mu utkvěl v paměti nejvíce.

Druhá věc: zda se vrátím do Afriky? Nevím, jsem již starý a cesty jsou obtížné.“ „Ty zástupy, ta radost, schopnost slavit, a to i s prázdným žaludkem… Pro mě byla Afrika překvapením. Říkal jsem si: ‚Bůh nás překvapuje, ale i Afrika nás překvapuje!‘ Bylo tam tolik momentů. Ale zástupy, zástupy. (…) Jsou velmi pohostinní. Ve všech třech zemích jsem viděl, že mají smysl pro pohostinnost, protože byli šťastní, když je někdo navštívil. Každá země má pak svou identitu. Keňa je trochu modernější, rozvinutější. Uganda má svou identitu mučedníků. Byl jsem na dvou poutních místech, nejprve na anglikánském a potom na katolickém, a připomínka mučedníků je pro ně jakýmsi ‚občanským průkazem‘. Odvaha dát svůj život za ideál. A Středoafrická republika touží po míru, smíření, odpuštění… Žili jako bratři až do doby před čtyřmi lety: katolíci, protestanti, muslimové. Včera jsem šel za evangelíky, kteří dělají tolik dobrých věcí; večer jsem pak slavil mši svatou. Dnes jsem šel do mešity, modlil jsem se v mešitě, i imám nastoupil do papamobilu, aby objel malý stadion. Jsou to malá gesta.“ „Oni chtějí mír.“

Zdroj: čbk 2.12.2015

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio