FB twitter YouTube

Misijní cesta na Filipíny 20. 3. (9. díl)

Na začátku si nemohu odpustit prozrazení tajemství, proč Martin neměl ráno chuť na smažená vajíčka. Předchozí den večer totiž muži skládali zkoušku misionářů. Dejte si naši národní specialitu! Na Filipínách to není nic víc a nic míň než „balút“, vařené kachní vejce se zárodkem. Bylo to jako na fotbalovém hřišti – tým národní kanceláře Filipín, sedící u stolu naproti nám, si jeden po druhém bral tuto chuťovku a vyzýval tým České republiky, ať se ukáže. Leoš šel do boje jako první, následoval otec Jiří a Martin. Kdo byste v tuto chvíli řekli, že z Filipín letíte prvním letadlem domů, souhlasím s vámi… Jenže, zachránili čest našemu týmu.

Čekala nás dnes opět cesta na jih pod Manilu, do „lázeňského“ Cambales City. Vítá nás nečekaně silné horko a také rozzářené tváře sester a malých dětí. Dcery naší paní od Piety zde vedou školku pro děti z chudinských čtvrtí a blízkých hor (my bychom řekli slovo socializace) a schází se u nich skupiny matek ke katechezi a formaci. Díky pomoci Papežských misijních děl také mohou sponzorovat školné dětem, o nichž vědí, že příjem jejich špatně placených otců z nedalekých továren nestačí. Vedle kláštera se sestrám nedávno podařilo postavit malý komplex pro dvě třídy, velkou terasu a za domem malou umývárnu. Tradičně nám děti zazpívají pár písniček, podíváme se do tříd s maličkými stolky jako v pohádce. Představená sestra Erme (jak jinak než z Itálie) nás bere za ruku a vede do chudinské čtvrti, v níž byla škola dříve. Na malém prostranství před školou nás vítá skupina chudých žen s nachystaným bohatým pohoštěním. Pijeme brčkem šťávu z kokosu, banány, místní speciality a cítíme se velmi srdečně a neformálně vítáni. Stejně tak i nazpátek v komunitě. Na chodbě otec Jiří objevuje, jak jinak, sochu svatého Josefa Prozřetelnosti – v rukou má chléb a vodu pro hladové. A sestry dodávají, vnímáme Dílo dětí jako akt prozřetelnosti, díky němu i vám můžeme sloužit našim potřebným. Počítáme-li pouze děti, mají jich sestry v péči skoro 500.

Dnes rozhodně musíme pochválit našeho řidiče Badyho, protože nás ráno i večer provedl největším manilským pátečním provozem s úsměvem a bezpečně. A protože si na všech návštěvách vyprávíme vtipy, dělíme se i s vámi o dva dnešního dne: „Bože dej mi prosím trpělivost. Ale hned!“ Druhý vyprávěly sestry. Pochopili jsme už dřív, jak důležité je se učit jazyk lidí, k nimž přicházíte a že ne každému misionáři se to daří. Sestra z této komunity šla na návštěvu do rodiny s nemocným otcem. A vešla do domu se slovy: „Jdu se podívat, jak se daří mému muži.“ 🙂

Info Filipíny

Příroda

Filipíny nabízejí nepřeberné množství přírodních krás: vulkány, hory, vodopády, národní parky. Téměř nevyčerpatelná nabídka zapomenutých tropických ostrůvků na vás čeká s křišťálově průzračnou vodou a jemnými písečnými plážemi. Potápění u filipínských břehů je pověstné bohatstvím korálů a ryb. Vyskytuje se zde 488 z 500 dosud vědecky popsaných druhů korálů.

Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy. Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Nypa_041117-024_krbBažinatá pobřeží jsou většinou zarostlá mangrovníkovými houštinami, suchá pobřeží lemují palmové háje. Palma je nejrozšířenější věčně zelený strom, vyskytuje se zde až 130 druhů. Za národní palmu je považována Nipa. V nižších polohách běžně roste bambus a banánovník. Ve vyšších oblastech převládají borové lesy, na pobřeží rostou mangrovy.

Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí. Nártouni filipínští jsou jedineční primáti žijící na Filipínách a okolích ostrovech. Nártoun filipínský – v poměru k tělu má nártoun největší oči ze všech savců. Kdyby byly oči člověka ve stejném poměru k tělu jako u nártouna, musely by být stejně veliké jako grapefruit. Nártoun dokáže otáčet hlavou o 180°. Jejich chov je velmi obtížný. Stres v zajetí jej někdy vede k tomu, že si ublíží, nebo se dokonce zabije. Nartouni v minulosti jen obtížně přežívali v lidské péči. Ještě složitější je to s jejich rozmnožováním. 258px-Philtarsier4V současnosti není na světě žádná instituce, která by nártouny dokázala spolehlivě rozmnožovat. Nártouni jsou masožravci a jejich jídelníček zahrnuje cvrčky, kobyly, cikády, brouky, kudlanky, vážky, ještěrky, gekony, moučné červy či myší holátka.

Filipíny jsou známé také tím, že na nich žije 185 unikátních ptačích druhů, které jsou ale většinou velice vzácné, protože zdejší původní lesy se zachovaly jen ve fragmentech. Na Filipínách bylo zaznamenáno přes 565 druhů ptáků, z nichž asi 400 je stálých. K 185. endemickým druhům patří orel opičí (Pithecophaga jefferyi), bažant rodu Polyplectron, pět druhů holubů rodu Ptilinopus, trogon, šest druhů ledňáčků, deset druhů zoborožců, dvě pity, loboš, brhlík, 18 druhů timálií, 12 druhů květozobů a pět strdimilů. 58 druhů ptáků se vyskytují pouze na těchto Filipínských ostrovech: Luzon (18), Mindanao (18), Mindoro (6), Palawan (6), Negros (3), souostroví Sulu (3), Cebu (2) a Panay (1).

Zítra v sobotu si nás můžete poslechnout na Radiu Proglas, kde bychom měli být, když Pán Bůh dá, asi po 14:00 českého času.

Zdroj Wikipedia, Hedvábná stezka, Bird watcher, Hedvábná stezka

Hlavními partnery misijní cesty na Filipíny jsou: T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.

T_Mobilelogo_MALElogo_kt_bar

 

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio