FB twitter YouTube

Misijní cesta na Filipíny 19. 3. (8. díl)

Ti z nás, kteří dokázali vstát na každodenní mši svatou v kapli našeho domu, věděli o dnešním svátku sv. Josefa trochu dřív. A šťastlivci věřící v jeho zázraky se na konci dne dočkali. Mezitím se ale událo mnoho věcí. Například návštěva filipínské biskupské konference, sekce pro mládež, kde nám mladičký tým usměvavě odpovídal na naše všetečné otázky na návštěvu papeže Františka. Pochopili jsme konečně aspoň trochu, jak moc tato událost pro Filipínce znamenala, jak Františkův příklad, ne jenom slova, zanechal hluboké stopy. Náš průvodce bratr Anthony nemohl odolat nás nepozvat na oběd do zdejší restaurace, na jejímž jídelním lístku je nabídka pokrmů podle oblíbeného jídla filipínských biskupů. Nechali jsme bratra Anthonyho raději vybrat za nás, Leoš s otcem Jirkou ale jasně věděli, že vše zapijí mangovým džusem. Ten nám zachutnal u sester misionářek v neděli všem.

Nakupovat, jak uváděl rozvrh naší návštěvy na čtvrteční odpoledne, jsme nestačili, ale nelitovali jsme ani vteřinu. Rozhodli jsme se totiž vrátit do Kuya Centra a jít dnes se streetworkery do terénu tržiště, kde pro děcka každé odpoledne připravují program a dávají jim najíst. V pondělí jsme ve středisku viděli chlapce, kteří se rozhodli změnit své životy a naučit se respektovat řád a chodit do školy, dnes uvidíme, odkud přicházejí. George, jednatřicetiletý zaměstnanec, nám v autě vypráví, že v terénu pracuje už deset let. Na trh se nás bojí vzít, budeme na farní zahradě (rumišti u polorozpadlého kostela). Zdejší kněz jim jako jediný dovolil používat tento chráněný prostor. Kostel je přímo naproti tržišti, o něm zatím víme málo, děti už tu ale čekají. Na plastové otřískané židličky usedají více či méně otrhaní kluci a holky. Chodí sem za třemi zaměstnanci centra zahrát si hry, starší měli dnes povídání o lidském těle a sexualitě.

Jedna žena z týmu si sedá kousek opodál a vytahuje si ze skupiny děti, povídá si s nimi, jak se mají, zjišťuje jejich stav. Sestra Katie nám vysvětluje, že některé děti po několika týdnech získávají odvahu začít jinak v Kuya Centru, ale pak následuje ještě druhé kolo domluvy s rodiči, kteří, pokud je děti mají, většinou své syny a dcery „zaměstnávají“ jako žebráky nebo zloděje a nechtějí tudíž o tento „příjem“ přijít. Některé menší děti jsou plné boláků a vší, ale povídání a předvádění svého vysněného povolání v kroužku si evidentně užívají. Spolu s námi přišla skupinu navštívit také australská rodina, jejíž škola centrum podporuje a jsou v dobrém kontaktu. Chtěli jsme jít na hlubinu, máme ji mít. Jdeme se podívat na tržiště. Všechny věci zamykáme do auta a řidič s ním zůstává u kostela. Ještě doháníme skupinku v blízkém bufetu, kam chodí na konci společných her a prevence na malou večeři. Všechny děti jí hladově, dobrůtku párek si nechávají na konec. Starší si nechávají balit jídlo na tácek a nesou ho zbytku rodiny.

Celé odpoledne nás provází zářící bratr Luc, vedoucí centra. Je vidět, jak důvěrně tento prostor zná, ukazuje, kdo kde bydlí a zdraví se s dětmi, některé zná z odpolední činnosti, někteří byli nějaký čas v centru a vrátili se domů, protože nedokázali nastolit řád nočního spaní, školy, pravidelného jídla, povinností, chtěli být „volní“. Jiní – větší – centrem prošli a pokouší se žít čestně v bídě a špíně, jakou dokáže nabídnout jedině anonymní (zde asi desetimilionové) velkoměsto. Tito kluci jsou evidentně jiní, stejně jako byl rozdíl ve skupině na farní zahradě. Poměrně čisté a klidnější děti byly ty, které chodí díky sponzorovanému školnému do školy. Vcházíme do ohromných krytých hal, někteří z našich průvodců nemohou jinak a dávají si na ústa kapesník v těch nejhorších částech. Právě tam, na pultech, na nichž se asi dopoledne prodává maso, jak nasvědčují i háky zavěšené nad nimi, si prý děti naházejí kartony a v noci spí. Další části jsou zase jiné, světlejší, tady se okolo nás srocuje pár dalších otrhaných děcek a žebrají na nás. Jsme rádi, když se dostáváme na světlo, i když ani tady si nepřipadáme jistě. Nechce se nám s bratrem Lucem vůbec rozloučit. Každý dnešní prožitý okamžik zcela potvrzoval potřebnost pomoci, kterou i z naší vlasti v rámci PMD na Filipíny nejen pro děti z ulice posíláme.

U auta před kostelem na nás čeká Josefovo milé pozdravení – otec Jiří si přál sošku spícího svatého Josefa, kterou zmínil papež František při návštěvě Filipín. Pod ležícího Josefa prý papež František vkládá lístky se svými prosbami, aby se o nich Josefovi zdálo – jak to u něj bylo i za jeho života – a svatý Josef se stará. Dnes se postaral bratr Anthony, sošku otci Jirkovi sehnal a daroval.

Info Filipíny

Zemědělství

Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel. Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv. kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice, mango, maniok, rýže a tabák. Zemědělství převládá nad průmyslem.

Jídlo – slovníček

Pojďme jíst – Kain na tayo

Kolik to stojí – Magkano?

Je obsluha zahrnuta v ceně? – Kasama na ba ang serbisyo sa tsit?

Do kolika máte otevřeno? – Hanggang anong oras kayo bukas?

Přineste mi prosím.. – Pakidalá ang…

chléb – tinapay

snídaně – almusál/agahan

oběd – tanghalian

večeře – hapunan

Hlavními partnery misijní cesty na Filipíny jsou: T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.

T_Mobilelogo_MALElogo_kt_bar

 

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio