FB twitter YouTube

Návštěva 2013 – den šestý

15. listopadu 2013: Poslední den pobytu národního ředitele Papežských misijních děl ze Zambie v ČR začal už asi o půl šesté ráno. Drobný studený déšť omýval cestu z Nymburku do pražského studia, kde jsme natáčeli rozhovor pro Český rozhlas. Zázemí nám poskytla Evangelická církev metodistická, otce Zulu zde pozdravil a osobně přivítal superintendent Mgr. Petr Procházka. Prozradím dopředu, že natočený pořad se bude vysílat o Vánocích. Při té příležitosti jsme měli možnost si poslechnout typické zambijské koledy zpívané P. Bernardem, dovědět se např., že velikou slavností a dárkem je to, že se lidé alespoň o Vánocích dosyta najedí. Službu překladatele na sebe ochotně vzal MgA. Ing. arch. Martin Kukla. Cílené dotazy moderátora pořadu Petra Vaďury postupně odhalovaly posluchačům život místních věřících: například rozloha jedné místní farnosti dosahuje až 500 km2. Na toto velké území je často jen jeden kněz, který se do většiny míst (desítky vzdálených a těžko přístupných misií, kostelů či kaplí) dostane jen 3-4x za rok. Lidé musí zvládat opravdu náročné prostředí. Proto se zvláště bohoslovci a katechisté učí „umění přežít“ (farmařit a vypěstovat si vše potřebné, opravit rozbité věci, umět hospodařit, cestovat třeba několik dní, nocovat kdekoliv apod.). Protože ve studiu utíká čas velmi rychle, brzy jsme se loučili a vydali se na krátkou procházku Prahou.

Samozřejmě, že jsme nevynechali Václavské a Staroměstské náměstí s orlojem. Radostnou náladu dokazoval otec Zulu historkami ze života v misiích. Jeden misionář tak třeba na příkladu anglické snídaně (vajíčko a slanina) vysvětloval věřícím, jak se mají zapojovat do misijní práce. Prase a slepice se hádají, kdo je na anglické snídani důležitější. Slepice říká: „Beze mě by snídaně být nemohla, vajíčko to hezky obarví a dá jídlu chuť!“ Prase říká: „Ty sice dáš ze sebe vajíčko, ale pak si odejdeš a už tě to dál nezajímá. Já naopak dám sebe samo a dokonce položím svůj život!“ Tak i křesťan nemá být jako slepice, která dá jen něco ze sebe a pak jde pryč. Je lepší se zachovat jako prase, které obětuje misiím všechno a dává samo sebe!

Mezi krásné následováníhodné vlastnosti, kterými zambijský ředitel oslovoval své okolí, patřily jeho reakce na neplánované nabídky. Kdykoliv byl žádán, jestli by mohl přijít něco udělat, okamžitě odpověděl „Aleluja!“ a s úsměvem na tváři se snažil vyjít vstříc, i když ho to stálo třeba i o několik hodin méně spánku či cestování desítky kilometrů navíc. Zdůvodňoval to: „Přece nemůžeme promeškat příležitost, když lidé chtějí slyšet o misiích a pomoci potřebným.“

Také během posledních hodin vzpomínal P. Bernard na úžasné chvíle a setkání, která prožil po dobu své návštěvy. Všem vyřizuje opravdu srdečné požehnání, vřelé díky za pohostinnost a pomoc chudým skrze Papežská misijní díla. Cítil se zde skutečně jako doma a vzpomíná na všechny v modlitbě. Srdečné díky patří samozřejmě i těm, kteří sice otce Bernarda osobně neviděli, ale byli s ním spojeni v modlitbě a celou jeho cestu takto hezky doprovázeli. Bohu díky!+!

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio