FB twitter YouTube

Návštěva 2013 – den čtvrtý

13. listopadu 2013: Čtvrtý den začal mrazivým ránem, kdy teplota klesla až na mínus sedm stupňů. Přívětivý a vyhřátý pokoj Pensionu U císařů, který se P. Bernardovi dočasně stal druhým domovem, však bylo nutné záhy opustit, protože ho čekalo plno zajímavých setkání. A jak se ukázalo později, také plno reminiscencí.

Zachumlaný v bundě a čepici začal svůj středeční program ve Vrchlabí. V Krkonošském muzeu nás velice ochotně uvítali a promítli anglickou verzi velkoplošného panoramatického filmu o historii Krkonoš, proměnách přírody a geologickém vývoji. Dozvěděli jsme  se, že krkonošská příroda je  jedinečná a na evropském kontinentu nenahraditelná a že záchrana zdravého životního prostředí není jen povinností, ale vysloveně životní nutností. Potom jsme si prošli expozici, která se věnuje historii osídlování, místním tradicím a kultuře. To, co je pro nás návrat do minulosti, je však v Zambii živá současnost. A tak, když Bernad viděl lecjaké z našeho pohledu starodávné nástroje (například na tlučení másla nebo výrobu dřevěného uhlí), s radostí zvolal: „Jéé, to je jako u nás!“ A tak si mezi veškerým tím jednoduchým nádobím, nářadím a stroji připadal, jako by se vrátil domů. Jakákoliv světnička připomínající život našich předků mu připomínala jeho domov. V Africe sice nemají nábytek, ale kuchyňské náčiní je velmi podobné. Otce Bernarda zaujala i další část expozice představující místní divoká zvířata, přírodu a ptactvo. Mohl se poprvé, a navíc zcela bezpečně, setkat tváří v tvář  např. s medvědem, rysem, kunou nebo tchořem.

Z Muzea ve Vrchlabí jsme zamíříli na faru ve Dvoře Králové nad Labem, kde nás vřele přivítal pan děkan Jan Czekala. V sále zaplněném dětmi i dospělými čekalo našeho zambijského hosta milé překvapení, kdy ho jeden malý misionář z místního Misijního klubka přivítal v angličtině. Poté královédvorské klubko, vedené Kongregací sester Matky Božího milosrdenství, představilo svou bohatou misijní činnost ve prospěch PMD a seznámilo nás se svými tradičními misijními aktivitami, spojenými s fiktivním misijním průvodcem Veselým škorpionem, jako je například lunapark nebo cirkus.  Děti hrály na různé nástroje a zpívaly písničky, P. Bernard je doprovázel na africký buben a také zpíval. Na závěr dostal od dětí dárky, dokonce šunkovou pizzu s ananasem a také finanční dar pro bohoslovce v Zambii, který samy našetřily. Mezi dárky byly například pečlivě zabalené pytlíčky bylinek i hezká květina ve květináči od jedné holčičky, která se sama rozhodla ze svého kapesného dát něco stranou, aby za to mohla otci Bernardovi koupit dárek, který by ho potěšil. Velice štědře byl samozřejmě uvítán a pohoštěn i místními kněžími a farníky. I zde se P. Zulu opravdu cítil jako doma ve svém prostředí.

V podvečer se v kostele sv. Jana Křtitele konala mše svatá. Právě ten den věřící začínali novénu k Panně Marii, zachránkyni Dvora Králové před nájezdem Švédů během třicetileté války, kdy se na její přímluvu město podařilo zachránit před vypálením. Otec Bernard byl potěšen, že ji může zahájit společně s nimi. Dnešní den je však svátkem i naší patronky sv. Anežky České, které P. Bernard věnoval své kázání. Vzbudil u místních věřících obdiv, kolik znalostí o naší světici má a jak velkou úctu k ní chová. Připomněl její dvacetiletou korespondenci se svatou Klárou a Anežčin odkaz, který je stále aktuální i dnes, neboť vyzývá k povolání ke svatosti, životu v modlitbě a pomoci potřebným. Sv. Anežka mohla využít politických kontaktů i moci, plynoucí z jejího postavení královské dcery, a vybrat si partnera pro život, přesto si zvolila chudobu a život zasvěcený Bohu. Na konci kázání děti dostaly zapálené svíčky v misijních barvách, což symbolizovalo modlitbu za všechny kontinenty. Mši svatou doprovodila hudba a zpěv dětí z místního Misijního klubka.

Mimo původně plánovaný program jsme dostali na večer ještě pozvání na Erlebachovu boudu ve Špindlerově Mlýně, kde právě probíhá několikadenní formační setkání Sekce pro mládež.  Někteří z jejich zástupců odpoledne navštívili Národní kancelář a v kapličce se pomodlili růženec společně s malým špindlerovským společenstvím, které se pravidelně na růženec schází.

Hned na úvod besedy v Erlebachově boudě dostal P. Bernard nečekaný dárek – sněhuláka, a tak si poprvé v životě mohl sáhnout na sníh. Pak přítomným zpíval a vyprávěl o svých zkušenostech s misijní prací. Toto jeho svědectví hezkým způsobem doplnilo formační akci, neboť P. Bernard Zulu zdůrazňuje, že misijní formace má být základním prvkem křesťanství a běžnou součástí výchovy mládeže. Na závěr setkání jsme zapálili misijní svíčku s mottem: Rozdělme se o svůj chléb a víru. Čtvrtý den návštěvy otce Bernarda byl dlouhý a končil až okolo půlnoci, kdy teplota opět začala klesat pod bod mrazu…

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio