FB twitter YouTube

Ugandský ředitel v ČR – den třetí

Úterý 22. května

Úterní den jsme započali přesunem do Hradce Králové, kde nás očekával královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál. Po vřelém přijetí jsme otce biskupa informovali o pomoci, která z Čech prostřednictvím Papežských misijních děl putuje do Ugandy. Od roku 2003, kdy započala naše pomoc, už doputovala na výstavbu škol, nemocnic, kostel a kaplí, podporu bohoslovců částka vyšší než dva miliony dolarů. Otec biskup se dále živě zajímal o život v Ugandě, postavení a situaci místní církve.

Pokračovali jsme malou procházkou po Hradci Králové a zavítali také do obchodu s devocionáliemi, kde si P. Philip zakoupil sošku sv. Františka, Jana Marie Vianneye – patrona kněží.

Po návratu do Špindlerova Mlýna jsme společně slavili mši svatou v kapli Panny Marie v budově Eljonu. P. Philip velmi ocenil hudební doprovod skupiny Petach. V kázání na téma dnešního evangelia, které hovořilo o dohadech apoštolů o tom, kdo z nich je významnější, zdůraznil Ježíšův postoj. „Ježíš věděl, co si apoštolové myslí, mohl to být právoplatný důvod k rozčilení, ale to on neudělal. Ale všimněme si, že se od nich ani neodvrátil, což by byl také pochopitelný postoj. Přes jejich slabost jim i nám pomáhá jít dál. Berme to jako Ježíšovu lekci. Také to, že na každém špatném člověku je něco dobrého. Stejně tak na každém dobrém člověku se najdou stinné stránky. A můžeme se od sebe vzájemně učit.“

Překvapením pro P. Philipa byla velkorysost posluchačů následné besedy, jak sám tento postoj nazval. Zdrželi jsme se při vzájemném povídání o misiích a situaci v Ugandě možná trochu déle, než čekal. Ale vyprávění a otázky plynuly dál a nikdo nespěchal domů ke svým povinnostem, jak možná v západním světě předpokládal. A tak došlo i na to, že jsme se dozvěděli, kolik jmen dostávají ugandské děti (během několika dnů po narození): jedno dostane novorozený chlapec či děvče po rodičích, druhé podle ročního a další podle liturgického období, popřípadě svátku světce v den narození. Představte si: Joseph, narozený v období dešťů, Vánoce,… Díky tomu, že jsme nespěchali, dozvěděli jsme se také, že v Ugandě je stále upřednostňované jíst rukama, protože to je šikovnější nástroj stvořený samotným Pánem, proti němuž nemá vidlička žádnou cenu.

Na závěr snad vážnější vyprávění P. Philipa o ugandském poutním místě Namugongo, místě  smrti 22 ugandských mučedníků 19. století. Jejich nevinná krev dala vyrůst největšímu poutnímu místu, na něž se každoročně 3. června přichází modlit více jak milion poutníků.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio