FB twitter YouTube

Ugandský ředitel v ČR – den šestý

Pátek 24. května

I když se sestřičky v klášteře modlily již od samého rána, nebo i právě proto, spalo se nám opravdu skvěle, protože jsme si mohli poležet velmi dlouho a načerpat síly po včerejším zápřahu. Celé dopoledne jsme měli volno, které bylo zakončeno bohatým obědem. P. Philip ochutnal buchty s rebarborou, které jistě v Ugandě nemají! Plný sál návštěvníků – převážně obyvatel domu sester Sv. Kříže – na nás čekal hned po obědě. Vozíčkářů se tam vešlo několik řad a všichni napjatě poslouchali svědectví národního ředitele. Vyprávěl o tom, jak on sám v roce 1989 zjistil v Holandsku, že byl před mnoha lety jako bohoslovec sponzorován místními dárci, které nikdy neviděl a o nich vlastně do té doby nevěděl. Ocenil, že i dnes čeští dárci podporují bohoslovce v Ugandě a vyřizoval pozdravy od místních biskupů, kněží, seminaristů a lidí z farností. Všiml si lidí na vozíčku a jejich pečovatelek, všechny je šel hned osobně pozdravit. Sestry Sv. Kříže poukazovaly na své kolegyně v Ugandě, kterým odváží národní ředitel jejich vřelé pozdravy.

I když se nám z milého prostředí kláštera vůbec nechtělo, museli jsme sbalit kufry a přemístit se na začátek Noci kostelů do Žeranovic, kde byla od 17.10 mše sv. a pak beseda v kostele sv. Vavřince. Přišel celý zástup dětí (v doprovodu svých rodičů), které jdou k 1. svatému přijímání. Během kázání zdůraznil ugandský národní ředitel krásu opravdového přátelství, které má podle knihy Sirachovcovy cenu pokladu. Povzbuzoval přítomné k odvaze žít podle manželských slibů a nebát se dávat takto druhým příklad. Překvapením bylo setkání P. Philipa s kameramanem Janem Štindlem, který znal ugandského ředitele z nedávné cesty v Ugandě. Místní věřící nám na závěr bohoslužby předali finanční dar na misie a další překvapení. Noc kostelů zde tedy oficiálně začala a návštěva z Ugandy vyplnila ještě asi hodinový program besedou spojenou s videoprojekcí. P. Antonín Ptáček nás v Žeranovicích srdečně uvítal a spolu s týmem šikovných lidí zajistil úžasnou přátelskou atmosféru. Besedovali jsme též o novém papeži Františkovi, u něhož jsme byli před týdnem na audienci. Protože Noc kostelů měla pro nás pokračování ještě ve Vyškově, museli jsme si pospíšit i s večeří, abychom tam nepřijeli místo v noci až k ránu :-).

Vyškovský pan kaplan nás po příchodu do kostela v zápětí hned přivítal. Nakonec ani moc nevadilo, že jsme přijeli asi o 20 minut později, protože Jana Zehnalová, diecézní ředitelka PMD za brněnskou diecézi přítomné profesionálním způsobem seznamovala s papežskými misiemi a pak nám předala slovo. Ugandský ředitel představil význam svého jména Balikuddembe, které znamená „Oni jsou v pokoji“. Rodiče totiž nemohli mít asi 3 roky děti, nakonec se narodil jako první P. Philip a přinesl s sebou pokoj a radost. To samé jsme zažívali i v jeho přítomnosti, když nám například na závěr zazpíval píseň o přátelství a vděčnosti. Před jedenáctou večer jsme opouštěli jako jedni z posledních návštěvníků kostel, a přijali pohostinnost Jany, diecézní ředitelky PMD. Do postýlek jsme se již opravdu těšili…

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio