FB twitter YouTube

Ugandský ředitel v ČR – den pátý

Čtvrtek 23. května

Čtvrteční den nám připravil docela hojný program. Po ranním posilnění jsme zavítali na besedu se studenty v Arcibiskupském gymnáziu Kroměříž. Studentský klub v suterénu vytvořil rodinnou atmosféru. Zvláštní dík zasluhuje samozřejmě vedení školy spolu s místním spirituálem, P. Pavlem Stuškou. Právě on přednášku a besedu se studenty zorganizoval a uvedl. Dostatečný prostor na dotazy umožnil tazatelům získat informace o Ugandě z první ruky. P. Balikuddembe dokonce i tancoval domorodý tanec, k čemuž mu pomáhal videoklip s bubnováním a zpěvem afrických bohoslovců. Na závěr besedy nám studenti předali finanční dar, který pro papežské misie našetřili. Program ve škole rychle utekl a my museli uhánět na mši svatou k sestrám v kroměřížském klášteře, abychom tam byli v 11.30. Ugandský ředitel hovořil během kázání mimo jiné o praxi v jeho vesnici. Když totiž byl malý a nějaké dítě rodičům lhalo, rodiče poté, co to poznali, zavázali mu tak na 20-30 minut pusu dlouhou trávou. Našli ji v buši, byla dost dlouhá a šla smotat do jakéhosi motouzu. Měla to být škola poslušnosti, aby si děti již více takto hřešit nedovolily. Vysvětloval tím texty dnešního Markova evangelia o svádění ke hříchu. Během promluvy ocenil ředitel PMD z Ugandy místní komunitu řeholních sester, které se starají o nemocné a potřebné lidi. Pozdravil a poděkoval také řadě kněží, kteří u sester mají zázemí.

U oběda se nás ujala také sestra Miriam. Opět se potvrdila péče sester o přicházející poutníky, když totiž nabídly P. Philipovi krátkou lékařskou prohlídku a naordinovaly potřebné léky. V dobré kondici jsme se tedy vydali na další putování, tentokrát do Olomouce, na setkání s arcibiskupem Janem Graubnerem, delegátem České biskupské konference pro misie. Hovořili jsme o vzájemné misijní spolupráci mezi Ugandou a Českem, o podpoře projektů papežských misií v Ugandě, protože právě ta má tradici již od roku 2003. Za tu dobu jsme do Ugandy poslali asi skoro 2,3 miliony USD. Pomoc dostalo 454 347 chudých dětí, mezi nimi jsou sirotci HIV pozitivní, děti v utečeneckých táborech, školách apod. Podpořili jsme také stavby či opravy kostelů, kaplí, far, domovů pro staré a nemocné kněze. Nezapomněli jsme ani na bohoslovce, protože v letech 2006, 2008, 2009 a 2011 právě pro 1198 seminaristů v 7 seminářích na jejich výchovu a vzdělání naše finanční prostředky šly. P. Balikuddembe zajímal i popis těžké situace doby totality, kterou zažívali např. i na olomouckém arcibiskupství, které komunisté proměnili v domácí vězení. Na závěr tohoto příjemného setkání jsme dostali od otce arcibiskupa požehnání.

Večer patřil od 18.30 besedě v kavárně Õde  u sester Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci. Dozvěděli jsme se, že buben slouží v Africe jako nástroj pro komunikaci. Jeho prostřednictvím se svolávají např. lidé na bohoslužbu (jinak zní bubnové „volání“ katolíků, jinak protestantů apod.), jiný rytmus zase znamená vyhlášování nebezpečí a pohotovost. Samozřejmě, že se na buben hraje při bohoslužbách nebo nejrůznějších svátcích. Noc se brzy přiblížila a my se museli loučit, poděkovat za vřelé přijetí a chutnou večeři, abychom doputovali zpět do Kroměříže, kde u sester Sv. Kříže byl cíl našeho dnešního putování.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio