FB twitter YouTube

Ugandský ředitel v ČR – den osmý

Neděle 26. května

Celý týden nám uběhl jako stádo antilop a my se probudili do posledního dne, který jsme zahájili v 8.00 mší svatou v kostele u sester karmelitek na Hradčanech. Slavnost Nejsvětější Trojice jsme prožívali spolu s ThDr. Jiřím Skoblíkem, místním duchovním správcem, jemuž vděčíme za tuto krásnou možnost. Musím se přiznat, že jsem jako hlavní celebrant měl vedle něho trochu trému, vždyť právě on mě učil morální teologii v Praze na teologické fakultě. P. Philip během promluvy spojil tajemství Nejsvětější Trojice se znamením kříže, s počátkem i koncem života člověka. Křtem totiž do tohoto tajemství života s Bohem vstupujeme a na sklonku života nás během svátosti pomazání nemocných kněz označuje opět křížem, aby nás posílil a připravil na to, co nastane. Tajemství tohoto svátku vysvětlil ugandský ředitel na příběhu z Afriky:

„Bůh se dověděl, že jeden kmen v Africe přestal věřit v Boha. Proto se rozhodl, že kmen navštíví a půjde se podívat, co se to vlastně stalo. Sestoupil tedy do vesnice, kde viděl na louce 4 muže. Oni, jakmile ho spatřili, padli před Bohem v úžasu na kolena, chválili ho a děkovali mu. Než se však nadáli, Bůh zmizel. Oni se ale samou radostí rozeběhli do vesnice a svolali všechny, aby jim řekli, že viděli Boha, který je úžasný a všechny je má rád. Jeden z přítomných se jich zeptal: „Jak Bůh vypadal, co měl na sobě?“ První muž odpověděl: „Měl krásný modrý plášť!“ Jeho kolega mu však řekl: „To jsi viděl nějak divně, on totiž měl na sobě červený plášť!“ Třetí namítl: „Vy jste se dívali asi někam jinam, protože Bůh měl na sobě zelený oděv!“ Poslední si muž zase myslel, že oblek byl žlutý a začali se dohadovat. Kdyby si bývali sedli, zamysleli se a hledali pravdu, mohli by odhalit tajemství Boha, který se každému člověku může zdát trochu jiný. Mohli by se ve výsledku doplnit a společně dojít k hlubší pravdě, že Boha lze vidět z různých úhlů pohledu a vzájemně se tak obohatit. Oni se však pohádali a dodnes Boha k Bohu nedošli.“

Konec mše svaté byl ozdoben potleskem, ten si zasloužil P. Philip i za svou píseň a hru na buben. Ve své rodné řeči zpíval o vděku za to, co dostal od přátel. Po bohoslužbě na nás čekala štědrá snídaně a nakládání všech zavazadel – teď již opravdu naposled. Následující cesta vedla na letiště. Tuto příležitost si nenechal ujít Luboš Fronk a ochotně za doprovodu svých dětí P. Philipa na letiště vzal.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo jste nás na cestě doprovázeli svými modlitbami a jakoukoliv další pomocí. Zažívali jsme požehnání na každém kroku. Projeli jsme našich 5 diecézí, najeli na 1600 km, navštívili všechny naše biskupy Jany, modlili se během bohoslužeb se spoustou dobrých lidí apod. Věříme, že naše spojení potrvá dál, i když se třeba nevidíme. Jak by řekl P. Philip: „God is great! All the time!“

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio