FB twitter YouTube

Misijní cesta na Filipíny 18. 3. (7. díl)

Na konci naší dnešní výpravy na nás čekají Narsna, James a Joanne, tři dobrovolníci, kteří učí na škole v horách. Ale předbíhali bychom, kdybychom se o nich hned rozepsali. V klášteře sester dominikánek Kateřiny Sienské ještě v Manile vyzvedáme stařičkou sestru Aurelii, aby nás ke škole zavedla, a vyrážíme na sever do hor. Sestřička mluví v kuse asi hodinu moc pěkně o poslání řádu – tedy vzdělávání, sestry vedou mnoho škol a mají i vysoké školy, o školách v odlehlých oblastech. I o té, kam směřujeme – domorodci zde se od ostatních Filipínců liší kudrnatými vlasy a tmavší kůží. Otec Jiří a Martin na sedadlech před námi se se zdvořilým úsměvem drží zpátky a nechají se sestřičkou chytit do pasti jen jednou, pak mi Martin prozrazuje, že s ní otci zakázal dělat rozhovor :-).

Přiblížili jsme se do města Porac, odkud vede cesta nahoru do kopců ke škole. Téměř na každém rozcestí se vyptáváme a když se konečně ke škole dostaneme, sestra Aurélie se podivuje: ale tohle není naše škola… Nuže zpět do Poracu a hledání nové výjezdové cesty ven z města. Vůbec se ale nezlobíme, protože zemědělská krajina za městem je nádherná. Míjíme více či méně zelená rýžová pole i muže nesoucí na hlavě ohromnou kupu rýžové slámy, vidíme hlavní tažná zvířata buvoly (o pár desítek kilometrů předtím zase ohromné náklaďáky, které odváží bílý písek na stavby, kterým je tato oblast pověstná také díky sopečné činnosti), mangové stromy, ty jediné tu připomínají tvarem naše ovocné stromy, pěstování kasawy i pěkné scenérie.

Na závěrečnou oslavu školního roku přijíždíme do té pravé školy trochu později. Nechceme rušit a stojíme vzadu, ale stejně působíme rozruch, který duchapřítomná Joanne vyřeší tím, že místní vyzve, aby se otočili oni na nás. Začne si s námi povídat také drobounká slečna mluvící slušnou angličtinou a až později zjišťujeme, že je tu „paní ředitelka“. Tady, ve vesnici vysoko za městem, odkud se chodí tři kilometry pro vodu, se pro čiré bláznovství pomoci postavit školu, učit a hlídat děti, aby do školy chodily, se tedy rozhodli tihle tři mladičtí nadšenci. Školní rok je u konce a na nich je patrná únava. Upřímně si nedovedu představit rok strávený tady v neomítnuté hrubé stavbě několika tříd vedle sebe, učit – pokud 180 dětí rozdělíme mezi tři učitele – 60 dětí filipínštinu (mluví zde svým nářečím), angličtinu, matematiku, náboženství a další. Proč? Narsny ví, co je to poklad vzdělání, pochází z tohoto místa a chce dětem dát to, co dostala i ona. Joanne to vyslovuje ještě pregnantněji – rodiče neumí číst ani psát a i kvůli tomu se ohromně stydí, je těžké s nimi navázat kontakt. Díky vzdělání jsou děti sebevědomější a budou si moct najít práci jinou než na polích v horách, kam nám často s rodiči v sezóně mizí a nechodí nějakou dobu (hlavně v době sklizně) do školy.

Ještě jsme je nějakou dobu zdrželi procházením vesnicí spolu s Narsny, která nám ukazovala život zde. Obdivovali jsme pod nohama probíhající prasata, všudypřítomné psy, drůbež a hlavně děti, které se okolo kamery a foťáku srocovaly jako magnet. Jamesi, Joanne a Narsny upřímně přejeme požehnané prázdniny a hodně sil do dalšího roku.

Stopy z ČR na Filipínách

Jak už jsme uvedli dříve, Česká republika vzájemně obchoduje s Filipínami, filipínskou elektroniku najdeme i v našich vozech Škoda. V Manile je Česká republika reprezentována tramvajemi (typ RT8D5M), které jezdí po rychlodráze na bulváru Edsa a jsou vyrobené v ČKD Praha.

V Makati City v Manile najdete malý soukromý pivovar Bravo’s Restaurant, kde funkci sládka a provoz pivovaru zajišťují periodicky pracovníci vysílaní k tomuto účelu z ČR (firma PIVO Praha). Bravo’s Restaurant má i další pobočky v Quezon City, v Eremita, na jihu Manily a také v největším obchodním domě tzv. ASIA Mall v PasayCity. Na všech místech se také čepuje české pivo.

Porovnání ČR a Filipín v číslech

1. Vývoz zboží z oblasti informačních a komunikačních technologií (% z celkového vývozu zboží)

ČR 14,53% X  Filipíny 29, 47%

2. Telefonní linky (v miliónech)

ČR 1,997 mil. X  Filipíny 3,1488 mil.

3. Míra chudoby na obyvatele (úrovně chudoby: 2 dolary na den)

ČR 0,09% X  Filipíny 41,72%

4. Výroba – výrobní průmysl: potraviny, nápoje a tabák

ČR 8,82% X  Filipíny 25,11%

5. Emise CO2 na obyvatele – emise oxidu uhličitého v tunách na obyvatele

ČR 10, 67 tun X  Filipíny 0,87 tun

6. Lesní plocha (km²)

ČR 26 610 km² X  Filipíny 77 746 km²

7. Orná půda (počet hektarů)

ČR 3,164 mil. X  Filipíny 5,545 mil.

8. Míra porodnosti – průměrný počet porodů na jednu ženu

ČR 1,45 X  Filipíny 3,08

9. Výdaje na zdravotnictví (% z HDP)

ČR 7,66%  X  Filipíny 4,59%

10. Výskyt podvýživy (% obyvatel)

ČR – není znám X Filipíny 16,2%

11. Lidé s přístupem k internetu

ČR 74,11% X Filipíny 37%

Zdroj Hedvábná stezka, Wikipedia, Public data

Hlavními partnery misijní cesty na Filipíny jsou: T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.

T_Mobilelogo_MALElogo_kt_bar

 


Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio