Hned po pátečním pozdním příletu jsme byli uvítáni asistentkou keňského Národního ředitele PMD, která nám vysvětlila, jak se to stalo, že P. Celestino je v nemocnici se zlámanou nohou, a nemůže nás osobně přivítat a doprovázet. Měl totiž nedávno menší dopravní nehodu, ale snad by měl být z nemocnice propuštěn do domácí péče již nastávající úterý. Asistentka Mary nás krátce před půlnocí uvítala slovy, že naši návštěvu chápe jako požehnání a vůbec jí nevadilo, že kvůli nám šla spát asi až v jednu ráno.

V této chvíli předávám slovo Miriam: „Let z Prahy a pak Bruselu byl v pohodě, nádherné výhledy na Alpy, Středozemní moře, pak Saharu a pralesy. Jen to bylo dost dlouhé – na cestu jsme vyrazili kolem páté hodiny a v Nairobi jsme přistáli ve 22.25 místního času (posun o 1 hodinu dopředu oproti našemu letnímu času). Po přistání jsme ještě hodinu čekali na odbavení – neumíme v tom chodit a skoro všichni byli rychlejší než my. Na letišti nás přivítala asistentka PMD Mary a řidič Alex. Pak jsme jeli do kláštera „Dimesse Spiritual Centre Karen“ nedaleko letiště v Nairobi, kde jsme měli půlnoční večeři a pak spánek pod moskytierou – to byl poslední luxus. Po snídani jsme jeli celý den do Mabangy – kulturní šok byl veliký. Tady se život odehrává podél silnic – lidé sedí, povídají si, prodávají, hází odpadky, jezdí na kole nebo motocyklu, bydlí. Mezi tím se pohybuje spousta zvířat – krávy, kozy, osli, ovce a někde taky zebry a opice. Cesta byla velice únavná, dojížděli jsme za tmy – to bylo velice nebezpečné. Silnice tady nemají žádné čáry ani patníky, auta jedou přímo proti sobě s neztlumenými světly a v poslední chvíli se vyhnou vlevo. A cyklisti a chodci už nejsou vidět vůbec. Bohužel jsme byli svědky dopravní nehody, kterou nepřežil mladý cyklista. Naštěstí náš řidič je velice zkušený a v pořádku nás dovezl do semináře v Mabanze. Zde jsme byli velice hezky přijati rektorem a strávili jsme příjemný večer spolu se zástupci PMD z Austrálie.“