FB twitter YouTube

Misijní cesta do Keni (10. díl)

Neděle velikonoční

Tak se přiblížil poslední den, který nás v Keni čeká. Na programu je návštěva farnosti Tinganga, kde nás otec Michael všechny srdečně přijal. O slavnostní a opravdu radostnou liturgii se postaralo několik farních skupin, mezi něž patřila například schola s bicími a samohrajkami, ženy starající se o obětní průvod s dary, ministranti a asi padesátičlenná parta z Papežského misijního díla dětí, která spolu s mládeží připravila řadu vstupů a předtančení před oltářem. Je také místním zvykem, že kněz během přinášení obětních darů lidi kropí svěcenou vodou.

Tradičním pozdravem „God is good“ a odpovědí z lidu „all the time“, začínaly pozdravy hostů a místních členů farní rady, kteří v závěrečných ohláškách k plnému kostelu promlouvali. Setra Ester z Národní kanceláře PMD nám vysvětlovala, jak důležité místo právě děti v Papežském misijním díle dětí mají. Jsou přítomny ve všech farnostech a v jediné diecézi jich je asi 8000. Vzhledem k tomu, že je v Keni diecézí 26, dokážete si představit, kolik tam těchto malých misionářů je. V každé farnosti je mají rádi, protože obohacují svým elánem a radostí bohoslužby, pomáhají např. uklízet kostel, vítat hosty, navštěvují staré a nemocné, přinášejí potřebné věci pro děti trpící nouzí.

Před odjezdem jsme ještě stihli zajet na poslední štaci, kterou byl sirotčinec v Diecézi Machakos, kde na nás čekalo 80 dětí. Z naší vlasti jim zajišťujeme specielní výživový program, protože jinak by zemřely hladem. Sestra Giussi nás přivítala a děti zpívaly celou sérii písní. Vzácnou návštěvou byl místní pan biskup, který toto místo dobře zná a s dětmi to umí. Děti dostaly část přáníček, které pro ně připravili naši malí misionáři z Misijních klubek. Měly z nich velkou radost.

Protože však již byl pokročilý čas, museli jsme se vydat na cestu do naší základny, sbalit se a uhánět na letiště. Překvapila nás neobvyklá zácpa, zapříčiněná valícím se davem ze stadionu, kde právě skončil fotbalový zápas. Fanoušci byli pod vlivem alkoholu i drog, celí pomalovaní, troubili na foukačky a občas nám zabouchali na karoserii auta. Náš věrný řidič Jordán usoudil, že se situace může brzy vyostřit, proto náš džíp obrátil do protisměru a našel únikovou cestu přes místní pole a háje. Vzhledem k tomu, že každý den pršelo, byly na hliněné cestě vymleté díry až krátery zalité vodou, takže jsme jeli často vodou po paměti a doufali, že neutoneme :-). Tuto zkratku si však řidič Jordán velice chválil. I přes zdržení jsme se stihli sbalit, rozloučit se a vyrazit na letiště. Málem jsme však nestihli nastoupit do letadla, protože Martinovi se během skenování batožiny kontrolou na letišti ztratil mobil. Dlouho jsme ho hledali a nakonec na přímluvu sv. Antonína našli spadlý na podlaze pod skenovací mašinou. Mohli jsme tedy odjet kompletní i s mobilem.

kena2014_IMG_5652kena2014_IMG_5654 kena2014_IMG_5678kena2014_IMG_5741  kena2014_IMG_5779    kena2014_IMG_5808kena2014_IMG_5809kena2014_IMG_5865kena2014_IMG_5881kena2014_IMG_5933

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio