FB twitter YouTube

Misijní cesta do Ugandy (8. díl)

Bílá sobota 30. 3. 2013

Na Bílou sobotu ráno jsme se rozloučili v Národním semináři sv. Pavla, protože nás čekal dvoudenní výjezd do sousedící diecéze Kasese. Jeli jsme do oblasti, kde bylo tepleji. Po cestě za místním otcem biskupem na nás z dálky kouřila místní cementárna, která dost hustě pokrývala popílkem široké okolí. Právě biskupství v Kasese navštívil bl. Jan Pavel II., viděli jsme místo, kde sloužil mši svatou, a měli možnost hovořit se dvěma mladými lidmi, kteří před devíti lety navštívili ČR. Tehdy jim bylo kolem deseti let a přijeli k nám v rámci oslav Misijního díla dětí. Všechny vás pozdravují a vzpomínají na nás s láskou. S požehnáním od otce biskupa se vydáváme naší Toyotou do vysokých a těžko přístupných hor, abychom se dostali asi po dvouhodinové cestě do základní školy Kisamba, kam plánujeme letos poslat finanční prostředky. Už nás ani nepřekvapuje, že nikde nejsou dopravní značky, protože jedeme divokou přírodou, kde překonáváme velké převýšení, potoky, šutry a obrovské díry. Škola by se dala spíše popsat jako z cihel postavené stavení se zamřížovanými dírami ve zdi (okna). Nikde nenajdete elektriku, tekoucí vodu (natož teplou!). Děti chodí na vyučování hladové, protože doma takový luxus, aby se nasnídaly, nemají. Protože ani velmi chudá škola jídlo nabídnout nemůže, učitelé vyzývají rodiče žáků, aby dali svým dětem svačiny. To si však může dovolit jen nízký počet rodin. Proto většina dětí jí až po návratu ze školy, kdy už pomalu slunce zapadá. Jsem rád, že právě sem naši pomoc směřujeme. Chceme např. pořídit lavice, aby děti nemusely při vyučování sedět na holé a zaprášené zemi. Běžně jich je ve třídě na 80, ale lavic najdete jen 20. Místní farář nám ukázal i učební pomůcky dětí: místo tašky stačí 1 igelitový pytlík, do kterého se vejde na půl uříznutý sešit a kousek tužky. Více si tyto děti nemohou dovolit. Studuje jich tu víc než 800!

Velikonoční vigilii jsme prožili ve farnosti Katwe. Trvala asi 4 hodiny, bylo při ní pokřtěno asi 27 dospělých. Úžasným překvapením byla radost místních ze vzkříšeného Pána, vyjádřená tanci, zpěvy a celkovým nadšením. Šikovnou skupinku dětí, která před oltářem prováděla jakési předtančení, doprovázely bicí nástroje, kytary a asi 30členný sbor. Mnoha lidem však chyběly svíčky v rukou, důvodem byla i chudoba, protože lidé dali spíše přednost tomu, že utratili o trochu víc peněz za jídlo. Ale i tak bylo krásným zážitkem strávit v této farnosti s více jak tisícovkou lidí vzkříšení.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio